Autosugesce může zahnat smutek i chlad. Terapeuti s ní pracují, ale není jasné, jak funguje

Pojem autosugesce znamená sugesci sobě samému – tedy že člověk dokáže o něčem přesvědčit sám sebe. Netřeba zdůrazňovat, že tento jev zajímá nejen ezoteriky, ale i vědce: jak psychology, tak ty, kdo tělo zkoumají na fyzické rovině. Jde vlastně o vědomé a cílené uplatňování placebo efektu, který medicína pozorovala už v 18. století.

Placebo × autosugesce

Jaký je přesně rozdíl mezi placebem a autosugescí? Obojí předpokládá éčivý efekt víry člověka na jeho zdraví nebo duševní stav. Placebo efekt působí nejčastěji díky tomu, že pacient neví, že samotný lék není lékem, a věří tomu, že je. Autosugesce se od tohoto liší záměrem a způsobem. 

Osoba také léčí sebe samu pomocí své víry, nemusí však nutně brát nějakou medicínu. Hlavní je to, že sama změní to, jak se cítí. Úkolem je sebe sama hlavně přesvědčit – pro samotné tělo však může být jednodušší zbavovat se patogenů, když se sníží nápor na nervy.

Přečtěte si také:

Schizofrenie nemá nic společného s rozdvojenou osobností, je to jen mýtus

Placebo efekt je známý dlouho. Francouzský politik Gaston de Lévis popisuje hit 80. let 18. století, kdy se za všelék pokládala jilmová kůra. Nejvíce fungovala, právě když trend byl nový a nikdo jej ještě nestačil zpochybnit. 

Historie autosugesce je možná ještě starší, podíváme-li se na různé kousky fakírů či kmenových šamanů. Polykání ohně je mnohem snazší, když se člověk přesvědčí, že to vlastně zas tolik nebolí… Z historie známe autosugesci jakožto název metody francouzského lékárníka a hypnotizéra jménem Émile Coué (1857–1926). Ten zavedl pro své pacienty mantru Každý den a v každém ohledu se cítím lépe a lépe.

Couého zásadní kniha Self Mastery Through Conscious Autosuggestion vyšla v roce 1922 v angličtině.  Dílo učí hypnotizéry, jak pomoci pacientům v autosugesci, ale promlouvá hlavně k samotným pacientům a veřejnosti. Hlavní myšlenkou je, že smýšlení hraje obrovskou roli v tom, jak tělo bude zvládat zdravotní problém. Tato idea je ve společnosti rozšířená dodnes. Přestože je asi na místě zdravý skepticismus, mnoho lidí má pocit, na tom možná něco bude.

Víte, kde je v lidském těle mandibula a kolik lidí má zelené oči?

Hltáte články o zdraví, čtete knížky o doktorech a sledujete seriály z lékařského prostředí? Tak to pro vás náš test možná bude až směšně lehký.

Spustit kvíz

Termostat přímo v hlavě

Lidé se schopností autosugesce mohou dokonce zařídit, aby jim nebyla zima. To nezní zatím jako přemrštěné tvrzení – ač je to těžké, od chladu se dá odvést pozornost. Jenže buddhističtí mniši takto dokáží ovládat samotnou fyzickou teplotu svého těla. V zimních měsících bychom toto rádi uměli všichni… Jak to ale funguje, pokud je to vůbec pravda?

Meditační technika se tibetsky nazývá gtum mo (na západě přepisováno často jako tummo) a je založena na „vnitřním ohni“. Praktika zahrnuje práci s abstraktními entitami patřícími k danému učení, jako je jemné tělo, nádi (sanskrtské slovo pro kanál) a váju (vítr). Takto mnich navodí stav blaženosti, kdy může převzít kontrolu nad teplem svého těla. Legendy praví, že někteří takto dokázali sedět na himálajském sněhu v mokrém rouchu, ze kterého stoupala pára.

Co na to věda? Dost možná jde o nejvýraznější podložený efekt autosugesce. Výzkumníci v roce 1983 naměřili u testovací skupinky tří mnichů rozdíl v teplotě rukou až 8 °C! Problémem však je, že nešlo o rozdíl v tělesné teplotě. Měřily se periferní části těla, které v zimě snadno zchladnou pod úroveň tělesné teploty – která, jak víme, bývá okolo 36,8 °C. To, že mniši dokáží mít v rukou 33 a nikoliv 25 stupňů, je i tak pozoruhodné. Jen je třeba být opatrní v tvrzeních – samotnou teplotu těla zjevně zvýšit neumějí.

