V teplém letním počasí se ženám zkracují sukně a všichni odkládají nadbytečné oblečení nebo se přímo svlékají do plavek. Někteří v tom svlékání zacházejí ještě dál, a to nejenom na stále dostupnějších nudaplážích, ale třeba i doma nebo na své zahradě. Čas od času se dozvídáme, že si někdo uspořádal nahou svatbu nebo se někde koná divadelní představení herců v Adamově a Evině rouše. Někomu se vzrůstající tolerance vůči nahotě na veřejnosti líbí, někdo je proti.
Přiznám se, že nepatřím k propagátorům veřejné nahoty, nudapláží ani stále se rozšiřujícího prostoru pro zobrazování rádobyuměleckých aktů v časopisech, které se považují za solidní. Přesto se na otázku, nakolik je veřejné vystavování nahého těla škodlivé pro jednotlivce i společnost, pokusím odpovědět na základě dostupných informací a odborných studií co nejobjektivněji.
Co vypovídá nahota o kultuře
Ve značné části světa, a platí to zejména pro zemědělské oblasti, se považuje za neslušné, aby žena nebo i muž odhalili kromě svých rukou a tváře byť jen kousek holé kůže. Prudérnost naopak nenajdete ve Skandinávii, kde muži a ženy odjakživa společně sdíleli sauny a další veřejné koupele.
V mnoha kulturách vyjadřuje nahota hluboce zakořeněné vnitřní hodnoty, zejména touhu po svobodě. Stává se způsobem, jak se zbavit různých svobodu omezujících překážek, výrazem odporu a osvobození od ambicí a chamtivosti všeho druhu. Nahota znamená upřímnost – těžko si taky představíte pokrytce s holým zadkem. Nahota odstraňuje rozdíly mezi lidmi a souvisí s ženskými právy. Známý Arneho zákon říká: „V každé společnosti je míra, v níž je žena zakryta v zájmu sexuální čistoty, NEPŘÍMO úměrná právům žen v dané společnosti.“
Současně je nahota způsobem, jak zaujmout pozornost, lehce erotickým potěšením, které má přitáhnout pohled k tajemstvím lidského těla. Částečná nahota může působit daleko vzrušivěji než nahota úplná. Umění odhalit z půvabů těla něco, ale ne vše, dopřává více prostoru fantazii.
Čtěte téma: Má být podprsenka vidět, nebo ne?
Nudapláže nejsou asexuálním místem
Největší námitkou proti veřejnému vystavování nahých těl jsou sexuální pocity, které nahota vyvolává. Naturisté hovoří o své zálibě jako o nesexuální nahé rekreaci, o spojení s přírodou, zdůrazňují význam nahoty pro přijetí těla.
Nicméně např. podrobný a mnohaletý Douglasův výzkum (1977) kalifornské nudapláže naznačuje, že – slovy jednoho informátora „je to opravdu sexy, bez ohledu na to, co lidi říkají“. Seznam motivací milovníků koupání bez plavek nám umožňuje lépe pochopit nudismus: „Svoboda, pocit přirozenosti, jednoty s přírodou, otevřenosti, chvění kůže laskané větrem, romantika, přirozená krása, rozkošný pocit jisté rozpustilosti…“ Hlubší pohled ale odhalí jako běžné praktiky i příležitostný sex, střídání partnerů, voyeurismus a exhibicionismus. Nesčetní respondenti potvrzují, že nudapláž je o přírodě, o tom, být přirozený, ale tato "přirozenost“ znamená i erotické projevy různého druhu. (zdroj: De-Centring Sexualities, R. Philips, 2000)
Nudismus nelze odloučit od sexuality a nelze rovněž vyloučit přítomnost nežádoucích návštěvníků. Podle etikety naturistů by ale návštěva nudapláže neměla mít žádný sexuální úmysl, legitimní nudista by neměl zírat na nahá těla.
Čtěte také: Porno funguje jako ventil
Smithova a Kingova zpráva z roku 2009 dochází k závěru, že naturisté jsou v naturistickém prostředí schopni sublimovat své sexuální impulzy: "Bylo zjištěno, že při praktikování naturismu byla sexualita často potlačena díky pravidlům, geografické izolaci, myšlenkám a chování. Někteří účastníci nalezli způsoby, jak prozkoumat svou sexualitu a těšit se z ní tím, že své pocity skrývali a/nebo vyhledávali jim více nakloněné naturistické prostředí. Naturistické prostředí může nabídnout jedinečný prostor, ve kterém lze objevovat aspekty naší sexuality, které jsou v současnosti patologizovány, kriminalizovány nebo komercionalizovány. "(Smith and King, Health & Place, Volume 15, Issue 2 (2009), pp. 439–446.)
