Názory k článku Dopřáváte si poledního šlofíčka? Koledujete si o problémy

Já si naopak myslím, že na tom něco bude. Neustále čtu o tom, jak spát po obědě, protože na to přišli Japonci, Řekové a mnozí další a to mi přijde jako novinářská kachna. Když se odpoledne natáhnu, po probuzení jsem jako praštěný a večer se v posteli převaluji.

Probouzím se tak třikrát za noc kvůli dítěti, už si snad ani nepamatuju, že bych večer usnula a ráno se vzbudila a za noc se ani jednou neprobudila, to je pro mě science fiction. Spánek po obědě s dítětem je tak jediné, co mě postaví na nohy, abych mohla normálně fungovat.

Díky práci a stresu na sobě poslední dobu pozoruju, že jsem více unavený i ve dne. Kolikrát jsem si řekl, že bych se natáh. Většinou na to nemám čas a fakt je, že když se jednou za uherák poštěstí (zejmína v neděli po obědě), tak mi je pak ještě mnohem hůř. Možná by bylo řešením míň pracovat a stresovat se…

No je pravda že při krátkém poledním či popoledním spánku jsem připitomělí, unavený a mrzutý. A rád bych se tomu vyhýbal. Ale já si nemůžu pomoci, od malička mám jistou sympatii k pravidelnému vrnění motoru či drncání. Je mi de-facto jedno jestli je zima, mráz nebo vedro. Jakmile se ocitnu ve vlaku, autě nebo autobuse okamžitě začnu usínat a spí se mi velice nádherně. Vrnění motoru a či drncání vlaku mě okamžitě uspává. (nebojte, když řídím tak to nutkání nemám)

Již několik let téměř pravidelně po 15,oo na hodinku zalomím, potom jsem vzhůru přes půlnoc (to se mi nejlépe pracuje hlavou) a vstávám podle potřeby (někdy potřeby svého psa) cca v 9 hodin. Kromě toho, když mě někdo hodně, ale hodně na... nemám problém s nespavostí. Je to, jako u všeho, INDIVIDUÁLNÍ - ani Italové nespí všichni najednou!