Jak se správně obléct na kolo? Dres nebo mikinu?

Cyklistické kalhoty jsou důležité jednak kvůli antibakteriální vložce, která změkčuje posed, jednak kvůli své přilnavosti k tělu. Zahřívají svaly, jsou lehké a elastické, „aerodynamické“. Mají různou délku – nad kolena, pod ně, až po kotníky, do pasu anebo laclové. Existují i klasické krátké kalhoty (neobepínající) s vnitřní cyklistickou vložkou. Cyklistické tričko (dres) má oproti běžnému bavlněnému výhodu neprofouknutí, pot se z něho lépe odpařuje. Velmi praktické jsou kapsy na zadní části.

Příjemná je i kombinace spodního trička ze speciálního materiálu (např. firma Moira) a navrch obyčejné triko. Cyklistické boty jsou odlišné pro silniční a terénní cyklistiku. Závodní silniční tretry jsou pro chození nevhodné. Naopak boty na cykloturistiku mají být pevné jak pro jízdu, tak pohodlné v chůzi, hodí se i kotníkové. Pokud jezdím bez nášlapných pedálů, je vždy dobré mít pevnější sportovní boty než ty z tenké látky s měkkou gumou vespod.

Prochladnutí zabraňuje vedle dlouhých kalhot především bunda. Může být i velmi tenká (díky tomu ji lze složit do kapsy), ale nesmí profouknout. Bunda by měla chránit tělo od spodních ledvinových partií až po bradu, i krk by měl být dobře utěsněn. Starý dobrý nápad dávat si zepředu pod tričko noviny jako izolační vrstvu dodnes neztratil nic ze své účinnosti. Hlavu před chladem chrání částečně helma, pod ni lze dát šátek, k dispozici jsou i speciální cyklistické čepice pod helmu.

Rukavice se neztratí ani v létě

I pro jízdu v létě se hodí rukavice. Na dlaních jsou vystlané, při delších jízdách ruce tolik nebolí. Neobyčejnou službu udělají rukavice v případě pádu. K samozřejmému cyklistickému vybavení patří i helma. Stejně jako u kol tu platí, že ty dražší bývají lepší. Mají více otvorů a jsou lehčí i vzdušnější, systém uchycení na hlavě je dokonalejší. Helma je pro horskou i silniční cyklistiku nezbytností, při pádu bývá hlava nejohroženější částí těla. Dobrým pomocníkem za každého počasí jsou brýle; nejvíce pomáhají v létě proti hmyzu. Lepší než běžné sluneční jsou speciální cyklistické, které mají zakulacený a přilnavější tvar. Není ovšem dobré používat příliš tmavá skla, je přes ně v podvečerních hodinách hůř vidět.

Počasí a povětrnostní podmínky mají na cyklistiku větší vliv než například na pěší turistiku. Velkým nepřítelem je hlavně chlad. Při rychlejší jízdě nebo při protivětru proudící vzduch vytváří tzv. zdánlivou teplotu, která je nižší než skutečná. Například při jízdě rychlostí 20 kilometrů v hodině a okolní teplotě 20° C může být cyklista vystaven až o 10–15° C nižší teplotě. Ti, kteří se vydávají do vyšších poloh, musí také počítat s tím, že každých 100 metrů nadmořské výšky klesá teplota o 0,7° C. I po dešti se vzduch ochladí. Proto je vždy lepší brát s sebou více oblečení, které lze při oteplení dát do batohu nebo uvázat okolo pasu.

Velkým pomocníkem pro výběr oblečení na cyklistický výlet je předpověď počasí. Řekne vám, jaká bude teplota, zda bude svítit slunce či bude pod mrakem, jakým směrem a jak silně bude vítr vát. Podle předpovědi lze operativně plánovat cesty a vyhnout se tak dešti.

V plavkách určitě nejezděte!

Parné léto svádí k jízdě v plavkách nebo tzv. do půl těla. Ani jedno nelze doporučit. Při polonahé jízdě hrozí spálení pokožky a na to, jak bývá kůže sedřena při pádu, ani neradno myslet. Proti teplu se lze bránit „protiútokem“, tedy rychlejší jízdou. Vítr pak tělo více chladí, než když se ploužíte jen desetikilometrovou rychlostí. Vyplatí se stříkat na obličej, hlavu, nohy a předloktí chladnou vodu. Tričko pro slunné dny vybírejte vždy co nejsvětlejší, tmavé ještě zesiluje teplo. Zastavujeme vždy ve stínu, neustálé doplňování tekutin je samozřejmostí. V létě pomůže i krátké koupání v rybníce, řece či jezeře, tělo se ochladí i očistí, svaly protáhnou.

Jaro a podzim přinášejí příjemné teploty vzduchu, ale také deště a silnější vítr. Proti dešti se lze bránit jen velmi těžko, situaci zhoršuje i fakt, že horská i silniční kola se většinou používají bez blatníků. Po dešti navíc nějakou dobu trvá, než cesty oschnou a voda přestane stříkat od zadního a předního kola. Proti dešti pomáhají částečně návleky na boty a pláštěnka, která pokryje většinu těla. Nicméně i tak je nejlépe ujet před blížícím se deštěm co nejdříve pod přístřeší. V terénu jsou specifikou jara a podzimu bahnité, vodou nasáklé cesty, od nichž odstřikuje bláto na kolo i jezdce. Zvýšená bezpečnost jízdy na kluzkém povrchu je nezbytná, smyk je běžnou záležitostí.

Zima je pro jízdu nejméně vhodným obdobím, nicméně dvouhodinová vyjížďka zasněženou krajinou pomáhá cyklistovi zkrátit čekání na blížící se sezónu a je také svou neobvyklostí zajímavá. Zimní vyjížďky by neměly být dlouhé, rozhodně není možné očekávat stejný výkon jako v létě, tělo spotřebovává velkou část energie na vlastní zahřívání. Je tu i větší zátěž v podobě oblečení a těžkého terénu, resp. sněhu, který podkluzuje. Na sněhu a ledu se nedá jezdit příliš rychle, nelze mnohdy vůbec zatáčet. Brzdí se hlavně zadním kolem. Oblečení by mělo důkladně chránit končetiny a hlavu, na těle je dobré mít více vrstev než jednu.