Na to nikdy nezapomenu, moje babička mi vždycky nakydala na talíř hromadu jídla podle svého uvážení a pak jsem tam nad tím seděla a seděla..., dokud to nesníš, budeš tady! Děs!
S tym mnozstvom jedla to robi aj moja mama mne a aj otcovi, ked chce pripravit nieco predtym, nez dojdeme. Vtedy je to skor lamentovanie na styl, ci sa to ma dat do chladnicky a ze potom to nebude take dobre etc., takze to radsej zjeme.
Kdysi jsem slyšel zajímavý názor, že člověk musí určitý druh potraviny sníst nejméně 7x aby ho tělo vyhodnotilo jako "vhodný zdroj těžko říci čeho přesně". Pokud se tak stane, tělo se automaticky postará o to aby nám takové jídlo nebylo přinejmenším odporné.
Věřím, že je to v zásadě pravda. Akorát někteří lidé dokáží být opravdu paličatí (děti obzvlášť) a tak těch pokusů musí být často více. I tak není úspěch zcela zaručen.
Osobně mi trvalo například celý rok než mé tělo jakž-takž přivyklo na větší množství vařené kukuřice. Číňanům údajně přivyknutí na kravské mléko a sýry trvá ještě déle. Takováto, pro tělo nová strava, nám stále může způsobovat jisté komplikace. V extrémních případech se mohou u nás tvořit i záněty trávícího ústrojí. Přesto si myslím, že takovéto rozšíření jídelníčku je dobré.
Například na sójové boby (v jiné podobě než pražené - alaburky) bych asi nepřivykl.
ČLÁNKY DO MAILU