Deti nectou, protoze je to pracne. Ono je lepsi, kdyz se jen divam na film. Je lepsi, kdyz me nekdo bavi a pak reknu, ze to nestalo za nic.
Pamatuji, jak mi steni zlepsilo gramatiku z cestiny i z rustiny. Proste mi pripadalo blbe napsat mekke i, kdyz to bylo neprirozene. Dodneska neumim vyjmenovana slova. Vlastne umim: po Z.
Povinna cetba je (priznejme to) nezajimava a navic prece povinna. Pamatuji si, ze k nekterym kniham musi clovek dozrat. Remarque mi pripadal silene depresivni. Knihy Lide na krizovatce, Hra s ohnem a Zivot proti smrti me zaujaly az pet let po mature, takze jsem precetl vsechny tri. Pritom to popisuje dobu, kterou nesnasim i ve filmech.
Je zajimave, jak me zaujala kniha Letiste. Nebo moje oblibena knizka, ke ktere se vracim uz po dvacate.
> Dodneska neumim vyjmenovana slova. Vlastne umim: po Z.
Predpokladam, ze tohle ma byt narazka na nejaky vtip tykajici se ceske gramatiky, ale unika mi to :-( (Jestli si pamatuji dobre, tak „Z“ nepatri mezi pismenka, u kterych se deti uci vyjmenovana slova).
PS. Sam take pisi podle toho, „jak to vypada“.
Dekuji za vysvetleni. Je videt, ze jsem ze skoly zapomnel vice, nez jsem si ochoten priznat.
Je zajimave, ze ta „rikanka“ „B-F-L-M-P-S-V-Z“ vcetne te mnemotechnicke pomucky („BeFeLeMe Pes Se VeZe“) se mi vybavila, ale nevedel jsem, ze to souvisi s vyjmenovanymi slovy :-(
Jeste stesti, ze mam nacteno a jsem tak schopen to psat podle toho, jak to vypada. :)
K některým knížkám musí člověk dozrát. No, to nevím. Mně je přes padesát a ještě jsem k nim tak nějak nedozrál. Jsem se pokoušel o Babičku, děsná nuda.
A to jsem si ještě naplánoval Filozofská historie, Cirkus Humberto, Jan Cimbura a teď, jak tuším tady čtu, Klazbukova jedenáctka. Abych se přiznal, už předem se mi z nich dělá šoufl. A jak je vidět, nejsem sám, takový inteligentní a vzdělaný internet a on to zřejmě taky ani nezná.
To já si čtu raději články, třeba i o tom, proč se mají číst knihy. Ne, vážně, to není tou délkou, ale ty články mi nepřipadají tak nudné. A dohromady je to už taky skoro několik knih, bych řekl. Takže čtu taky, ne, že ne.
Poslední dobou, abych se přiznal, jsem tak říkajíc čtení knih a to na internetu, respektive na počítači, ale ještě přesnější je na monitoru, přišel na chuť. No, dvakrát z toho taky moc já sám nejásám, ale víte, zjistil jsem, že když čtu Babču, je to špatné, když dělám cokoliv jiného, je to kolikrát ještě horší.
Jako například nyní, vlastně dnes. Dopoledne jsem si četl Babičku, a strávil jsem na tom cirka asi deset minut. Nečtu moc, ostatně kam taky chvátat, že? Před chvilkou jsem si řekl, chvilku si od toho odpočinu, najdu si o ní nějakou diskuzi, a málem jsem u toho strávil zbytek života.
Kdybych si nepomohl vlastním nickem,tak jsem to snad ani nenašel. No. Dříve jsem knihu vyhledával Babička kompletní, ale hromadily se mi tam pak odkazy, tak teď tam píši kompletní Babička Němcová. Ale to jenom tak něco pro zasmání. Ach jo, já jsem ukecanej.