Slimky? Doutníky? Elektronická cigareta? Nešlukovat? Jen jedna denně? To jsou nejčastější představy o tom, že snižujeme své riziko z kouření. Je to podobné, jako bychom uvažovali o tom, zda máme inhalovat raději u výfuku ze škodovky, mercedesu nebo trabanta. Pravdivá odpověď na otázku, co kouřit, je totiž jen jedna: nic.
Jedna seance vodní dýmky může do těla dostat takové množství zplodin spalování jako několik desítek až stovek cigaret
Každý kouř je směsí řádově tisíců látek. Je celkem jedno, zda se jedná o kouř tabákové cigarety nebo třeba eukalyptových listů či sušených jablek. Tisíce chemikálií jsou tam vždy. Často právě přidání zdánlivě nevinných příměsí budí falešný dojem bezpečnosti. Ale zachovejme si zdravý rozum: když přidáte eukalyptus do nějakého svinstva, je to stále to stejné svinstvo, jen navíc s eukalyptem…
Cigarety se u nás kouří nejčastěji
Zajímavé je, že když si kupujeme sušenky nebo sýr, sledujeme složení na obalu a bojíme se éček či jiných příměsí. Ale u cigaret nám vůbec nevadí, že popis složení zcela chybí. Totiž údaje o obsahu nikotinu, CO (oxidu uhelnatého) a dehtů jsou jednak irelevantní, jednak neodpovídají skutečnosti. Uvedená čísla vycházejí totiž z „kouřícího stroje“, a pokud kouříte jinak než potažením o objemu 35 ml (u cigarety to bývá 60 ml, u vodní dýmky dokonce 120 ml) jednou za minutu po dobu dvou vteřin, tedy tak, jak kouří tento stroj, vdechujete zcela jiné množství uvedených látek.
Totiž spíše než na tom, CO kouříte, záleží na tom, JAK to kouříte: kolikrát potáhnete, jak hluboko a dlouho kouř v plicích zadržíte. Při potažení po dobu jedné, dvou tří nebo více vteřin je jiná teplota hoření a vznikají jiné látky v jiných koncentracích. Pokud jde o nikotin, z jedné cigarety se vstřebá v průměru něco mezi 1 a 3 mg, i když v EU musí být hodnota podle „kouřícího stroje“ pod 1 mg. Dále: v tabákovém kouři je více než 4000 látek, z toho kolem 100 kancerogenních (způsobujících rakovinu). Jejich seznam v čitelné podobě by se nevešel do krabičky a kuřák by si tak k balíčku cigaret musel vždy přibrat malou brožurku. Tento stav zohlednila řada zemí a tak například v Austrálii, Kanadě či na Novém Zélandu se žádná čísla na krabičkách vůbec neuvádějí. Jinými slovy, nevdechujte žádný kouř.
Čtěte také: Vyžeňte zápach cigaret z oblečení i nábytku
Kouřit doutník nebo dýmku je jako skočit jen z devatenáctého patra
„Doutník nešlukuji a tak nemohu být závislý na nikotinu,“ je bohužel mylný názor. Nikotin se vstřebává v lehce zásaditém prostředí, a protože kouř cigaret takový není, je třeba „šlukovat“, tedy vdechnout tento kouř až do plic, abychom dostali nikotin. Nikotin je důvod, pro který se kouří.
Kouř doutníků a dýmek je zásaditější, a proto se z nich nikotin vstřebává na rozdíl od cigaret již sliznicí ústní dutiny. Tedy je skutečně není třeba „šlukovat“, aby kuřák dostal nikotin. Jinými slovy, kuřák dýmek a doutníků může být na nikotinu závislý, aniž by kouř vdechoval až do plic. Tím je i dáno malinko nižší celkové riziko oproti cigaretám, ale tento rozdíl bychom neměli přeceňovat. Vystihuje jej přirovnání, že kouřit cigarety je asi jako skočit z dvacátého patra, ale kouřit doutník nebo dýmku jen z devatenáctého.
Vodní dýmka vydá za stovky cigaret
Z nepochopitelných důvodů má řada lidí představu, že kouření vodní dýmky není kouření nebo že je to kouření bez rizika. Naopak, jedna seance vodní dýmky (kolem hodiny) může do těla dostat takové množství zplodin spalování jako několik desítek až stovek cigaret. To nebyl překlep!
Jde hlavně o dehty a oxid uhelnatý, jedovatý plyn, kterým se otrávíte, například když se ucpe komín od karmy nebo od kamen. Však také tyto otravy vůbec nejsou vzácné a v čajovnách, kde se vodní dýmka kouří, jistě znají potácející se zákazníky s bolestí hlavy, kteří měli kromě vodní dýmky jen čaj.
Důvodem je to, že tabáková placka sotva hoří pří nízké teplotě a spalování je nekvalitní, kouř je tedy velmi koncentrovaný, asi jako když vám špatně táhnou kamna a zanesou se sazemi. Však je také třeba pořádně tahat, aby to hořelo – proto až dvojnásobný objem potažení proti cigaretě. Navíc se kouř ve vodě nijak nepročistí, jen ochladí a to je další důvod velké dávky: chladný kouř vdechujeme snáze než horký. Kromě toho bývá vše často ze zemí, kde se mohou používat hnojiva či pesticidy jinde zakázané a tak je obsahuje i kouř, včetně radioaktivních látek (nejčastěji polonium 210). V neposlední řadě je to velmi snadné šíření infekcí a to, i když se mění náustek – bylo by třeba vždy dezinfikovat celou trubici.
Elektronická cigareta
Tzv. e-cigareta se liší od všeho výše popsaného především tím, že v ní nedochází k hoření, tekutina s nikotinem se díky baterce jen zahřeje a vdechují se výpary, nikoli kouř. Proto je dopad na zdraví minimální v porovnání s cigaretou.
Problém ale je, že nevíme přesně, co se vdechuje, analýzy nejsou k dispozici. Další problém je nikotin: není jasné, kolik se ho vstřebá a uživatel se velmi snadno předávkuje. S tím souvisí i možné prohloubení závislosti: pokud kuřák cigaret zkusí elektronickou cigaretu, většinou si ji koupí jen jednou a pak se vrací ke klasickému kouření. Najednou ale zjistí, že kouří víc než předtím. To vše jsou důvody, pro které lékaři elektronickou cigaretu nedoporučují.
Čtěte dále: Co je lepší: elektronická, nebo klasická cigareta?
ČLÁNKY DO MAILU