U nás kouřili oba rodiče. Obývák a kuchyně byly kuřácká zóna. Táta kouřil i v autě, kde se mi z toho ale dělalo hned špatně, tak aspoň tam s tím přestal. Nejhorší bylo, když přišla nějaká návštěva nebo byla větší společnost, to pak byla v obýváku bílo.
Když jsem byl starší, podařilo se mi dosáhnout toho, že se v bytě nekouří a máma s tátou chodili na balkon. Táta se opakovaně snažil s kouřením přestat, někdy vytrval i tři měsíce, ale nepodařilo se mu to dotáhnout do úspěšného konce, bohužel dřív zemřel na infarkt. Máma kouří dodnes.
A já nekouřím a přiznám se, kouření nesnáším. Když jsem byl malý kluk, tak jsem si s kamarády vyzkoušel vykouřit jednu cigaretu a na vlastní kůži si ověřil, jaký je to hnus. Opravdu nevěřím tomu, že někdo začne kouřit, protože mu to „chutná“. Řekl bych, že jsou v tom jiné důvody, které jde jednoduše shrnout pod jedno slovo – blbost.