Trendem doby je rozhodovat příliš brzy o tom, jaký sport bude pro dítě nejlepší. Běžně jsou tak k vidění pětiletí hokejisté nebo šestileté gymnastky. A přitom to nic prospěšného obvykle není.
Co se dozvíte v článku
- Všestrannost je základ
- Hodina denně. A nemusí být na kroužku
- Jak učit děti lásce ke sportu
- Jaké je moje dítě, takový ho bude bavit sport
- Na dětský sport přispívají zdravotní pojišťovny
- Rodičovské ambice stranou
- Individualista, nebo kolektivní hráč
- Nebaví ho to? Nebo se mu jen nechce?
- Děti na startu
- Sport nemá přínosy jen pro tělo
Všestrannost je základ
„I když se už pro předškoláky nabízejí kroužky zaměřené na jednu sportovní disciplínu, třeba hokej nebo balet, raději s nimi počkejte, až budou děti o pár let starší, jinak jim hrozí jednostranná zátěž. V tomto věku děti naopak potřebují co nejvšestrannější pohybovou průpravu,“ radí Kristýna Přibylová z dětských profesionálních tělocvičen Monkey´s Gym. A všestrannost jako naprostý základ doporučuje i autorka projektu Děti na startu (který je na všeobecné pohybové průpravě celý založený) Jana Boučková:
„Pro děti je nevhodná předčasná specializace,“ říká rozhodně. Její slova potvrzuje i prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness Fisaf.cz Jana Havrdová: „Není třeba nikam spěchat. Je řada úspěšných sportovců, kteří si ten svůj sport vybrali až jako náctiletí.“
Hodina denně. A nemusí být na kroužku
Kolik pohybu vlastně děti potřebují? A kolik toho řízeného? Dvoufázové tréninky několikrát týdně pro ně ideální nejsou. Všechny odbornice se totiž shodují na tom, že základem zdravého rozvoje je spontánní pohyb:
„Děti potřebují na hřiště, lézt po prolézačkách, vzít si s sebou na procházku balón, švihadlo, skákací gumu. Jen tak řádit. A takového pohybu by měly mít mnohem více než řízené pohybové aktivity. Pak přirozeně rozvíjejí řadu dovedností a naučí je to opravdové lásce k pohybu. To, co se děti naučí v dětství, už jim nikdo v dospělosti nevezme,“ zdůrazňuje Jana Havrdová.
„Osobně si myslím, že řízená hodina pohybu denně je ideální a nijak děti nepřetěžuje. Nemusí to být vždy pod vedením trenérů, může to být i aktivita připravená rodiči či při hodině tělocviku ve škole. V klubech a lekcích zaměřených na všestrannost děti trénují většinou jednou až dvakrát týdně,“ doplňuje Jana Boučková.
Jak učit děti lásce ke sportu
- Jděte dětem příkladem: děti by se do cvičení nikdy neměly nutit. Nejdůležitější je osobní příklad rodičů. V rodinách, kde je samozřejmostí vyjet si společně na kole nebo jít do lesa na procházku, mají děti cestu ke cvičení vždy jednodušší.
- Radost a zábava, ne dril: cvičení a pohyb jako takový musí být pro děti především radost a zábava, v žádném případě ne dril. Také prostředí musí být pozitivní a nesoutěživé.
- Výhody malého kolektivu: pokud je to možné, dopřejte dětem cvičení v menším kolektivu. Zvlášť nejmladší děti se tak cítí mnohem bezpečněji, jsou jistější, protože znají kamarády, kteří s nimi na cvičení chodí, a díky tomu si cvičení mnohem lépe užijí. V menším kolektivu se také děti učí novým dovednostem mnohem rychleji díky individuálnímu přístupu. Lektor může reagovat na tempo každého z nich a věnovat se jim podle jejich potřeb.
- Odbornost a empatický přístup trenéra: u vedených lekcí je důležitý pozitivní přístup, příjemné prostředí, správná metodika a lektor, který umí z pohybu udělat zábavu. Měl by mít nejen odborné schopnosti na vysoké úrovni, ale také by se měl umět vcítit do dětí a jednotlivé svěřence vždy vnímat individuálně.
- Čas na aklimatizaci: rozhodují i zdánlivé maličkosti. Důležité například je, aby děti přicházely na cvičení včas, s časovou rezervou pro aklimatizaci na prostředí, kde budou cvičit. Děti tyto aspekty velmi vnímají, potřebují svoji jistotu a klid.
Zdroj: Kristýna Přibylová, Monkey´s Gym
Jaké je moje dítě, takový ho bude bavit sport
Všestrannost je dobrým základem pro to, aby rodiče zjistili, jaký sport by dítě mohl bavit a čemu by se později chtělo věnovat více.
„Když dítěti přiblížíme více sportovních aktivit, tak jistě poznáme, co jej nejvíce zaujme, v čem bude lepší. Mnohé děti se zprvu zaměřují na více sportovních aktivit. Například jednou týdně mohou mít tanec, jednou všestrannost, kolo,“ popisuje Jana Boučková, jak se dopracovat k ideálu.
Podle Jany Havrdové je také důležité pustit ke slovu instinkt a vybrat dětem takovou pohybovou aktivitu, ke které se sami přirozeně staví. Roli může hrát třeba směřování rodiny, a pokud jsou tu každý víkend běžné cyklovýlety, pravděpodobně bude mít dítě ke kolu vztah i v budoucnu.
