Jak přežít tři měsíce bez kuchyně

„A kdy máte první volný termín k montáži?“ ptali jsme se dychtivě na začátku prosince v kuchyňskému studiu. Právě tam, kde jsme po dlouhých peripetiích finalizovali návrh na novou kuchyň do prázdného bytu. „Myslím, že budete spokojeni, už 6. a 7. března,“ odpověděla s neskrývaným nadšením návrhářka. Podle strnulých výrazů okolo sedících jsem usoudila, že se mé zděšení, šok a blesky v očích nepodařily skrýt. Proboha, tři měsíce bez kuchyně? Bez dřezu, lednice, sporáku a trouby? To nepřežiji, to nikdo z nás nepřežije.

Začínáme…

Po prvotním šoku a několikerém ujištění, že termín je to běžný a opravdu ho nelze uspíšit, jsem byla donucena započít přípravu na čtvrtletní hipsterské období. Zmapovala jsem trh s instantními pokrmy a nakoupila jsem jako základ polévky do hrnečku. Do místa, v němž za čtvrt roku bude stát nová kuchyň, jsem rozložila kempingový stůl, na něj varnou konvici, toustovač, dva hrnky, tři skleničky, příbory a nůž. Epesní kuchyň bratru za pět set. Nu, dobrá, je mi jasné, že s touhle výbavou dlouho nevydržíme, ale zatím jsem se utěšovala tím, že je zima a že tak máme vyřešenou alespoň „lednici“ (myslela jsem si do doby, než začalo za dva dny mrznout a máslo se na balkoně změnilo na cihlu a sýr se rozdrolil na prvočástice). Zapůjčili jsme si od přátel přenosnou lednici a vrstvíme vše přes sebe, „moc praktické je to“, ale neprskáme, máme jiný problém.

Instantní polévky, kterými se už týden sytíme (spíš doplňujeme tekutiny), nám brzy začaly lézt krkem. První dva pytlíky hráškové vám voní, ale pak se něco zlomí a člověk chce zas normálně jíst, připravit si vývar z dobrého kuřete, opéct karbanátky, připravit šťouchané brambory… Množství dehydrovaných polévek v obchodě je dechberoucí, je z čeho vybírat, ale všechno to chutná stejně, identická je i konzistence, složení, příprava.

Připomeňte si náš test: Instantní polévky na obrázku – a realita

• 
• 
• 

Dalších 56 fotografií

Týden druhý

Ještě že máme ten toustovač, teprve nyní doceňuji jeho kvality. Máme výměnné plotýnky, takže jej v mžiku přeměníme na pečicí plotnu a kromě toustů zvládáme i kuřecí řízek na přírodno nebo šátečky z listového těsta plněné nastrouhaným jablkem. Rodina výská blahem. Po dalších dvou týdnech se ale přejí i desatero variací na tousty.

Není zbytí, kupujeme jednoplotýnkový vařič a další týden si debužírujeme. Frčí hlavně uvařené těstoviny s různými druhy sterilovaných omáček, které se za pár korun dají v poměrně slušné kvalitě pořídit prakticky kdekoliv. Všechny jsou červené, tu s masem, tu bez něj, tu se středomořským kořením, tu bez, ale všechno je to vlastně na jedno brdo.

Já vím, že s jednou plotnou už se dá kouzlit, ale člověku se prostě na nízkém stolku metr na metr nechce. Nemáte po ruce dřez, nemáte kam odkládat špinavé nádobí, hrbíte se nad krájením cibule i mytím nádobí v lavoru nad vanou. Těstoviny, brambory i rýži sléváte do konického umyvadla v koupelně a čekáte, kdy se vám to všechno zvrhne a horká voda sežehne vaše stehna. Řízek, za který by polovina rodiny vraždila, neusmažíte, protože nechcete zacákat čerstvě vymalované stěny (variantou je smažení v koupelně, ale s tím se raději nikomu nesvěřím). Jasně, občas si skočíme do restaurace, vzpomenout, jaké to je jíst zase jako člověk, ale upřímně, trochu to leze do peněz.

Už tři týdny za námi

Po třech týdnech nám nejvíc chybí ta možnost něco si normálně uvařit, upéct, jít si umýt hrnek a dát ho okapat na odkapávač. Chcete kafe? No jo, ale někdo se koupe v koupelně, u jediného zdroje pitné vody v bytě, takže smůla. Jsou to prkotiny, ale slévají se v celek, který tvoří těžkou kouli u nohy. Ještě že to dítě má ve škole teplé obědy.

Po pěti týdnech

Nervy už máme méně napjaté, možná proto, že jsou obalené tukem z instantní a improvizované stravy posledních týdnů. Sice máme pocit, že nic nejíme – stále máme hlad, ale kalhoty ne a ne dopnout. Už jsme si ale tak nějak zvykli, že vodu do varné konvice doléváme z barelu, že těstoviny sléváme přes cedník do kbelíku a že nádobí místo na odkapávač dáváme na pračku.

Nová naděje…

Zcela nový vítr do vaření vnesla zapůjčená remoska. Šunkofleky, francouzské brambory, řízky, bábovka, nic není problém. Jak máte plotýnku a „troubu“, tak už je ten svět veselejší. Ono se to nakonec do toho 6. března vydržet dá. I když pardon, pardon, volala návrhářka z kuchyňského studia, že se jim nějak pomíchaly termíny, tak prý jestli nebude vadit, že instalaci kuchyně posuneme o patnáct dní. Ale to víte, že nevadí, beze všeho, my už jsme si na „kempingovou kuchyň“ v bytě zvykli (a vy zaplatíte penále za pozdní dodání).