Jak se v létě neutopit a nezranit při plavání

Nebezpečí koupání s plným žaludkem? Pověra

Ono mi vlastně nic jiného nezbylo, protože se mě stejně nikdo na nic neptal. Navíc plavat uměl i můj starší bratr, a to už bylo velkou motivací.

Nejdůležitější větou, která mi z dětství utkvěla v hlavě je, že se „do vody nesmí s plným bříškem“. Tato informace určitě pro nikoho není novou. Je to velmi rozšířené tvrzení. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem opravdu vodomilka, musím se přiznat, že jsem tuto zásadu již několikrát porušila. Stává se mi, že se pořádně nadlábnu a pak zjistím, že nemám potřebnou hodinku pro vytrávení a pokud chci jít plavat, musím hned.

Je to možná tím, že plavat chodím od útlého mládí poměrně často a můj žaludek si prostě zvykl, nikdy se mi nic nestalo. Jen jsem možná nebyla tak rychlá a plavání jsem si s plným břichem nikdy tolik neužila. Náš žaludek totiž k trávení využívá krev a ta nám pak chybí ve svalech. Svaly se snáz unaví a přesto, že vylezeme z vody ven dříve než chceme, jsme vyčerpanější.

S jinými sporty je to stejné: jít například  běhat hned po obědě není také ten nejlepší nápad a na výkonu se to jistě podepíše.

Zkrátka, kvůli plnému žaludku se člověk jen tak neutopí. Důkazem jsou i statistiky, které nepotvrdily, že by plavci tonuli s plným břichem. 

Nepokoušej se utopit žal v alkoholu, umí plavat!

Žal možná ano, ale my bychom se po požití větší dávky alkoholu vodě vyhýbat rozhodně měli. Důvodů je hned několik: alkohol roztahuje cévy, což způsobuje pokles tlaku a rychlejší prochladnutí. Navíc opilý člověk často přeceňuje své schopnosti a síly mu mohou dojít někde uprostřed jezera. Alkohol rovněž tlumí vylučování antidiuretického hormonu (ADH), což zvyšuje ztráty tekutin a minerálů a v kombinaci se studenou vodou to může způsobit nemalé křeče, které mohou, zejména v místech, kde nestačíte, ohrozit váš život. Bohužel stále více lidí volí tento způsob radovánek a tím zvyšuje čísla ve statistikách.   

Další nástrahy koupání

Nejen ti slabí na srdce by se měli před skokem do vody osmělit, a to zvláště, pokud jsou uhřátí.

Nebezpečné může být i noční koupání. Za tmy totiž snadno ztrácíme orientaci a můžeme tedy ve vodě zabloudit, následně zpanikařit a utopit se.

Nemusíte mít zrovna v úmyslu koupat se. Stačí jen postávat u břehu jezera a kochat se krajinou, čehož si může všimnout někdo, kdo by vás rád poškádlil strčením do vody a neštěstí je na světě. Stejně tak můžete do vody nechtěně spadnout při procházce kolem průzračné laguny obklopené zeleným porostem, o který se tak snadno zakopne. Břehy mohou být rovněž podemleté a vy ani nevíte, jak se to stalo, náhle jste ve vodě a třeba se i topíte.

Někdo do vody rád skáče, jiným způsobem se do mokrého živlu nikdy neponoří. Měl si ale ještě předtím, než zaujme postoj „šipky“, dát pozor na to, aby se jeho hlava nedivila, že je vody málo. Skákat do vody v místech, která dobře neznáme,  se nevyplácí. Nemusíte sice nutně přijít o život, avšak úrazy způsobené skokem do neznámých vod bývají fatální a pokud dojde k poranění páteře, může to být i poslední skok, který jste svépomocí učinili.

