Otázce se nedávno věnovali například na webech Science nebo Phys.org. V první řadě můžeme USA závidět, že taková nabídka vůbec existuje, v Evropě nám prostě s biotechnologiemi pořádně ujel vlak.
Problém má celou řadu rovin. Kdo vůbec ve smyslu kontroly apod. by se měl masem ze zkumavky zabývat? Příslušná „masná“ inspekce nejspíš zahrnuje veterináře, který si přijde prohlédnout chlévy a jatka.
Galerie: Hamburger z umělého masa
Tady najednou bude od kontrolorů a dalších úředníků vyžadována úplně jiná odbornost. V USA již mají i maso jako „technologický produkt“ např. ve smyslu GMO lososa, což je ale na rozdíl od masa ze zkumavky dál prostě ryba. Zde prostě bude vyžadován spíše někdo, kdo projde laboratorní provoz – možná podobně jako u výroby léků, výživových doplňků nebo hydroponicky pěstovaných plodin.
Maso bez zvířete. Máme mu říkat maso?
Čímž se dostáváme k tomu, že maso ze zkumavky pěstujeme jako buněčnou kulturu. Příslušná kráva nikdy nežila. Podle určitého pohledu nedělá maso masem chemické složení, ale celý proces od teletníku až po porážku.
Lobby výrobců klasického masa samozřejmě cítí konkurenci. Upozorňuje se, že v rámci mléčných produktů se třeba v USA prodává mléko sójové a mandlové nebo sójový tvaroh (nakonec, běžně říkáme i sójové maso). Obhájci tvrdí, že neuvážená regulace může slibně se rozvíjející obor zbrzdit, což je určitě pravda. Navíc se regulační legislativa prý pašuje ve formě jakýchsi přílepků k jiným zákonům (to zase abychom si nemysleli, že jsme na tom v ČR tak špatně a jinde se to neděje). Poněkud to připomíná snahy „určovat, jak smíme mluvit“, což známe třeba z politické korektnosti. Také se samozřejmě jedná o další případ, jak legislativa/předpisy nedokážou držet krok s vývojem technologií.
Je snad umělé maso vegetariánské?
Z druhé strany, pokud maso ve zkumavce „pěstujeme“, neměli bychom ho ale opravdu pokládat spíše za rostlinný produkt (však se také užívá i výraz cellular agriculture)? Mohlo by být na jídelním lístku mezi vegetariánskými jídly?
Minimálně pro ty, kdo nekonzumují maso (nebo nekonzumují určité maso, konzumaci masa omezují atd.) z etických důvodů, by neměl být důvod se steaku z laboratoře bránit. Samozřejmě zůstávají lidé, kteří se např. vyhýbají cholesterolu a nasyceným mastným kyselinám nebo jim maso prostě nechutná. Pořád je to maso v tom smyslu, že jde o svalovinu a tuk.
Nemá smysl si namlouvat, že laboratorní produkce je pro každého – ale je možné, že neoznačovat produkt jako maso by se výrobcům vlastně mohlo i vyplatit. Nejhorší by pro ně bylo, kdyby se příslušná legislativa stále měnila. Produkty vyvíjejí a brzy nabídnou další firmy, budou je chtít na trhu etablovat a zákazníky navyknout, v jakém oddělení supermarketu nebo kolonce e-shopu je najdou.
Produkt, který nikdy nežil…
Možná se spory poněkud otupí v důsledku toho, že producenti klasického masa získají podíl i na trhu masa ze zkumavky (třeba i tím, že to nějaký start-up koupí), podobně jako tradiční výrobci cigaret dnes úspěšně podnikají i na trhu těch elektronických.
Zastánci masa ze zkumavky ještě dodávají, že tento způsob výroby má další výhody: šetří zemědělskou půdu, hospodářská zvířata mají přispívat k oteplování, protože produkují metan coby silný skleníkový plyn – argumenty tohoto typu si však dnes na druhé straně dokáže s trochou snahy najít skoro každý. A jistě každého napadne celá řada dalších možností, jak tuto problematiku rozvíjet a tříbit si schopnosti argumentace. Není třeba maso ze zkumavky k jídlu (ne nutně lidskému, i do psích granulí) určený „živočišný produkt, který nikdy nežil“, podobně jako třeba jikra/kaviár a vajíčko? Nebo „živočišný produkt, který by ani nemohl žít“, jako mléko?
ČLÁNKY DO MAILU