Škodí nahota dětem?
V současných Spojených státech většina lidí odmítá společenskou nahotu a zákony všech padesáti států ji na veřejnosti zakazují jen s nemnoha výjimkami. Dokonce i kliničtí psychologové pohlížejí na nahotu v rámci rodiny jako na „patologickou“ (Negy, 2004; Okami, 1995).
Navzdory obavám veřejnosti ale existuje jen hrstka studií, které zkoumají následky nahoty na veřejnosti nebo uvnitř rodiny, a tento malý počet o žádných negativních následcích nesvědčí. Story (1979) porovnával, jak předškolní děti z rodin nudistů a nenudistů vnímají obraz svého těla. Děti z nudistických rodin výrazně pozitivněji vnímaly svůj fyzický vzhled než děti nenudistů, přičemž chlapci z obou typů rodin demonstrovali vyšší úroveň sebepojetí než dívky.
Terapie nahotou
Sexuální terapeuti ve velké míře vidí v nahotě, dotecích a učení se být spokojen s vlastním nahým tělem a tělem partnera důležitou součást terapie. Někteří terapeuti se dokonce objevují před svými pacienty nazí.
Odborníci se shodnou, že přijetí vlastního nahého těla významně napomáhá získání vlastní sebeúcty, která patří nejdůležitějším předpokladům zdravého a uspokojivého sexuálního vztahu.
Lewis a Jand (1988) zjistili, že univerzitní studenti, kteří často vídali nahotu v dětství a spali v postelích s rodiči, nevykazovali v rané dospělosti více obav ze „sexuálního souladu“ oproti těm, kdo buď s rodiči nespali, nebo nebyli v rodině vystaveni nahotě. Navíc pokud byli v dětství vystavováni nahotě rodičů, cítili větší pohodu při fyzickém kontaktu a láskyplné náklonnosti k druhým, byla zde i vyšší pravděpodobnost náhodného sexu v době adolescence a rané dospělosti.
Podobně výzkum Smitha a Sparkse (1986), prováděný s 66 mladými dospělými lidmi, kteří vyrůstali v nudistických rodinách, neobjevil žádné známky patologie kromě jedné výjimky. Dospělí potomci nudistů uváděli, že se účastnili „sexuálních her“ se svými sourozenci nebo kamarády častěji než studenti-nenudisti. Z jejich sdělení ale rovněž vyplývá, že kvůli těmto hrám pociťovali méně viny ve srovnání se studenty-nenudisty, kteří rovněž přiznávali, byť v menší míře, že se jako děti účastnili sexuálních her.
Existuje tedy jen málo důkazů, které by podpořily názor, že vystavování nahoty v rodině vede k psychologickému nebo emocionálnímu poškození. Naopak, dostupné údaje ukazují spíše na pozitivní efekt, jako je lepší sebepojetí a méně obav týkajících se fyzického vzhledu. Otázku, zdali častější účast na dětských sexuálních hrách představuje problém, považují odborníci za diskutabilní.
Tolerance nudismu znamená toleranci obecně
V nejrozsáhlejší a nejnovější ze zmiňovaných studií, která byla zveřejněna v The Journal of Sex Research, zkoumala Samantha Winton na vzorku 384 univerzitních studentů, jaký mají postoj k nahotě vystavované na vymezených místech (nudapláže). Testy ukázaly, že studenti, kteří byli pro nahotu, byli ve srovnání se studenty nahotu odmítajícími významně spokojenější s obrazem svého těla, lépe akceptovali odlišné náboženství a homosexualitu u jiných, v menší míře i jejich etnickou odlišnost. Členové této skupiny vykazovali výrazně nižší religiozitu a větší otevřenost vůči sexu, politicky byli více liberální. Obě skupiny se nijak významně nelišily v sebepřijetí obecně a v přijímání tělesně postižených lidí.
Přečtěte si: Každý trochu homosexuální
Výzkum prokázal, že ti, kdo jsou tolerantní vůči nahotě na veřejnosti, obvykle projevují i více tolerance a méně předsudků i v jiných oblastech a lépe zapadají do ideálu demokratické, pluralitní a multikulturní společnosti (zdroj: A Comparison of Pro- and Anti-Nudity College Students on Acceptance of Self and of Culturally Diverse Others)
Takže, jak na závěr odpovědět na otázku v názvu článku? Zdá se, že navzdory všem obavám, pohoršení a tradičnímu postoji naší kultury samotné nahotě vina prokázána nebyla.
Co si myslíte vy? Jaký je váš názor na nahotu v rodině a na veřejnosti?
ČLÁNKY DO MAILU