Před pár měsíci nám náhle zemřel náš milovaný syn. Měl život před sebou, nestačil se ani oženit a mít potomky a tak nám nezůstal nikdo. Jeho největší zájem byla jeho práce pro zahraniční firmy (banky), kde byl velmi ceněný pro svou úžasnou flexibilitu a čestnost. A protože jsme přesně neznali jeho náplň práce a bydlel od nás daleko, tak jsme netušili, jak ho vyčerpávající práce na PC zabíjí. Při osobním setkání projevoval nadšení jakoby nic. Nic jsme nepoznali. Zvláště když pracoval ze svého bydliště, tak zapomínal na odpočinek, na jídlo..........vyčerpáním mu selhal organizmus a srdíčko se zastavilo když byl sám. Vše si zapisoval, své pocity, vyčerpanost, uzavření mezi státy i okresy......Nyní si stále s manželem říkáme proč jsme nic netušili, už jsem se procházela na pokraji jak dál? Strašně se trápíme , teď by měl chlapec narozeniny a vánoce....už aby byly za námi. Hledala jsem odbornou pomoc, léky mi zhoršovaly stav a psycholožka měla čas 1x za měsíc, takže taky nic. Muži jsou silní, ale já trpím a začala jsem se modlit o sílu jak jít dál. Dívat se před vánocemi do hrobu svého dítěte je hrůza, bolest, a já vím, že mě čeká ještě spoustu bolesti a pláče. Bože jak dál?
Nedávno nám odešlo i naše potěšení "čivavák" a já se ptám najdu aspoň takové zlato jaké jsme měli? Važme si jeden druhého dokud je čas, snažme se vyčíst z milovaných očí i to co nám neřeknou. Naše rodina (příbuzní i známí nás navždy opustili a my jsme s manželem takoví seniorští sirotci staršího středního věku plní bolesti a otázek, co jsme mohli udělat lépe? Přejeme Vám všem krásné vánoce, hlavně zdraví a víc objímání a lásky v rodinách. A rok 2022......dobře si hlídejte každý den i moment na tomto světě. Co bych za to dala, kdyby to byl jen zlý sen....není, zase pláču a nespím. Kdo prožívá co já, napište, nebudu tak sama. Prosím nepište Vy, kteří nemáte pochopení pro bolest matky nad ztrátou dítěte, nekritizujte, neubližujte víc - děkuji za pochopení.