Dobrý den,
přeji upřímnou soustrast. Odchod rodičů i sourozenců jsme s manželem taky prožili. Bolí to, opravdu moc, ale smrt vlastního dítěte je téměř k nepřežití. Stále nosíte v hlavě, jak to udělat, aby jste mohla být s ním? Věřte mi, že najednou nic nemá smysl, Vy jste věděla, že to přijde, my jsme byli postaveni před hotovou věc, žádné varování. Jen podvečerní telefon a po něm se nám zhroutil svět. Byl sluncem v našem životě, byl laskavý , velmi chytrý........pro každého i pro bezdomovce měl dobré slovo, nějakou výpomoc i zájem proč tak dopadl? Přispíval humanitárním organizacím. Jen jakoby prošel okolo, na chvíli se zastavil a navždy odešel z našich životů. My jsme zůstali sami, buďte ráda, že máte ještě rodinu. Máte oporu.