Jako fakt, poslední dobou se Vitalie docela bavím, téch plků... Je fakt vidět, že dělat kafe může úplně každý, kdo se naučí zanout kávovar... Nechápu, proč někdo stále musí dělat rozdělování do nějakých skupin. Každý jsme nějaký a je úplně jedno, jestli muž či žena.
"Mužům příroda nenadělila schopnost rozeznávat drobné odstíny chuťových či vizuálních detailů" - cože? A to jste vzala paní kde? :-D Btw, robusta je za mě odpad, kafe je hnusné a většinou není ani dobré. Nehledě na to, že drtivá většina odborníků a kávomilů si robustu nedají, schází tam kvalita, která je ovlivněna samotnou robustou a tím, že je to vyšlechtěná odrůda.
Itálie a kávový vzor? Spíše tak turecko nebo musliské teplé krajiny, kde se dělá káva dosti jinak a je mohem chutnější. Někde jsem četl názor, předního uznávaného českého baristy, že presso pijí jen "prasata", což z mého pohledu odpovídá přesně Itálii...
"Káva s původem" aha, já myslel, že kávu si lidé kupují protože jim daná káva chutná a ne proto, že je z Peru / Brazilie atd.
"Když někdo vypije více než tři silné a výrazné kávy za den, je s vysokou pravděpodobností velmi výrazná osobnost a není moc týmový hráč...", hmm další hloupost, posuzovat takto lidi. Osobně vypiju tak 20 - 30 káv denně, někdy si udělám mokku, někdy turka, někdy kafe s kardamonem a za týmového hráče se považuji.
Jinak, kafe v americe, nepovažuji za kafe, ale splašky, měl jsem tu možnost vyzkoušet. Třeba starbuck bylo nejhnusnější kafe, co jsem kdy pil. Přišlo mi jako pražené bukvice s "něčím" a ještě v kýblu.
Samozřejmě, každý máme své chutě a vlastní preference, nechci se nikoho dotknout. Někdo miluje arabicu, někdo robustu, jiný slabé kafe, někdo magoráka ;-) A to je na tom to krásné, ta různorodost
Řekl bych, že článek je typicky českým pohledem na kávu, je v něm plno nepřesností:
– český Turek, jaký se pije na Balkáně … Nevím, ale turecká káva v Turecku z džezvy chutná úplně jinak než český „turek“. Možná je to i tím, že v Turecku to nedělají z Jihlavanky standard, namleté měsíc dopředu a řádně vyčichlé.
– ráno silnou a výraznou, po obědě méně intenzivní, například capuccino … Když už používáme italské názvy kávy, měli bychom vědět, jak to pijí Italové: ráno se tam pije capuccino (či jiná káva s mlékem), po obědě jedině malá silná káva bez mléka. Když si Češi v Itálii objednávají po obědě capuccino, dívají se na ně místní jako na naprosté barbary. Ono to má i něco do sebe: podle některých studií mléko zpomaluje účinky kofeinu, proto síla z ranní kávy s mlékem se rozloží na celý den, káva bez mléka účinkuje silněji a rychleji odezní, je dobrá i na trávení po obědě.
– Špatný název pro kávu není … Ale je. Například „presso“ v italštině neznamená nic jiného než „u“. Předložku u. U nás je populární tato zkomolená káva se zkomoleným názvem, kdy se z automatu louhuje káva déle než je zdrávo a do hrnku pak přejdou různé nežádoucí třísloviny. Nevím, kde ta „odbornice“ přišla na rozdílné názvy v Itálii. Kdekoliv v Itálii si v baru objednám „un caffè“, dostanu espresso, o objemu cca 30 ml.
Chápu, že Češi mají jiné chutě než Italové, ale víc se mi líbí, jak například Rakušani svou kávu s mlékem nenazývají „espresso“, ale „kleiner Brauner (grosser Brauner)“. U nás se říká espresso něčemu, co espressem není.