Je elektronická cigareta bezpečná? Vlastně nikdo neví

Vypadá to docela nevinně. Kdo chce přestat s obtěžujícím dýmem z cigaret a kouřit zdravěji, přejde na cigaretu elektronickou, která se koupit na internetu, v kamenných obchodech i na stáncích. Jenže, jak to, že některá stojí stovku a jiná skoro tři tisíce korun? A kontroluje vůbec někdo jejich bezpečnost?

Aby bylo jasno, je fakt, že zatímco kouř z klasických cigaret obsahuje desítky až stovky zplodin, z nichž je zhruba jedna třetina karcinogenní, elektronická cigareta je v tomhle lepší – vychází z ní jen pára, kterou kuřák vdechne a okolí z ní necítí nic. Tato pára v sobě obsahuje nikotin a případně příchuť, kterou si dotyčný zvolí.

Za stovku i za tři tisíce korun

Autor: Isifa.cz

Výbava e-kuřáka – elektronická cigareta nestačí, potřebujete příslušenství a kapsle

Když jsem se snažila rozklíčovat obrovské cenové rozdíly mezi elektronickými cigaretami, přišla jsem na dvě hlavní příčiny – některé nejlevnější cigarety za stovku či dvě jsou vlastně cigaretami jednorázovými, jedna vám vydrží asi tak dlouho jako jedna či dvě krabičky cigaret.

Některé ne o moc dražší cigarety však mají vydržet měsíce nebo snad i roky používání, a tam to vypadá na velké rozdíly v kvalitě zpracování. Z referencí těch, kdo už na elektronické cigarety přešli, vyplývá doporučení, že standardem jsou cigarety za zhruba tisíc až patnáct set korun. Mezi výrobky, které si celkem chválí, jsou ty označované jako Intellicig EVOlution, Green Smoke, Gamucci či eGO od Joeytechu. Ale výběr je skutečně mimořádně velký.

Navíc, některé cigarety se prodávají bez jakéhokoli dalšího vybavení, přitom k jejich provozu potřebujete minimálně nabíječku a hlavně, je třeba ke všem neustále dokupovat nikotinové kapsle neboli patrony a to vůbec není levná záležitost. Pět náhradních patron – jedna vydrží asi tolik jako krabička cigaret – stojí stovku, ale také čtyři stovky. Liší se mimo jiné množstvím obsaženého nikotinu, ale to se pro změnu na ceně moc neprojevuje.

Obrovské zmatení přitom panuje v označování typů cigaret a patron, mnoho výrobců a také dovozců označuje své produkty jen směsí čísel, přitom zdaleka ne všechny patrony jsou navzájem kompatibilní.

Co vlastně kouříme? Těžko říci

Elektronické cigarety tvoří plastové nebo kovové tělo, v němž je baterie zahřívající takzvaný atomizér, díky jehož teplu se z nikotinové kapsle uvolňuje kýžená pára. Jedna věc je bezpečnost takové inhalace jako takové, druhou pak bezpečí používaných výrobků.

Nemůže například nikotin z cigaret vytéci? Přece jen je ve vyšších koncentracích jedovatý. Co obsahují plastové náustky, které kuřák bere do úst? Nejsou v náplních krom nikotinu nějaké škodlivé příměsi?

To už se kuřák většiny e-cigaret nedozví, protože v Česku cigarety ani náplně do nich až na velmi zřídkavé výjimky nikdo nekontroluje a tak je jen na výrobcích, co do nich dají. Česká obchodní inspekce se zabývá pouze tím, zda cigarety nemohou například způsobit požár. To, zdá se, na rozdíl od klasických, naštěstí nezvládnou.

Výrobci je totiž nenabízejí jako prostředek k odvykání kouření a na rozdíl třeba od nikotinových náplastí se nedistribuují v lékárnách, takže žádné podobné testy podstupovat nemusí. V centrálních laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické v Praze testují výrobky jediné firmy, kterou je distributor Think In. Ten si podle lékaře Karla Urbana nechal v laboratořích otestovat složení kapalných i plynných látek a také složení náustku kvůli obsahu ftalátů a dalších látek. „Z každé nové zásilky je stejným způsobem testováno několik náhodně vybraných vzorků, aby byla trvale zajištěna maximální bezpečnost,“ říká Karel Urban. Podle něj se však většina firem takto odpovědně nechová.

Zakázat! Ale proč?

Zatímco u nás se zatím smí elektronicky kouřit třeba i ve vlacích (České dráhy těmto cigaretám dokonce věnují odstavec ve svém přepravním řádu), například v Německu se jedná o tom, zda není na místě elektronické cigarety zakázat úplně. Důvod? Kvůli propylenglykolu, který je obsažen coby nosná látka v nikotinových kapslích. A který je ve vyšších dávkách jedovatý.

Stačí se však do názorů odpůrců a zastánců elektronických cigaret začíst hlouběji, aby bylo jasné, že problém bude ještě někde jinde – zatímco z prodeje normálních cigaret plynou díky spotřební dani státu obstojné zisky, z elektronických se nic podobného neodvádí. Proto se může úřadům vyplatit udělat z nich strašáka.

Samozřejmě, potravinářský propylengykol je chemická látka a možná se snažíte chemii kolem sebe vyhýbat. Nicméně pokud máte na výběr mezi cigaretou elektronickou a tou kouřící dehtový dým, těžko říci, co je horší. Propylenglykol se běžně používá k výrobě umělé mlhy na diskotékách a koncertech, zvlhčovadlo v medicíně, kosmetice, potravinách, zubních pastách, ústních vodách. Je nicméně pravda, že tato chemikálie může vyvolávat kožní alergii a že je ve vyšších dávkách toxická pro nervový systém a také pro ledviny, jejichž selhání může způsobit. Tyto komplikace byly však popsány především po předávkování léky, které obsahovaly propylenglykol.

Nicméně, nikdo zatím nedokáže s jistotou říci, jaké účinky může mít dlouhodobé inhalování roztoku s propylenglykolem. A druhou neznámou je čistota této látky a její koncentrace, kterou používají výrobci elektronických cigaret. A jsme zpět u problému, že elektronické cigarety vlastně nikdo nekontroluje.

Vlastně to ani moc nefunguje

O zákazu elektronických cigaret se mluví i v Česku. Nemá být plošný, ale má se týkat všech míst, kde se nesmí kouřit ani cigarety běžné, tedy zejména restaurací, které jsou jinak nekuřácké nebo se v nich nesmí kouřit v době, kdy lidé chodí na oběd. Mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň to vysvětluje tím, že i elektronická cigareta je špatným příkladem pro děti a zbytečně u ostatních zvyšuje chuť si zapálit.

Mimochodem, podle Evy Králíkové z poradny pro odvykání kouření pražské Všeobecné fakultní nemocnice považují její pacienti elektronickou cigaretu spíše za hračku než za prostředek k tomu, aby se zbavili závislosti na nikotinu. Na to totiž tahle věc zabírá jen u minima z nich. Nevěřte také, že díky elektronickým cigaretám ušetříte. Ty nejlevnější vám moc dlouho nevydrží, ty kvalitnější včetně náplní levněji zkrátka nevyjdou. Silný kuřák vydá za svůj návyk kolem dvou tisíc korun měsíčně tak jako tak.