Na dětský sport přispívají zdravotní pojišťovny
- Z fondů prevence mohou rodiče na sportovní aktivity dětí získat ročně až 1500 Kč.
- Pojišťovny přispívají například na členský příspěvek či startovné, a to u aktivit organizovaných školským i mimoškolským zařízením.
- U dětí nad 15 let věku se proplácí i permanentka (např. na plavání či fitness).
- V některých nabídkách lze najít i příspěvek na sportovní vybavení (např. cyklistická přilba), případně možnost přesunu sportovního příspěvku určeného rodiči na dítě.
- Standardně je pro čerpání třeba dodat do konce listopadu vyplněný formulář žádosti o příspěvek spolu s potvrzením o platbě a rodným listem dítěte.
Rodičovské ambice stranou
I zakořeněné stereotypy nebo vlastní ambice rodičů mohou vést k tomu, že právě instinkt úplně přehlížejí. Ne každá holčička chce být tanečnicí a ne každý kluk fotbalistou.
„Nemá vůbec žádnou logiku trápit dítě s gymnastikou či tancem, když nemá potřebnou flexibilitu a hudební sluch,“ podotýká Jana Boučková. „Důležitý je zdravý rozum bez přehnaných ambicí.“
Jana Havrdová pak radí objektivně sledovat, v čem se dítě cítí dobře, a jako příklad uvádí vlastní dceru:
„Anička ještě ani pořádně nestála, a už se vrtěla do hudby. Chytit balón ale pro ni byla vždy bojovka. Takže jsme ji dali na baletní přípravku, kde je moc spokojená.“
TIP: České děti tloustnou. Problémy s váhou mají zejména děti z chudších rodin
Individualista, nebo kolektivní hráč
Dalším vodítkem ke správnému výběru je i fakt, zda je dítě raději v partě, nebo samo za sebe. Obecně se dá říci, že malým dětem obvykle vyhovuje spíš kolektiv:
„Za sebe mohu říci, že bych nejdříve volila kolektivní sporty a později individuální, dle vyhranění k dané aktivitě. Děti se vzájemně potřebují, pomáhá jim to v motivaci i zlepšení ve výkonu,“ dělí se o své zkušenosti Jana Boučková. „Ale samozřejmě se nemusí každý cítit dobře v kolektivu, někdo chce být prostě sám za sebe, nebo naopak.“
Nebaví ho to? Nebo se mu jen nechce?
Poznal to asi každý rodič a není to nic výjimečného, ostatně to od sebe známe i my dospělí. „Nechce se mi tam,“ může být jen momentální nechuť, anebo je sport prostě špatně zvolený a dítě nebaví.
„Někdy je nutné děti nechat, aby si na nové prostředí nebo aktivitu zvykly, což může trvat i několik lekcí. Důležitá je trpělivost a klid, se kterým bychom měli překonat případný počáteční odpor nebo i různé fáze, kdy se dítěti třeba do sportování nebude chtít,“ radí Kristýna Přibylová.
Často se podle ní jedná jen o přechodnou fázi, která může být spojená s různými vlivy, třeba nástupem do školy nebo změnou bydliště.
Nejhorší pak je, když rodiče v podobných situacích na děti příliš tlačí, křičí, vyčítají jim to, že kurz je zaplacený, a snaží se je i jinak, podobně negativní formou ovlivnit, aby se do pohybu zapojily. Krátkodobě to snad může být i účinné, ale rozhodně dětem nedáváme dobrý základ pro to, aby měly pohyb rády a spojovaly si ho s pozitivními pocity.
Děti na startu
- Dětskou všestranností ve sportu se zabývá i projekt Děti na startu.
- Celonárodní projekt je určený dětem ve věku 4–9 let a jeho cílem je probudit v dětech radost z pohybu.
- V současné době je v něm zapojeno asi 10 000 dětí, zájem o něj projevují mateřské školy, školní družiny i samotní rodiče.
- Sportovní program se odehrává bez důrazu na výkon a potvrzuje, že všestrannost je u malých dětí absolutní základ.
Více na Česko se hýbe
Sport nemá přínosy jen pro tělo
Sport má pro všechny spoustu benefitů. I proto se vyplatí věnovat jeho výběru pro děti pozornost:
„Sport děti naučí také zodpovědnosti, pravidlům. Velmi praktická je i zkušenost, že nic není zadarmo a úspěch je velmi často výsledkem opravdové práce, úsilí a odříkání. A že k životu patří i prohra. Protože není špatně prohrát závod, špatné je nezávodit, protože se člověk prohry bojí,“ shrnuje Jana Havrdová. A Jana Boučková dodává:
„Z každého dítěte nebude olympionik. Skvělé bude, když si do dospělosti děti osvojí i radost z pohybu, zvládnou si s kamarády zahrát volejbal, budou umět plavat a jezdit na kole.“
Odborná spolupráce:
Jana Boučková
Autorka celorepublikového projektu Děti na startu. Instruktorka a školitelka cvičení Fit Pain Free v ČR. Šéftrenérka Dětí na startu a trenérka dětí a mládeže sportovního aerobiku a fitness. Podílí se také na organizaci dětských táborů, sportovních pobytů, ale i aktivit pro seniory.
Mgr. Jana Havrdová
Prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz, prezidentka České komory fitness, jedna ze zakladatelek kampaně Česko se hýbe.
Kristýna Přibylová
Sportovní lektorka, majitelka dětských tělocvičen Monkey's Gym.
ČLÁNKY DO MAILU