Myslím, že v prvé řadě je zde zcela zřejmě vidět nezdravý archetyp uvažování a jasný předsudek daný snad výchovou.
Jednak tak vznikly vykonstruované domněnky ze kterých se vyvrbily naprosto zhoubné emoce a zde již asi nic nepomůže...
Zažíváme jen to, co si sami naprogramujeme a proto je jakékoliv vsugerovávání si myšlenek typu "budu cítit, že jsem dnes ta druhá" opravdu nebezpečné a ani po navrhované otevřené komunikaci s partnerem to už nemusí být jako dřív.
Navíc představa idealizovaného světa a partnera bez připravenosti akceptovat reálný svět a reálné situace je též vpravdě smutná.
Představte si naprosto opačný scénář, kdy muž uvidí svou přítelkyni ve stejné situaci a bleskne mu hlavou "Ona je úžasná, sbírá pro naše uspokojení dovednosti i jinde!"
Toto však může platit jen za předpokladu, že má zdravé sebevědomí, je to solidní a světem protřelý chlapík, co stojí pevně ve svém mužství a má partnerku sobě rovnou.
Většina populace však se svou osobností a často minimálním úsilím o nějaký další rozvoj tyto osvícené pohledy na denní pachtění nedokáže pobrat.
A to jsem ještě nezmínil interpretace z náboženství, ale takový harém je dobrý příklad úplně jiné filozofie. :)