Mám známého. Je patrně nejlepším faulátorem, jakého jsem kdy poznal. Dokázal dlouhodobě předstírat, že je zazobaným, ženami žádaným multiinstrumentalistou, fungovat jako člen několika hudebních seskupení a „rozhazovat“ své peníze po tisících přesto, že celý život byl netalentovaným, nezaměstnaným a zadluženým outsiderem. Neznám nikoho, kdo by mu neuvěřil aniž by byl varován. Je to zářný příklad člověka, jehož životní „příběh“ (kterému možná sám věří) je naprosto dokonalý, avšak život jako takový je zcela spackaný.
Článek jinými slovy říká,že prvotní je naše představa, a od ní se později odvíjí její „materializace“ v realitě života. Chci-li proto změnit sám sebe, musím nejprve změnit představu, kterou o sobě mám, chci-li změnit svůj život, musím nejdřív změnit své představy, názory, to, jak svůj život a jeho smysl pojímám, naučit se dávat jiný smysl své minulosti atd. Tento nový pohled – „nový příběh“ představuje tu podstatnou změnou, která by se po čase měla manifestovat i v životě. Samozřejmě to ale neznamená zaměňovat svou fantazii za skutečnost, normálnímu člověku je jasné, jestli se už něco uskutečnilo, nebo je stále jenom vytouženou představou. Zmiňovaná terapie se nezabývá léčbou psychotiků, kteří obojí nerozlišují. Předtava toho, čím chci být, by měla být trochu realistická – odpovídat tomu, čím mohu být. Je to proto, že podstatná je víra, že se tato představa uskuteční – proto si musíme vytvářet takové představy, v jejichž uskutečnění opravdu věříme. Teprve s rostoucí vírou je možné zvyšovat své cíle.
ČLÁNKY DO MAILU