Mě by zajímalo, co tímhle sledujou-poukazovat na to, že velké dobračisko je vlastně taky blázen. Jestli pánům dušeznalcům dochází, kam jejich nauka vlastně vede. Řekla bych, že po jejich intervencích si lidi daleko víc váží soutěživých sobců, kteří dokážou využívat ostatní, než tomu bylo dřív, zatímco uštvaného nešťastníka, co se někde rozbrečí, uštvou k smrti-dřív to bylo spíš obráceně. Kdy jim dojde, že kůň, který táhne, bývá bit-ne ten, co se celé dny jen pase, nikdo si ho nevšímá a dře se za něj druhý. Sama od sebe bych tipovala, že kvality duše by snad měly být o tom, jaký užitek mají z člověka ostatní, ale v těchhle článcích se opakovaně přesvědčuju, že asi ne. Že způsob, jakým člověk jedná, se nadřazuje svinstvům, která páchá. Obsah je někde daleko za formou. Ať žije povrchnost, nespravedlivost, slepota a krásné jednadvacáté století.