O smrti ani trápení pozůstalých se v naší společnosti příliš nemluví. Jednou z výjimek je nezisková organizace Poradna Vigvam, která se zaměřuje na pomoc při ztrátě blízkého člověka. Pomáhají rodinám s touto bolestí a s návratem zpět na cestu životem. Věnují se také osvětě v této oblasti, o tématu smrti mluví citlivě, ale otevřeně. Její terapeutky připravily materiál o tom, jak přistupovat k Vánocům, pokud jste se ocitli v roli pozůstalého.
Co se dozvíte v článku
Mám slavit Vánoce?
Vánoce bývají pro pozůstalé velmi náročným obdobím. Zatímco si všichni spíše jen v duši přejeme, aby byly svátky klidu pohody a blízkosti, ve skutečnosti se honíme za vizemi, jak by měly vypadat, a stávají se stresovým obdobím. Navíc otevírají velký prostor bilancování. O to náročnější jsou pro pozůstalé, kteří truchlí nad ztrátou milované osoby. Slavení Vánoc má ale smysl i přesto, že člověk aktuálně prožívá těžkou ztrátu.
Tak co letos Vánoce vynechat? Když zemřel během svátků, nebylo by lepší přestat je úplně slavit? Vánoce uděláme aspoň kvůli dětem… Některá z těchto myšlenek je vám možná povědomá, pokud se potýkáte se ztrátou blízké milované osoby. Není se čemu divit – Vánoce mají být o pospolitosti, rodině, blízkosti… a vy jste o jednu část tohoto celku přišli. Jenže svátky konce roku za to nemohou. Zlobit se na ně nebo se rozhodnout, že je nebudeme slavit nebo na ně jednoduše rezignovat, váš smutek nezmenší a Vánoce z planety nezmizí. Proto je lepší naučit se fungovat v rámci vánočních svátků tak, abyste se během nich cítili co nejvíce v souladu se sváteční atmosférou a mohli je využít k umenšení prožívané bolesti.
Jak říká ředitelka Poradny Vigvam Sylvie Stretti: „Ptala bych se, co by vlastně to neslavení mělo přinést? Protože objektivně vzato, Vánoce budou v našich životech neustále… Vždyť od listopadu jsou vyzdobené obchody, člověk slýchá koledy, z televize i rádia k nám proudí spoustu informací o svátcích, takže Vánoce samotné ze života vlastně nevynecháme. Tedy je to spíš o diskusi, jak by měly vypadat v období truchlení, aby mi přinesly to, co potřebuji. Pro někoho to může být změna prostředí, pro někoho změna zvyků, pro někoho třeba potřeba jít udělat někam radost a spoustu dalších možností.“
Čas je relativní, tím spíše v truchlení
Okolí možná pochopí, když se rok či dva po ztrátě blízkého rozhodnete Vánoce odsunout na vedlejší kolej. Pak ale přijdou roky, kdy pohledem zvenčí je zase čas začít žít se vším všudy, a to včetně Vánoc. Vy se však můžete cítit úplně jinak, a je to naprosto v pořádku. Čas je v období truchlení hodně relativní záležitostí. Potvrzuje to ze zkušenosti i Tereza Olivová, rodinná a dětská terapeutka Poradny Vigvam:
„Pár měsíců od smrti blízkého ve světě pozůstalého někdy opravdu může vypadat jako nic. Jeho okolí však může mít pocit, že už uteklo hodně času. Na druhou stranu – ano, lze říci, že pokud náš blízký zemřel před měsícem, tak náš svět je pravděpodobně hodně roztříštěný a chaotický a snažíme se hledat pevnou půdu pod nohama. V případě, že je to již delší dobu, tak je možné, že nějaké záchytné body okolo sebe máme, trochu více rozumíme vlastním potřebám v truchlení a třeba už víme, co nám pomáhá a co naopak prohlubuje nepříjemné stavy. Někdy je to ale také tak, že s postupujícím časem se nám odkrývají nové hloubky našeho smutku a truchlení a naše prožívání může být těžší. Pokud si toto dovolíme zohlednit při plánování Vánoc, může to pro nás být přínosné,“ radí terapeutka.
Důležitá je shoda
Je v pořádku Vánoce v rok úmrtí blízkého člověka vynechat? Obecně je v pořádku vše, co pozůstalí vyhodnotí jako důležité a funkční.
