Internet je, probůh, technické zařízení, jehož prostřednictvím přistupujeme k médiím a jejich obsahu. Obsahem může být text, obrázky, video, zvuk.
Když si čtu třeba komiks a mám k tomu puštěnou muziku, je to v pořádku - ale když ten komiks visí na webu a ta muzika streamuje z youtube, tak je to závislost? Když si pustím film z VHS, je to v pořádku, ale když z internetu, je to závislost? Ale v čem je ten rozdíl? Že veškerý konzumovaný obsah ke mně dnes přichází po drátě z jedné bedýnky, zatímco ještě můj fotr musel mít na totéž bedýnky dvě až čtyři? Digitální média jsou pořád média, jen pohodlnější.
"Závislost na internetu" je v principu stejná pitomost, jako před padesáti lety závislost na rozhlase, na knihkupectví nebo na trafice. Považte, ó hrůzo, že tehdy byli lidé, kteří měli rádio puštěné furt. A dokonce i tací, kteří každý den kupovali a četly ne jedny, ale několikery noviny. Zatracení tiskoví a rozhlasoví lobbisté, horší pakáž než obchodníci se zbraněmi...
Myslím, že schopnost vtáhnout a pohltit člověka (jeho osobnost) má internet podstatně větší než knihy, noviny nebo televize, tedy ta závislost je horší. Nejde jen o to, že je člověk rád na netu, ale že tam je čím dál víc, na úkor dalšího života a že dojde do stavu, že už tam je, i když vlastně i nerad.
Pochopil to dobře. Tím, kdo nepochopil, je pan Spitzer, a to hned 2x:
Zaprvé internet je jen nástrojem, je-li člověk debil, bude internet využívat jako debil.
Zadruhé internet není homogenní, zpřístupňuje různé služby - je rozdílem číst si na inetu zprávy, studovat, pouštět si film, prohlížet porno, pařit s někým hru, psát si přes Jabber či hovořit přes Skýp, účastnit se konference, posílat někomu email nebo fakturu, nebo ubíjet čas na sociálních sítích. Předpokládám, že snad ani pan Spitzer nepovažuje všechny výše vyjmenované činnosti za škodlivé, takže by bylo velice záhodno toto rozlišovat. A jestli má pocit, že telefonovat někomu pevnou linkou je intelektuálně přínosnější než si s ním psát přes instant messaging, tak já tento pocit nesdílím.