Ač doma my (rodiče) jíme hodně ovoce a zeleniny, ryby, do fastfoodů nepáchneme a třeba popcorn nejíme, děti ovoce, zeleninu i ryby odmítají, do fastfoodů zajdou, jak jen mají příležitost a popcornem se cpou denně.
V podstatě je na výběr zavřít děti do sklepa a mít je zcela pod kontrolou, nebo je pustit do světa a resignovat na (úplnou) kontrolu nad jejich stravováním a jednáním. A nakonec se zařídí jen podle sebe, co dělají rodiče je pro jejich rozhodování zcela irelevantní. A pokud to nějaký vliv má, tak jen ten, že dělají pravý opak.
Taky jsem se ještě před pár roky tak stravoval. Mekáč, KFC, aspoň 2l sladký limonády nebo Coly denně, brambůrky ke svačině, pomazánky z Alberta plný chemie s bílým pečivem, neustále nějaký sladkosti, občas cígo atd. atd. Nikdo mě ke zdravýmu životnímu stylu nějak extra nevedl, spíš jsem byl ovlivněnej svojí věkovou kategorií pro kterou jíst něco zdravýho prostě není cool. Později během dospívání jsem si, hlavně díky Internetu, na to prostě přišel sám a dneska se stravuju vegansky, přičemž si třeba dělám i vlastní chleba, ledacos pěstuju atd. :)
Ja naopak s článkom súhlasím. Odmala sme doma boli smerovaní k zdravej strave, ktorá obsahovala veľa zeleniny, ovocia, neprepchávali nás sladkým. Samozrejme som mala obdobia, keď som odmietala jesť napríklad akúkolvek zeleninu, ale myslím že obdobím, keď nám niečo "nevonia" si prejde v detstve každý. Základom bolo, že do mňa odmala nepchali dortíky, koláče, alebo údeniny. Tým pádom som to nevyhladávala, nikto nehovorí, že neochutnala, ale nikdy som nemala tendenciu sa prepchávať. Dodnes si údeniny nekupujem, šunku si vyrábam vlastnú. Snažím sa variť v rámci zdravého rozumu zdravo a dúfam, že moje deti taktiež k tomu budú smerovať. Hamburger som ochutnala vo fastfoode len raz a bol to hrozný zážitok. Ale keď som robila hamburgery domáce, len tak sa po nich zaprášilo. Takže keď sa tak dívam okolo seba - obézni rodičia vysedávajúci vo fastfoodoch a s nimi ich obézne deti, verzus neobézni rodičia a dietky nakupujúce v zdravých výživách a na trhu, nech mi nikto nehovorí, že štýl stravovania rodičov neovplyvňuje štýl stravovania detí. Keď vidím rodičov doma napchávať sa, príde mi napchávanie normálne. Keď vidím doma maminu piecť domáci chlebík, variť zdravé jedlá, príde mi normálne zas toto. A robím to dnes tak isto. Svojim vlastným vhodným stravovaním vytvoríme deťom do budúcna minimálne ten správny základ, zvyšných 50% rozhodovania je na ich zdravom rozume. Toľko moj názor. Pekný deň prajem a ďakujem za príjemné čítanie!
Poněkud nestandardně se stravující (neregistrovaný)
Radši mi řekněte jak to děláte když dítě (respektive i dospělá osoba) nechce něco jíst...
Já bezpečně vím (mám to na sobě vyzkoušeno) že když člověk jídlo párkrát sní a je pro tělo prospěšné, tak se tělo samo postará o to aby chutnalo a neeklovalo se.
Jenže, děcka a ženský jsou problémy. Někdy bohužel zkombinované.
Takže můj první nápad je dítě zlehka seřezat a sní co se mu předloží. Obávám se však truc nálady a reakce družky. Jenže když si člověk jistý prospěšností jídla?
Jak přesvědčit dospělého člověka aby si zbytečně nevytvářel předsudky vůči jídlu, které třeba nakonec ani neokoštuje. Právě tyto zvyky děti přebírají, problém nevidím ani tak v samém starvování.
Jak přistupovat k takovým těm stavům, kdy člověk přece jen okoštuje, ale celou dobu je jasné že názor již měl a nehodlá ho měnit, dokonce se myšlenkou na změnu názoru nezabývá.
Dokáží spolu lidé s příliš rozdílným jídelníčkem, kdy někomu je strava toho druhého nepříjemná, občas i odporná, dlouhodobě žít?
ČLÁNKY DO MAILU