Autoři studie z roku 2013 však sami mnichy zkoumali znovu a spolehlivějšími metodami. Vzestup teploty byl zaznamenán jen u jednoho ze dvou typů meditace, avšak šlo o centrální tělesnou teplotu, která se vyšplhala až nad 38 °C! Podle autorů teplotu ovlivňují cílené představy plamenů, ale i fáze zadržování dechu, které k praktice patří.

Přečtěte si také:

Uneslo mě UFO, věřili lidé. Za domněnkou byla nejspíš spánková paralýza či psychóza

Na víře záleží

Jak to mniši dělají, zůstává tajemstvím. Zmiňovaná studie jako první povrdila opravdové zvýšení teploty, ale nebylo by snadné tuto posvátnou meditaci testovat na více lidech. My každopádně nemusíme ovládat pokročilé chrámové metody. S autosugescí se pracuje i v západním světě a na dostupnějších úrovních.

V případě tělesné nemoci je žádoucí řešit problém s lékaři, kteří někdy mohou předepsat placebo. Před pár lety se zjistilo, že placeba účinkují, i když o nich pacienti vědí. Potvrdilo se to například u pacientů s dráždivým tračníkem, kteří dostali jen cukrové tabletky. Díky tomu je některým pomoci, aniž by museli zatěžovat tělo chemií. Řeč je hlavně o problémech těsně souvisejícími se stresem a duševním rozpoložením. Placebo samozřejmě neodstraní nádor, nepozabíjí bakterie – ale když dokáže uklidnit, může snížit výskyt průjmů, bolesti či návalů horka.

V oblasti duševního zdraví se s autosugescí setkáte poměrně často. Například v hypnoterapii je naprosto klíčová, protože hypnotizér pacienta nedostane do kýženého stavu bez jeho spolupráce a určité míry sebehypnózy. Autosugesce však probíhá i při plném vědomí. To například při kognitivně behaviorální terapii. Tato hojně rozšířená metoda stojí na tom, že pacient nemůže změnit své okolí, jen to, jak k problémům sám přistupuje. Proto je třeba ve vlastní hlavě zavést zdravější způsob myšlení, který pak generuje méně negativních pocitů. Už tyto dva příklady dokazují, že autosugesce je vědecky podložená metoda využívaná odborníky.

Autosugesci se však můžeme věnovat i sami. Metody doporučované samoukům se zakládají na pozitivitě a vnímavosti sebe sama. Člověk se má naučit vysledovat, kdy se o něj pokoušejí negativní myšlenky. Vhodné je používat slova bez záporů: ne nebude mi zle, ale bude mi dobře. Stejně jako při učení do školy se správná přesvědčení zakoření, když se dostatečně dlouho opakují.

Jak myšlenka léčí tělo

Tou nejzajímavější otázkou je, jak to vlastně je možné. Coué se ve své knize snaží věnovat otázce, jak to funguje. Popisuje případ, kdy pacientku doprovodil k zubaři. Nejen že jí pomohl vytěsnit bolest při zákroku, ale po vytržení zubu údajně zastavil krvácení v jejích ústech. Když se jí podívali do úst, na místě už byla jen sraženina. Vysvětluje to takto: Pod vlivem myšlenky, že krvácení ustane, podvědomí poslalo do tepének a žilek příkaz, aby zastavily proudění krve, a ty se poslušně stáhly, jak by učinily například působením hemostatika jako adrenalin. Toto tvrzení zní bohužel poněkud přemrštěně a neodpustíme si poznámku, že krev by se možná během hypnotické procedury stihla zastavit sama.

Mechanismus působící mezi silou vůle a samotnými buňkami těla není popsán podrobně – kdo ví, zda to je vůbec možné. Intuitivní představa je taková, že snížení stresu vede k menšímu plýtvání tělesné energie. Nervový systém nevyvolává obranné reakce. Místo aby se člověk cítil být v ohrožení, může zaměstnávat imunitní systém a léčit svoje fyziologické problémy nebo zkrátka zažívat větší psychickou pohodu.

Tato myšlenka však je spíše nápadem a není samozřejmostí z vědeckého hlediska. Autosugesce se v odborných článcích objevuje jako proměnná či jako hypotetické vysvětlení všeho možného. Není však snadné narazit na vědecky postavenou hypotézu toho, jak by sama mohla vlastně fungovat. O placebo efektu se vědci domnívají, že sídlí v prefrontální mozkové kůře a může souviset s tím, jak mozek zpracovává zkušenosti. Přesto jev na neurologické úrovni zatím není vysvětlen.

Nedávná metastudie dochází k závěru, že vůbec i důkazů, že autosugesce a sebehypnóza funguje, je stále málo. Také poukazuje na to, že se jí celkově věnuje málo studií a není snadné připravit na ni spolehlivé experimentální metody.