Názor k článku Jak se rodí v Čechách: zkušenosti žen se často liší od slibů porodnic od anonym - Bohužel, navzdory proklamacím na webu dané porodnice, pak...

Bohužel, navzdory proklamacím na webu dané porodnice, pak v reálu zjistíte, že většina toho, co tam píšou je lež. Nesouhlasíte s přítomností mediků u porodu a zdůrazníte to v patřičných dokumentech - stejně se jich na Vás v druhé době porodní přijde podívat šest najednou!!! Komunikace naprosto hrozná - teda vlastně skoro žádná. Tvrdili, že za hodinu teprve budou vyvolávat porod a kontrakce, které mám po podání oxytocinu jsou slabé a nemůžou bolet. Chtěla jsem vědět, jak mám dýchat, odpověď byla, že to teď ještě nepotřebuju a řeknou mi to až potom. Kontrakce v tu chvíli ale bolely strašně, šly jedna za druhou, křičela jsem, protože jsem se s tou příšernou bolestí nedokázala srovnat jinak a byla extrémně vystresovaná.
Nevěděla jsem, co se s mým tělem děje, nikdo se mnou nekomunikoval a setra mě vždy jen odbyla s tím, že jsou to "jen" slabé kontrakce. Myslela jsem, že zešílím bolestí a hrůzou z toho, co mě ještě čeká a jak to bude dlouhé, když "tohle nemůže bolet". Proti bolesti mi samozřejmě nic nedali. Vždycky akorát někdo přišel, vyšetřil mě (ležela jsem, takže jsem ani neviděla, kdo to je). Nic neřekl a odešel.

Jasně, že to bolelo, navzdory tvrzení sestry, kolik mám ještě času, jsem byla v 2. době porodní (za 30 min. od úplně 1. kontrace!!!) a hlavička v porodních cestách!!! Kdyby mi někdo řekl, že už jde miminko ven, rozhodně bych to snášela líp. Nakonec po vyšetření zjistili, že fakt rodím a nastal celkem frmol. Nicméně to, že opravdu rodím, jsem poznala pouze podle toho, že sestra najednou zakřičela: "zkalená plodová voda, volejte pediatra" a rozsvítila vyhřívané lůžko pro miminko, které bylo vedle porodního lůžka a přiběhla doktorka. Ta byla jediná, kdo opravdu komunikoval, říkala mi, co mám dělat, jak tlačit, dýchat atd. Což bylo sice uklidňující, nicméně můj mozek byl tak zaplavený prožitým stresem, že i první kontakt s miminkem mi byl nepříjemný a spojený s bolestí, když mě u toho šili. V kombinaci s ponižováním a odebíráním dítěte na noc proti mé vůli při následné hospitalizaci to byl pro mě hrůzný zážitek, z kterého mám ještě teď noční můry. A to ten slavný porod od 1. kontrace po šití trval jen 1,5hod! Po téhle zkušenosti se vůbec nedivím, že jsou ženy, které chtějí rodit doma a kdybych se nebála komplikací, podruhé už by mě do porodnice nikdo nedostal!

Na webu nemocnice - klystýr nepoužíváme, ale šetrnější yal gel. Realita, samozřejmě, že ho do vás před porodem narvou. Upozorňovala jsem sestru, že je strašně horký a že to velmi pálí. Nezájem. Prý horký být musí, aby to urychlilo porod. Ve výsledku - porodní poranění se zahojila za 14 dní, ale silně bolestivou velkou provázenou krvácením z konečníku a odchodem spousty hlenu jsem řešila ještě 3 týdny po porodu. Takže za mě - klystýr nikdy více.