Také nezapomeňte, že i ve zdánlivě čistých vodách se může vyskytnout nějaký ostrý kámen, který vás může zranit. U nás kromě toho není žádnou výjimkou prorezavělá plechovka od čehosi, kterou do vody někdo odhodil a věřte, že takových ostudných „odkladačů“, kteří se takto zbavují mnoha nepotřebných věcí, je mezi námi stále dost. Proto se raději koupejte vybaveni  k tomu určenou obuví.

Když se vodák cvakne

Zákon sice káže, že povinnost plout ve vodácké vestě mají pouze děti, nicméně každý vodák ví, že je to právě vesta, která mu v případě cvaknutí pomůže nalézt vodní hladinu. V zásadě platí, že by vesta měla vždy udržet hlavu vodáka nad vodou. Vodácká vesta má i další funkce: pomáhá udržovat tělesnou teplotu a chrání tělo před zraněním  při nárazech do všeho ukrytého pod i nad hladinou a tlumí i nárazy rozbouřeného toku divokých řek. Vodácká vesta by vám měla vždy padnout jako na míru, jen tak nebrání pohybu a nepadá z těla. Troufnete-li si na obtížnější stupeň toku, nebuďte Juráš a zkuste chránit i svoji hlavu vodáckou helmou. 

Bazén

Zranění, tonutí či utonutí v bazénech nebývá tak časté. V bazénu těžko narazíte na vodní vír, skaliska nebo odhozené předměty,  a pokud dostanete křeč, vždy je po ruce nějaký plavčík, který vám pomůže. Přesto i tady hrozí nebezpečí při pádu po uklouznutí a rozhodně je třeba dávat pozor zejména na  děti, a to ty malé a nemotorné, i ty starší, kterým chybí pud sebezáchovy.

Musím se přiznat k tomu, že jsem se jednou v bazénu málem utopila. Snažila jsem se tenkrát přeplavat „pětadvacítku“ pod vodou tam a zpět. Povedlo se mi to, ale vynořila jsem se v lehkých mdlobách, chvíli jsem byla tak říkajíc „mimo“, nevěděla jsem, kde jsem a byla mi velká zima. Přecenila jsem své síly. 

Vana – místo odpočinku

Stává se to zřídka, ale stává – lidé se topí ve vaně. Podle Českého statistického úřadu utonulo v roce 2007 v České Republice doma ve vaně  osm lidí – tři muži a pět žen. Vana je sice místem relaxace, pokud jsme ovšem velmi unavení, relaxujme raději jinak, třeba spánkem v posteli.

Pomoc tonoucímu

Pomoc topícímu člověku musí být rychlá. Platí zde totiž nepřímá úměrnost: čím déle je tonoucí ve vodě, tím menší jsou jeho šance na přežití. Proto se ho snažíme co nejdříve vytáhnout z vody. Musíme být ovšem velmi opatrní, protože tonoucí nám záchranu ztěžuje tím, že se instinktivně snaží po čemkoliv z vody vylézt a není lehké s jeho těžkým tělem zápasit. Z nezkušeného zachránce se náhle může stát rovněž tonoucí. Nejste-li tedy v pomáhání topícímu se zběhlí, doporučujeme vám k tonoucímu doplavat a vyčkat v jeho blízkosti do chvíle, kdy ztratí vědomí. Pak ovšem neváhejte a vytáhněte ho rychle z vody ven, na břehu mu zkontrolujte ústní dutinu. Často bývá plná bláta, které je třeba odstranit, stejně tak, jako zapadlý jazyk. Tonoucí člověk často i zvrací – jeho ústní dutina může být tedy plná zvratků a i ty je třeba dostat z pusy ven. Pokud nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Jak na to, zjistíte v  <a>„databázi první pomoci“.

Pomoc tonoucímu je pro většinu lidí samozřejmostí. Nicméně se nejedná jen o morální povinnost, káže nám tak i zákon:

Ustanovení § 207 trestního zákona zní:

„1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“

Vždy samozřejmě volejte záchrannou službu (155, 112), a to i v případě, že je již postižený při vědomí.