Jak zacházet se sektem a nespáchat zločin

S rostoucí oblibou vín souvisí rostoucí produkce a nabídka těchto nápojů na tuzemském trhu. Ta však současně generuje i rostoucí počet prohřešků zjišťovaných orgány dozoru nad kvalitou potravin. Jak jsme již ostatně na serveru Vitalia.cz informovali, kategorie vín se v loňském roce umístila na prvním místě mezi všemi kategoriemi potravin a nápojů, které jsou pranýřovány na webu Potravinynapranyri.cz, a to s velkým náskokem. 

Podrobnosti: Nejhorší potraviny roku 2013

O kvalitě, původu či falšování vín se toho také již mnoho napsalo – většinou ale bylo námětem víno jako takové (viz Pozor, ve vínech jsou syntetická barviva). Ne zas tak často se objevují informace o produktech, souhrnně známých jako „šampaňské“.

Pravé champagne se liší regionem

Přestože jde o nápoj, který snad až na ortodoxní abstinenty ochutnal při slavnostních příležitostech prakticky každý, málokdo pil ve skutečnosti pravé „šampaňské“. Názvem „champagne“ se totiž smí oficiálně nazývat pouze produkty, které jsou vyrobeny z hroznů vína ve stejnojmenné oblasti Francie, tedy zhruba z plochy asi 40 000 hektarů tamních vinic.

Pravé champagne je také oproti jiným výrobkům tohoto typu výrazně dražší, přičemž vysoká cena má být podle marketingových údajů odrazem vysoké kvality. To ale není pravda – cena není odrazem vysoce nadstandardní kvality, ale regionální jedinečnosti. Téměř identický produkt, který nepoznají při degustacích od pravého „šampaňského“ ani zkušení degustátoři, lze vyrobit i z hroznů z vinic z oblasti Pálavy (z katastrů obcí Pavlov nebo Věstonice) na jižní Moravě. Nepatrné rozdíly umí rozeznat jen nejcitlivější laboratorní přístroje – ani tak se ale nesmí taková vína oficiálně nazývat champagne, ale například obecným názvem sekt.

Azbuka neznamená jen ruský „šampus“

O poznání větší rozdíly ale mohou být ve složení oblíbeného „ruského šampaňského“, které má mezi spotřebiteli velmi dobrou image. Jak ale upozorňují zkušení vinaři, azbuka na obalech takových výrobků zdaleka nemusí být zárukou kvality, ale zejména – nemusí jít v praxi ani o nápoj spadající do kategorie sektů, tedy „šampaňských“. Může jít totiž docela dobře „jen“ o perlivé víno, což je úplně jiný druh nápoje.

Je to totiž víno uměle sycené oxidem uhličitým podobně jako sodovka – a výroba takových nápojů je samozřejmě levnější. Naproti tomu šumivá vína, jakostní šumivá vína, jakostní aromatická šumivá vína a sekty obsahují oxid uhličitý jakožto produkt druhotného kvašení, tedy produkt vytvořený zcela nebo téměř zcela (do stejné kategorie spadají i šumivá vína dosycená oxidem uhličitým) přirozeným způsobem. To se logicky podepisuje na vyšších nákladech na výrobu, ale také na vyšší kvalitě, neboť při kvašení vznikají aromatické látky, které vytváří jedinečnou chuť nápoje a zvyšují také jeho příznivé nutriční vlastnosti. 

Každopádně, pokud se nějaká „vinná sodovka“ tváří jako šumivé víno či sekt, což se projevuje především pokusem prodávat takové výrobky za podobnou, ale „o něco nižší“ cenu, která přísluší pravým sektům, jde fakticky o klamání spotřebitele. Názvosloví výrobků z vín nicméně umožňuje spotřebiteli obranu – kategorii výrobku musí výrobce uvádět na jeho obalu. Platí přitom, že pokud je nějaký výrobek označen jako perlivé víno, nejde o výrobek srovnatelný se sekty, šumivými víny a pochopitelně tedy ani s champagne – „šampáňo“ to prostě není.

Pro výrobu sektů platí jak vidno dost přísná pravidla. Již jen z toho je zřejmé, že pravý sekt musí být dražší než perlivá vína, což je mimo jiné, kromě názvu produktu, pro konečného spotřebitele vodítkem, zdali si kupuje pravé „šampaňské“.

Podrobnosti: Nejsou bublinky jako bublinky: jak se dělí šumivá vína

Jak zacházet se sektem a nespáchat zločin

Spotřebitelsky praktickou informací jsou také zásady nalévání sektů. Zejména proto, že obvyklá praxe – dát nějakou chvíli před použitím v podstatě teplou, z obchodu přinesenou lahev sektu ochladit do ledničky, je téměř gurmánským zločinem.

K tomu, aby bylo možné sekt skutečně vychutnat, byl měl být zakoupen nejméně den před jeho konzumací. Korek by měl být s tekutinou v kontaktu, takže lahev by měla být uložena ve vodorovné poloze. Zakoupený sekt by měl být nejprve uložen v chladnější místnosti, a teprve poté přemístěn do chladničky, kde by měl být skladován při teplotě zhruba 4 stupňů Celsia. Vzhledem k tomu ale, že je v chladničkách obvykle teplota vyšší – kolem osmi stupňů, měla by lahev sektu být ještě v nádobě s ledem. Do skleniček by se měl sekt nalévat stejně jako pivo, tedy po její vnitřní stěně – tímto způsobem se v nápoji zachová až dvojnásobek oxidu uhličitého, což následně zvýrazní chuť a aroma konzumovaného nápoje.

Na závěr ještě jedna informace, totiž jak identifikovat obsah cukrů v sektech a šumivých vínech podle názvosloví na obalech výrobků v kategorii šumivá vína, šumivá vína dosycená oxidem uhličitým, jakostní šumivá vína, jakostní aromatická šumivá vína a sekty. Přehled podává následující tabulka:

Přečtěte si: Stříbrná lžička je mýtus, bublinky v sektu nezadrží