Možné je zapomenout, přestat vnímat nepříjemné skutečnosti. Můžete původní trampoty tzv. přeznačkovat. Přitom lze vycházet ze svého nitra, nebo naopak převzít názor druhých lidí. Významný psycholog Leon Festinger k tomu popsal tzv. efekt blízkosti.
Netrápím se, přizpůsobím se
Fyzická blízkost je dle něj často mnohem více sociálně určujícím faktorem než původní blízkost nebo odlišnost názorová či světonázorová. Souzní to s rčením „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“.
Dalším z jeho slavných zjištění je vliv kognitivní disonance. Jde o rozpor, jenž vzniká mezi postojem a skutečným stavem věci nebo situace. Pokud jeden z protikladných názorů vyžaduje změnu chování, mnozí lidé raději pozmění či potlačí původní názor. Přizpůsobí se, aby tzv. nenarazili. Pokud vás napadá „koupit se dá každý, je to jen otázka ceny“, vězte, že malá odměna (může jít i o úplatek) má vyšší vliv na výše zmíněnou názorovou změnu než „nabídka, která se neodmítá“. Pokud děláme – napůl zdarma – něco proti původním postojům, musíme je změnit. Primitivně řečeno: „Za pár šupů nebudu dělat něco, co nechci.“
V případě báječné nabídky, jež se neodmítá, je hodnota odměny tak vysoká, že původní postoje si lze ponechat, i když budeme jednat, nebo alespoň myslet v rozporu s nimi. Nabízí se racionalizace typu: „Je to sice špatné, ale když to neudělám já, udělá to někdo jiný.“
Zavřu oči a bude to pryč
Pštros zahrabávající svoji hlavu do písku by mohl být součástí erbu ctitelů různých druhů popření (nosu mezi očima). Objektivně nepříjemnou, frustrující záležitost přestaneme vnímat, zapomeneme na ni. Sobě i druhým namlouváme, že se nestala, ba dokonce ani stát nemohla. I proto je například většina vězňů přesvědčena o své nevině. Z jiné sféry lze citovat slova písně: „Já za to nemohu, dala přese mne nohu.“
Spolehlivě je doložena existence tzv. percepční obrany. Zjednodušeně je to obrana ve vnímání. Jde o snížení citlivosti vůči informacím, které nechceme znát. „Mnohokráte nemocný výrok lékařský tak zkroutí, že děl jsem vícekráte: Byl bych býval idiotem, kdybych pravil to, co nemocný mi do úst vkládá…“ děl profesor vnitřního lékařství Josef Thomayer (1853–1927), jeden z tvůrců českého lékařského názvosloví. Dávno již tomu. Oproti výše zmíněnému zcela nedávno jsem se setkal s výrokem pacienta: „Doktor mi doporučil jíst jen bílé maso, tak jsem si koupil kus slaniny.“
Jak si maskujeme realitu
Máte hrůzu z toho, že by vás „nedej bože“ mohli sexuálně přitahovat jedinci vašeho pohlaví? Co nejhlasitěji překonejte ono trápení doporučováním „věšení buzen za koule do průvanu“. Tj. vaše jednání bude pravý opak než obava, kterou si ani nechcete připustit.
I pomyslný pešek chodící okolo nám svým způsobem může od trápení pomoci. Stačí obrazně řečeno po něm poslat své špatné vlastnosti nebo činy někomu jinému, eventuálně jiným. Inu, všichni kradou, copak já – jsem jen malá ryba.
Trápí vás, že již nejste nejmladší, ba ani eroticky nejpřitažlivější? Zaměřte se na prezentaci svého „sexy mozku“. Tato – pány oblíbená a na dámy mnohdy velmi působící – taktika má svá úskalí. Přinejmenším se musí umět. „Mnozí muži se mýlí, domnívají-li se, že ženy lze ohromit blyštěním inteligence zvaným poučování,“ pravil Miroslav Plzák.
Sbohem a šáteček… adié realitě – mým cílem je vnitřní emigrace. Ze situace „teď a nyní“ mizerné prchnu do světa denního snění. Tam nepříjemné obavy mohou mizet jako mávnutím kouzelného proutku.
„Holubicím rostou křídla dravců, družstevním rolníkům touha mořeplavců…“ (zpívá Pavel Dobeš) a zázraky i nemožné se neděje na počkání, ale v mžiku.
„Plán se splnit nedá, musí se překonat.“ Žert z časů závazkových hnutí k rozličným výročím nebo chcete-li vyhánění čerta ďáblem připomíná zahánění trápení nadměrnou konformitou ve vztahu k jeho zdroji. Máme dejme tomu obavu z nezdaru v práci. Věnujeme se jí proto od rána do večera přímo workoholicky. V každém okamžiku chci mít jistotu, že jsem pro cíl – potlačení obav – učinil naprosté maximum… bez ohledu na následky. Je tu jistá podobnost s výrokem generála Ludvíka Svobody. Před Duklou prohlásil: „Buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme.“ V následném boji byli hnáni nedostatečně vycvičení vojáci v zaminovaném terénu proti kulometným hnízdům zkušených frontových bojovníků. Přitom zcela jistě nešlo o operaci, na níž by mohl záležet výsledek války.
Obranné obelhávání
Nikdo z nás nemá natolik „sexy mozek“, aby si ihned uvědomil, že „každá trampota má svou mez“, racionálně ji posoudil a ihned zvážil optimální řešení. Obvykle to ani není třeba.
Obranné obelhávání sebe sama může pomoci přežít první chvíle trápení. Čím dříve se opět vrátíme psychicky „z vandru domů“, tím lépe. Svět a život v něm je složitý. Ideální není taktika „jako pštros dát hlavu do písku“. Optimální není ani její opak – „jak lvové bijem hlavou o mříže“. I když připustíme teoretickou úspěšnost posledně zmíněného postupu, je otázkou, zda naše hlava zůstane posléze použitelná i k jiným úkonům.
Co dělat, chceme-li nenadělat víc chyb než užitku?
K užitku je program tří P:
Za prvé: Ujasněte si Příčinu a reálný dopad toho, co se stalo nebo co se stále děje. Používejte slovo když. Například: „Když dělám to a to, stává se tohle…“ Důležitou variantou je: „Když X jedná tak či tak, reaguji následovně…“
Za druhé: Ujasněte si své aktuální Pocity. V afektu míváme sklon řešit spíše subjektivní emoci než objektivní situaci. Konfrontujte psychický stav s doporučením: „Tajemství spokojeného života spočívá v tom považovat maléry za epizody, a naopak z pouhých epizod neusuzovat na malér.“
Za třetí: Pro Příště… Přemýšlejte, co lze učinit pro to, aby stávající nepříjemnost negativně neovlivnila budoucnost a pro příště se neopakovala.
Před popsaným postupem, v jeho průběhu i po něm dýchejte po určitou dobu zhluboka – nááádech, výdech. V Brně se říká: „Vydéchéte to.“
Dříve než cokoliv reálně učiníte, počítejte do deseti. Na škodu nebývá ani osprchování se chladnou vodou.
Zdá se vám navrhovaný postup – ve své pragmatičnosti – příliš zjednodušující a s emocemi a priori nepočítající? Nevadí, inspirujte se a myšlenkově zpracujte jádro bonmotu významného britského psychologa H. J. Eysencka: „Proti úzkosti je nejlépe používat jídlo, sex a autogenní trénink.“
Mezi řádky z toho plyne: Nevyhýbejte se drobným radostem, není důvod obléci žíněnou košili (kdysi) kajícníka, (nyní) nešťastníka. Bude líp!
ČLÁNKY DO MAILU