Kupující by měl jasně vědět, co si kupuje. Nejen v kamenném obchodě, ale i na internetu, a měl by mít přístup ke konkrétnímu, plně vypsanému složení výrobku. To je mimochodem povinné ze zákona (č. 258/2000 Sb.), jedná se konkrétně o Zákon o ochraně veřejného zdraví. Jedině na základě pravdivě podaných informací se může zákazník kompetentně rozhodnout k nákupu.
Jeden výrobek – dvě verze složení
Jako příklad můžeme uvézt aloe vera gel, který jsem řešila s kamarádkou, vyrábějící tzv. „non toxic“ kosmetiku. Na internetu bylo uvedeno složení, ze kterého byste byli přesvědčeni, že se jedná o čistý aloe vera gel pouze s přidanou guarovou gumou kvůli lepší konzistenci a větší hustotě. Je to prakticky kompromis ceny a kvality, protože výrobce potřebuje prodat více gelu, což je pochopitelné z obchodního hlediska. Guarová guma mi v aloe vera gelu nevadí.
Co mi ale vadí, je, když je tam i nějaký bonus, který není uvedený na webu výrobce nebo prodejce. Ti tak prezentují neúplné složení výrobku. A tím pádem uvádějí nakupujícího záměrně v omyl.
Výrobci mají povinnost uvádět plné složení výrobku, ne vždy to dodržují a ne každý se v uvedených ingrediencích vyzná
Shodou okolností jsme doma měli úplně ten samý výrobek, jaký jsme s kamarádkou studovaly na internetu. Zkontrolovala jsem složení uvedené na tubě a nestačila se divit. Ingredience, napsané na výrobku, byly totiž výrazně jiné než ty, které byly uváděny na webových stránkách. Člověk, který by věřil internetu, by si koupil něco, co vlastně vůbec nechtěl. Reálné složení tohoto gelu nemělo s označením non toxic nic společného. Byla jsem naštvaná, že nejen v Česku, ale i ve Francii, kde momentálně žiji a očekávám, že se dozvím skutečné složení výrobků, je kupující takto klamán.
Výrobci se vymlouvají
Každý výrobce by měl dle evropské legislativy uvádět plné složení výrobku, ale bohužel se tak v praxi neděje. Producenti se vymlouvají na to, že přece mají obchodní a výrobní tajemství, a nepotřebují, aby jim někdo napodoboval jejich zboží. Pod obchodní nebo výrobní tajemství by ale mělo podle selského rozumu patřit jen procentuální zastoupení té které látky, ať ji výrobci používají kvůli dobré účinnosti, nebo výslednému vonnému efektu. Všichni nemusí vědět, kolik kapek éterického oleje z geránia dáte do parfému, ale rozhodně by měli vědět, že výrobek například obsahuje geraniol a linalol přírodního původu, na který mohou mít alergickou reakci.
Pokud vás tedy zajímá, co skutečně kupujete, nezbývá než složení produktů kontrolovat. Není to až taková věda. Jednou z možností je využívat seznam INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients).
Díky INCI můžete porozumět složení kosmetického výrobku
Mezinárodní nomenklatura (názvosloví) kosmetických ingrediencí neboli INCI je velmi dobrým pomocníkem pro kontrolu vašeho kosmetického prostředku. Ukáže vám nejen látku, kterou výrobek obsahuje, ale také její bezpečnost.
Pokud čtete složení, nejvíce procentuálně zastoupenou přísadou je hned první uvedená ingredience, nejmenší podíl v produktu pak vykazuje ta poslední. Nejčastěji bývá na prvním místě aqua (voda), následuje třeba glycerin nebo nějaká zahušťovadla, emulgátory a pěnidla, parfemace.
Poslední zmíněná složka je trochu oříšek, protože i v čistě přírodním výrobku máte napsáno v INCI parfum. Nerozlišuje se totiž, zda je vůně uměle vyrobená, nebo získaná přírodně. Navíc výrobci mohou obě varianty kombinovat. Nejlepší je prostudovat si stránky výrobce nebo prodejce, který uvádí, jaký typ parfemace se ve výrobku nachází. Případně si koupit výrobek s bio certifikátem. Čistá přírodní kosmetika je parfemovaná extrakty nebo éterickými oleji.
Kde si také zkontrolovat ingredience vaší kosmetiky?
Kromě INCI můžete ingredience i s popisem hledat například v materiálu EWG (formát PDF) nebo Cosmetic Ingredient Dictionary (vše v angličtině). Pokud chcete zdroje v češtině, určitě se podívejte na knihu Víta Syrového Tajemství kosmetiky. Jsou v ní popsané jednotlivé skupiny používaných látek, jako jsou pěnidla, barviva, zahušťovadla, a najdete v ní vyčerpávající seznam jednotlivých látek.
Je ale dobré porovnat různé zdroje informací. Složení výrobku si můžete zkontrolovat například také na webu Složení kosmetiky. Základní tabulku běžných názvů a odpovídající názvosloví dle INCI uvádí v češtině rovněž Wikipedie. Ještě poznámka, evropské produkty se mohou docela lišit od amerických, ale někdy se již poměrně dost shodují.
Zjišťovat, jaké kosmetické suroviny máte ve svých produktech, se opravdu vyplatí, chráníte tak své zdraví a zdraví svých blízkých. Ono totiž nestačí, že výrobek příjemně voní nebo má hezký barevný obal.
ČLÁNKY DO MAILU