Ale je třeba, aby panovala shoda mezi všemi, kterých se takové rozhodnutí týká. Bude-li se tak dít pouze z přání jednoho člena, pro ostatní to naopak bude ještě větší zátěž.
„Co vnímám jako podstatné, je příprava a komunikace o Vánocích uvnitř rodiny. Jak proběhnou, co z tradic a rituálů zachovat a co změnit. Někdy je pro děti důležité mít jasně ohraničený prostor, kdy se o zemřelém mluví a vzpomíná, a kdy je prostor pro ostatní členy rodiny,“ říká Sylvie Stretti.
Od rodičů zemřelých dětí zase slýchá, jak náročné je soustředit se na to radostné a na všechny lidi kolem sebe: „Vše je jim připomínkou toho, kdo zemřel a teď jim chybí. Proto je důležité nevynechat komunikaci a naplánovat vše společně, aby Vánoce nebyly ještě více bolestné a zraňující.“
Galerie: Poradna Vigvam pomáhá překonat bolest ze ztráty blízkého
Přispějte na terapii pro rodiny, které procházejí bolestivou ztrátou
Nečekaná ztráta blízkého zasáhne člověka takovou silou, že někdy zcela ztratí přehled o dění kolem sebe. Ztráta otřese stavebními kameny rodiny. Nejen že přišla o milovaného člena, navíc ji čeká těžký úkol. Je třeba popadanou realitu znovu poskládat do funkčního celku. Nezpracovaná bolest ze ztráty může přinést řadu problémů do budoucna (rozvoj traumatu, psychické problémy, samota, komplikované truchlení…). Tomu ale můžeme společně zabránit. Darovat můžete na Darujme.cz.
Zavzpomínejte po svém
Nikdo neříká, že máte smutek jen tak hodit za hlavu, to ostatně ani nejde. Jednou z cest je část svátků věnovat zemřelému a zavzpomínat si na něj tak, jak vám to vyhovuje. Kromě běžného zapálení svíčky na hřbitově to může být třeba výlet na místo, které měl rád, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo cokoliv dalšího, co vás napadne.
„Slýchám, že třeba den před Vánoci nebo jeden vánoční svátek se rodina zaměří na vzpomínání na zemřelého. Během tohoto času pozůstalí zařazují milé vzpomínky, které mohou i nemusí přinášet smutek. Některé rodiny k tomu potřebují třeba prostředí křesťanského kostela, kde mohou vzpomínat,“ říká Sylvie Stretti.
Nerozhodujte za děti, dejte jim prostor
Děti jsou mistři ve čtení emocí a nevyřčeného. Přirozeně si také za nevyřčené věci dosazují vlastní vysvětlení, ale ne vždy jejich domněnky odpovídají realitě.
Proto je vhodnější cestou, aby si dospělí udělali takové Vánoce, s nimiž budou co nejvíce v souladu oni sami. Děti tohle naladění ucítí a můžou se s ním lépe sladit a souznít. Klidný a autentický dospělý může zajistit podpůrnou atmosféru pro dítě.
„Za sebe bych chtěla dát povzbuzení, aby rodiče našli odvahu udělat věci jinak. A to tak, aby jim v nich bylo co nejlépe a aby mohli autenticky se svými dětmi mluvit o tom, proč jsou věci po úmrtí blízkého jinak,“ říká Tereza Olivová.
„Je důležité, aby se s dětmi o všem mluvilo na rovinu. Ony dokážou vymyslet řešení, které dospělé nenapadne. Bude to platit, i když s nimi sdílíme naše obavy. Z mých osobních i terapeutických zkušeností vyplývá, že když se děti mohly podílet na vymýšlení, co o Vánocích bez blízkého zemřelého, a znaly i obavy a přání rodiče, přišly často s velkými a velmi ohleduplnými nápady. Navíc platí, že aby pro děti Vánoce byly opravdu radostné, musí nějakou radost zažívat i dospělý,“ uzavírá Sylvie Stretti.
Odborná spolupráce:
Mgr. Sylvie Stretti
Ředitelka a zakladatelka Poradny Vigvam
Poradna Vigvam nabízí službu krizové terapie pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kterým někdo zemřel. Jsou tu ale i na telefonu pro ty, kteří si nevědí rady, jak řešit jednorázové problémy spojené se smrtí.
Mgr. Tereza Olivová
Rodinná a dětská terapeutka Poradny Vigvam
Krizová terapeutka, lektorka vzdělávacích aktivit, koučka, vystudovaná pedagožka.
ČLÁNKY DO MAILU