Jak se toaletní papír nastěhoval rovnou do kuchyně?

Podle dostupných historických pramenů žije lidstvo ve spojení s papírem již téměř dvě tisíciletí. Vynález výroby papíru, jak ho známe dnes, v Číně roku 105 našeho letopočtu byl nepochybně geniální myšlenkou, která jako by vycházela ze současných nejnovějších poznatků o trvale udržitelném rozvoji ve vztahu k ochraně přírody.

Papír se stal tak samozřejmě spjatým s kulturním a ekonomickým rozvojem společnosti, že bohužel většina lidí všechny jeho klady a jeho neustálou přítomnost ve své blízkosti ani nebere na vědomí. Také z tohoto důvodu bychom si měli všechno, co souvisí s papírem, a jeho nezbytností v nejširším spektru oborů lidské činnosti včetně zdravotnictví, školství, obalové techniky, obchodu, laboratoří, dílen, gastronomie, výroby potravin… neustále znovu a znovu připomínat. A znát bychom měli nejenom současnost a možnosti papírenského oboru, ale i jeho historii jako základní předpoklad pro poznání současného stavu i pro pohled do budoucnosti.

Papírové utěrky vznikly náhodou

Z historie vědy a techniky víme, že objevy a vynálezy přicházejí na svět klikatými cestičkami. Staly se výsledkem dlouhodobého a plánovaného výzkumu a vývoje, někdy však je náhodou či omylem objeveno něco, s čím si momentálně nikdo neví rady, jindy jde o souhrn náhod a schopnost dát dohromady zdánlivě nesouvisející věci a není třeba nic složitě vymýšlet. Takovému prozaickému souběhu událostí vděčíme za papírové ručníky a utěrky, které díky své praktičnosti už snad nechybí v žádné domácnosti. Jak se tam dostaly? Jak jinak než náhodou, ale jakmile někde překročily práh do kuchyně či koupelny, již tam zůstaly. Můžeme je jednorázově používat k utírání rukou, upatlaných míst na kuchyňském stole, čištění skleněných ploch, zajištění pořádku a hygieny v dětských pokojích…

Američan jménem Arthur Scott, tehdy ředitel papírenské společnosti ve Philadelphii (dnes mezinárodní průmyslový a obchodní gigant Kimberly-Clark) si jednoho dne roku 1907 lámal hlavu, jak co nejhospodárněji naložit s nepoužitelnou zásilkou papíru. Dodavatel mu omylem dovezl z druhého koutu USA obrovské množství papíru, avšak příliš tlustého a nevhodně rolovaného, takže bylo nemožné použít jej pro původní účel – výrobu toaletního papíru.

Zatímco nevhodný polotovar ležel ladem ve skladu, dozvěděl se Scott náhodou o nezvyklém počínání jedné starostlivé učitelky na zdejší městské škole. Ta se snažila zabránit nebo omezit nákazu dětí rýmou, a tak těm, kterým kapalo z nosu, rozdávala rozřezaný jemný průklepový papír (pro zhotovování kopií na psacím stroji). Nachlazení žáci tak nepoužívali společné ručníky na toaletách, nákaza se přestala šířit a marodů ubylo.

Podnikatel si dal dvě a dvě dohromady, nechal papír naperforovat, zabalit do rolí a v roce 1907 představil na americkém trhu pod názvem Sani-Towels (sanitární ručník) nový produkt – první papírové ručníky na jedno použití.

Od ručníku ke kapesníku

Ručníky měly po utržení šířku 33 cm a délku 46 cm. Jejich mimořádnou výhodnost nejdříve objevily hotely, restaurace a další gastronomické provozy, školy, úřady a jiné veřejné instituce. Papírové ubrousky si nenašly cestu do domácích kuchyní ihned, ale trvalo to ještě téměř tři desítky let. V roce 1931 rozšířil úspěšný podnikatel svoji nabídku o papírové ubrousky speciálně do kuchyní a dále tak rozšířil sortiment papírenských výrobků.

Po skončení první světové války došlo k prudkému růstu automobilismu (zejména oblíbených otevřených vozů) a rozvoji pěstování takových sportů, jako je lyžování, bruslení, jízda na koni či vysokohorská turistika. To vedlo, zejména u žen, k růstu prodeje kosmetiky, především pleťových krémů proti účinkům působení větru a nepříznivého vlivu počasí vůbec. Vrstvu naneseného ochranného přípravku bylo samozřejmě nutné vždy odstranit otíráním do různých hadříků apod. V roce 1924 se našlo řešení v podobě zahájení výroby jednorázových papírových kapesníčků. Navíc zaměstnanci ve firmách společnosti Kimberly-Clark začali hromadně při rýmě používat namísto obvyklých látkových kapesníků papírové ubrousky.

Tento trh „smrkacího materiálu“ se ukázal ještě větší nežli prodej kapesníků „kosmetických“ pro otírání obličeje a tak byly v roce 1927 reklamy dále rozšířeny. Trvalo však ještě řadu let, než si jednorázové papírové ručníky, ubrousky a kapesníky získaly své „místo na slunci“.

„Papírová hygiena“

Zájem o „papírovou hygienu“ stále narůstal, přestože sortiment jednotlivých výrobků se již vlastně téměř neliší. Dnes se vyrábějí v barvě bílé, šedé, béžové, zelené či jiné a s různým potiskem, většinou dvou a třívrstvé, skládané a v rolích (nezbytným doplňkem je praktický stojan nebo závěs), vysoce savé a pevné za mokra, určené pro univerzální použití i ke speciálním účelům (desinfekční, nezanechávající vlákna, ze 100% vysoce čisté celulózy aj.). Zejména víceúčelové jednorázové utěrky skládané nebo v rolích díky své praktičnosti již dnes nechybí ani v žádné české domácnosti.