pro mě platí jen to, že když mi někdo zahne, tak už ho nechci, má k tomu důvod, proč to dělá, já ho mám ráda a právě proto mu nebudu, ani nemůžu stát v cestě za štěstím, ovšem platí také to, že není cesty zpět!
Presne tohle jsem praktikoval ve vztazich s devcaty kdyz jsem byl mlady. Kdyz mi chtely zahnout a jit po ceste za svym stestim tak jsem jim nebranil a pral jim stesti i kdyz mne bylo jasne ze jim to stesti vydrzi jen par tydnu nez se jich ten chlapec nabazi a vykopne je. Proto nez odesla tak jsem se ujistil ze je to opravdu po zrale uvaze a ne protoze je zrovna sexualne vrusena do toho chlapce. Tak jsme to probrali a nechal jsem ji.
Kdyz ji to ovsem za par tydnu krachlo a chtela nazpet ke mne tak jsem ji vysvetlil ze to uz nejde, proste vybrala si sve stesti a sla za nim presne jak chtela tak si nema co na mne stezovat ze je to moje chyba ze kdybych s ni sel dopostele kdykoliv si piskla tak ze by nemusela odemne odchazet.