Jak se hledá dárce kostní dřeně?

Minulý týden jsem se přihlásila Českého národního registru dárců dřeně (ČNRDD). Stala jsem se jedním z 34 tisíc obyvatel Česka, kteří se dobrovolně zaregistrovali a mezi nimiž lékaři hledají osoby, jejichž krvetvorné buňky z kostní dřeně pomáhají nemocným. Statistická pravděpodobnost, že budu vybrána zrovna já sice je malá, přesto se může stát, že leukémií onemocní někdo, kdo bude potřebovat zrovna mé krvetvorné buňky a já mu zachráním život. Díky ČNRDD a jemu podobným databázím, které fungují po celém světě a obsahují i miliony jmen dobrovolníků ochotných kdykoliv pomoci, už byly zachráněny tisíce lidských životů.

Já sama jsem udělala jen to, že jsem si nechala odebrat malou zkumavku krve. Ta z pražské nemocnice ve Střešovicích putovala do unikátní HLA laboratoře Českého národního registru dárců v Plzni. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se do laboratoře vydala také. Vrtalo mi hlavou, co všechno se z krve potencionálních dárců kostní dřeně dá zjistit. Navíc mě zajímalo, jak se hledá ideální dárce pro nemocného.

Už jste jen číslo

V České republice fungují HLA laboratoře většinou při transfuzních stanicích a ve fakultních nemocnicích. Ta plzeňská zajišťuje vyšetření vzorků krve všech lidí, kteří se rozhodli do registru vstoupit. Bez ohledu na to, v kterém dárcovském centru v České republice se přihlásíte, vaše krev skončí tady. Když se rozhodnete vstupit do registru, přicházíte do některého z dárcovských center jako konkrétní osoba. Ovšem jakmile je vám odebrána krev na potřebná vyšetření, stane se z vás kombinace čísel a písmen, která vstoupila prostřednictvím ČNRDD do celosvětové databáze potenciálních dárců kostní dřeně. V HLA laboratoři tedy už vaše jméno neznají. Jsou pouze schopni z přiděleného kódu poznat, kde se dárce přihlásil a jakého je pohlaví. 

V laboratoři zpracovávají specialisté vzorky krve a provádí náročná genetická vyšetření. Na jejich základě se pak hledají dárci kostní dřeně kompatibilní s příjemci. Krvetvorné buňky z kostní dřeně musí mít stejné tkáňové znaky jako buňky příjemce. Dost dobře jsem nevěděla, co si pod tím představit, a tak jsem se jen koukala a pořád na něco ptala. Průvodcem mi byl MUDr. Pavel Jindra, vedoucí lékař HLA laboratoře.

„Nemusíte vůbec rozumět všemu, co my tady děláme. Provádíme složitá genetická vyšetření tkáňových znaků, kterých je velmi mnoho. Nejdůležitější je, že jsme schopni velmi dobře vyšetřit dárce, a proto mezi nimi lépe hledáme toho ideální pro konkrétního pacienta,“ uklidnil mě hned na úvod lékař.

DNA mikrovlnka

V HLA laboratoři nejdříve laborantka připraví krev na izolaci DNA. Vypadá to na první pohled velmi jednoduše. Laborantka pomocí pipety nabere pár kapek krve do miniaturních mističek. Podložku s mističkami pak vloží do přístroje, který na první pohled vypadá úplně jako obyčejná kuchyňská mikrovlnka. Jedná se však o přístroj, který z krve izoluje čistou DNA. „Tento přístroj stojí asi tři čtvrtě milionů korun a s mikrovlnkou opravdu nemá nic společného,“ směje se mi doktor Jindra. K mému překvapení lidská DNA vypadá jako čirá  voda. Získáním DNA ale práce laboratoře zdaleka nekončí.

Tato „mikrovlnka“ ale dokáže z krve vypreparovat DNA. Pro laika to vypadá následovně: do přístroje putují nádoby s krví a vrací se taková mdlá bílá tekutina. Ano, tak vypadá lidská DNA. Získáním DNA ale práce laboratoře zdaleka nekončí.

Sourozenci nejsou stejní

Ze získané DNA musí v laboratoři zjistit takzvané HLA znaky. Říká se jim také tkáňové znaky. Jenže je jich opravdu hodně. Navíc pro úspěšný průběh transplantace kostní dřeně je nezbytné, aby si dárce s příjemcem byli co nejpodobnější. Přesněji řečeno, jejich tkáňové znaky musí být stejné, nebo velmi velmi podobné. Dokonce ani sourozenci, kteří mají stejné rodiče, nemusí mít shodné tkáňové znaky. Proto je nutné v registru dárců hledat člověka se stejnými HLA znaky.

Ty se zjišťují pomocí dalšího, plně automatického přístroje z právě izolované DNA. Práci přístrojů samozřejmě kontrolují laborantka a lékař. Tady jsem přestala práci laboratoře už úplně rozumět. Na monitoru počítače nám výsledky rozboru ukazovaly různé grafy, čísla a křivky. Pochopila jsem však, že takto vypadá podrobně rozebraná lidská DNA.

Hledání po celém světě

Výsledky vyšetření tkáňových znaků ukládají lékaři do registru. Obecně platí, že čím více lidí registry po celém světě evidují, tím lépe. Každý člověk má jiné tkáňové znaky, navíc se v populaci vyskytují lidé, kteří nosí vzácné kombinace těchto znaků, pro něž se v případě potřeby těžko hledají dárci. Proto všechny registry na světě spolupracují a s hledáním dárců si pomáhají. Výjimkou není ani Český národní registr dárců dřeně, který je největší databází svého druhu v tuzemsku. I on je propojen s ostatními registry po celém světě. Pokud totiž lékaři nenajdou pro nemocného vhodného dárce v Česku, pátrají po něm v zahraničí.

V českém registru stále chybí dostatek osob z národnostních menšin, takže pokud například leukémií onemocní Vietnamec, nebo Rom, je obtížné pro něho najít vhodného dárce. Také z tohoto důvodu je nutná a přínosná celosvětová spolupráce registrů. 

Hledání dárců vypadá nejprve hodně jednoduše. Stačí do speciálního vyhledávače zadat informace o pacientovi a jeho tkáňových znacích a počkat na výsledek. Během okamžiku se objeví více či méně možných dárců. Ovšem ani dlouhý seznam nezaručuje, že bude nalezen ten ideální. Ve hře je totiž hodně faktorů.

Vyšetření tkáňových znaků v HLA laboratoři je i přes svou náročnost jen to základní vyšetření nutné pro dobrou práci registru. Všechny další rozbory potřebné pro transplantaci kostní dřeně jsou finančně náročné, a proto se provádí až cíleně, pokud je jednotlivec vytipován jako možný dárce kostní dřeně pro konkrétního pacienta. „Ve fázi, kdy zpřesňujeme informace o potencionálním dárci, nám postačí jeho DNA. Nemusíme ho tedy zvát na vyšetření do nemocnice. Teprve až když víme, že je ideálním dárcem, kontaktujeme ho,“ dodává lékař. Teprve poté, kdy laboratoř ukáže na vhodného dárce, lékaři jej osloví a znovu se na jeho ochotu darovat kostní dřeň ptají. Samotné dárcovství kostní dřeně je totiž zcela dobrovolné a dárce si své rozhodnutí může kdykoliv rozmyslet.