Skutečně cítíme bolest každý jinak? Je možné míru bolesti druhého vůbec posoudit? Je pravda, že může intenzivně bolet amputovaná končetina? „Jako lékaři musíme vždy plně věřit pacientovi, tomu co říká. Bolest nejde nijak změřit,“ říká lékař Zdeněk mrozek z olomoucké fakultní nemocnice. Působí tu mimo jiné v ambulanci proti bolesti, jejichž síť existuje po celém Česku.
Pane doktore, dá se vyřešit každá bolest?
Lékař Zdeněk Mrozek se zabývá léčbou bolesti
Vyřešit ne, ale řešit ano. Vždycky jde spíš o to najít tu správnou kvalitu života. Aby byl úplně bez bolesti člověk s nádorem, který má metastázy všude, tak to opravdu nejde, to bychom ho museli úplně uspat, aby nic nevnímal. Ale jde najít takovou hladinu léků, kdy bolest není tak intenzivní. Vždycky říkám pacientům, že bolest úplně neodstraníme, ale zkusíme ji snížit na přijatelnou uroveň.
Vnímáme bolest všichni stejně?
Bolest je vždycky subjektivní prožitek. Jako lékaři musíme vždy plně věřit pacientovi, tomu co říká. Bolest nejde nijak změřit. Jsou sice tabulky, kde je škála, a na jedné straně je nula, jako nejnižší bolest, na druhé straně je desítka, coby nejhorší možná bolest, ale máme pacienty, u kterých vidím, že evidentně hodně trpí a přitom ukážou na trojku. A pak jsou zase jiní, kteří nevypadají, že by tak trpěli, ale na škále dají své bolesti osmičku nebo devítku.
Jsou ambulance bolesti v každém městě?
V každém městě ne, ale ve velkých nemocnicích ano. Zcela jistě je v každém kraji nějaká ordinace.
S čím k vám chodí pacienti nejčastěji?
Jsou to bolesti kloubů a zad. Nebo lidé po pásovém oparu, či třeba se zánětem trojklanného nervu, což je velmi nepříjemná bolest vystřelující do hlavy. A samozřejmě také onkologičtí pacienti. Denně přijde na naši ambulanci tak kolem dvaceti pacientů.
Můžu do ambulance bolesti přijít jen tak z ulice?
K nám ve Fakultní nemocnici v Olomouci ne. Ten důvod je jeden: my potřebujeme, aby byl pacient nejdřív vyšetřený a diagnostikovaný, co mu je, protože bolest je vždycky signálem, že je v těle něco špatně. Je proto nutné, aby byl nejdřív zjištěn původ nemoci, pak aby byl pacient léčen a teprve pak aby ho lékaři z jiných oddělení odeslali k nám.
A pomůžete vždycky všem?
Ano, ale… Někdy nezbývá než smířit se s tím, že s jistou mírou bolesti bude člověk žít dlouhodobě. Máme pacienty, kteří žijí s bolestí léta, třeba dvacet let. Ale u nich se musí volit jiná strategie než u lidí, kteří mají nádor a jsou v posledním stadiu. Těm dáváme opiáty, abychom jim ulevili. U lidí, u nichž víme, že budou dlouho žít, nasazujeme léky podle doporučeného žebříčku Světové zdravotnické organizace. Začínáme slabšími a když přestanou zabírat, protože každé léky po čase přestanou zabírat, tělo si na ně zvykne, vyměníme je za jiné. Je to zkrátka stálý boj.
Na vnímání bolesti se odráží to, co člověk prožívá, třeba rozvod, nebo finanční problémy
Je nějaká bolest, která se špatně řeší?
Nejhorší jsou bolesti z poškození nervu. Ty jdou jen velmi špatně odstranit. Nebo třeba když má člověk amputovanou končetinu a přitom v ní stále cítí bolest, ta oblast je odstraněná, ale přesto krutě bolí… To je pak někdy i odborník v úzkých.
Jakou roli hraje při vnímání bolesti, nebo při léčbě vůbec, hlava? Jsou bolesti i psychosomatické?
Bolest ovlivňuje psychiku velmi, obzvlášť dlouhodobá trvalá bolest a obráceně – to co člověk prožívá se odráží na vnímání bolesti. Je třeba zajímavé, že když k nám chodí chroničtí pacienti, jak moc se odrážejí jejich život na bolestech. Stejný podnět může způsobit rozdílné vnímání bolesti u člověka, který je šťastný, a jinak, mnohem hůř, cítí bolest člověk, který se zrovna rozvádí, je ve špatné sociální nebo ekonomické situaci. To hraje velkou roli.
Smí se vůbec dlouhodobě užívat léky proti bolesti?
Obecně ne, ale u nás dáváme pacientům léky, které jsou dá se říct příbuzné látkám, které se v těle vyskytují přirozeně a tlumí bolest. To jsou přesně ty látky, které se vyplaví třeba po sportovním výkonu a cítíte se díky nim v euforii. A to jsou opiáty – ty uměle vyrobené farmaceutickým průmyslem většinou nijak neubližují orgánům v těle ani při dlouhodobém užívání. Zase si na ně tělo rychle zvyká a dávky se musí navyšovat. Navíc na nich vzniká riziko závislosti. To je však něco jiného než lék z lékárny, tam si obvykle koupíte bez receptu nějaká nesteroidní antirevmatika, které po delší době užívání mohou poškozovat například žaludek nebo krvetvorbu, proto se je nedoporučuje dlouhodobě brát. Vždycky je dobré jít bolest řešit s lékařem.
A nebojí se čeští lékaři předepisovat opiáty? Někde jsem četla, že se bojí, že tělo si rychle zvykne a že pacientům způsobí závislost…
To je do jisté míry pravda, ale myslím, že situace se lepší. Je to do jisté míry o zkušenostech. Zažil jsem situaci, kdy chtěl jeden lékař vyhodit jiného z kliniky, jen proto, že nasadil pacientovi opiáty a překročil maximální povolenou dávku. Jenže u pacienta s pokročilým stádiem rakoviny není moc třeba se bát vzniku závislosti. Jim to pomůže přežít zoufalé dny a hodiny. Je nutné si uvědomit, že bolest ovlivňuje tělo mnohem hůř než opitáty. Druhá věc je, že svou roli hraje i ekonomická stránka. Opiáty a moderní léky proti bolesti jsou drahé a lékaři jsou při jejich předepisování limitováni.Opiátové náplasti stojí na měsíc tisíce korun.
Je nějaký rozdíl v tom, jak se léky berou?
Ano, existují například náplasti, které se nalepí na tělo a lék se uvolňuje a jeho hladina je v těle stálá. Nebo jsou tabletky, které se uvolňují dlouhodobě, stačí je brát třeba jednou dvakrát denně a ne neustále. Nebo pro okamžitou pomoc pro ataku náhlé bolesti třeba u onkologických pacientů jsou k dispozici třeba slizniční spreje, které zaberou prakticky okamžitě.
ČLÁNKY DO MAILU