Je to dobré, kouření zabije jen polovinu kuřáků

Gustav Hulínský si ke konci své kuřácké kariéry zapaloval až 80 cigaret denně. „Když jsem si nezakouřil, nemohl jsem pořádně dýchat. Cigareta mi pomáhala k odkašlání.“ Potíže se stupňovaly, kašel, problémy s dýcháním. Dnes již bývalý kuřák začal mít strach a navštívil lékaře. Bál se rakoviny. Rakovina to ale nebyla, bylo to CHOPN. „Řekli mi, že je to vlastně horší než rakovina. Za určitých okolností s rakovinou něco udělat jde, ale CHOPN je trvalý a bude se už jenom zhoršovat,“ vzpomíná dnes.

• 
• 
• 

Dalších 14 fotografií

CHOPN neboli chronická obstrukční plicní nemoc je dlouhodobé zánětlivé onemocnění vyvolané vdechováním škodlivých látek, především tabákového kouře. Kouření má podle odborníků na svědomí zhruba 80 % všech případů tohoto onemocnění, škodí i kouření pasivní a pobyt v prostorách se znečištěným ovzduším (i doma, pokud používáte fosilní paliva). „Charakteristickými příznaky CHOPN jsou kašel, vykašlávání hlenů a dušnost – zpočátku při námaze, později i v klidu. Nejčastěji začnou pacienti pociťovat první příznaky kolem 40 let, častoje však přecházejí a plicního lékaře navštíví až v pokročilé fázi. CHOPN přitom nelze vyléčit, farmakoterapie však dokáže výrazně zpomalit zhoršování stávajícího stavu a zmírnit potíže nemocných,“ vysvětluje Stanislav Kos, předseda ČOPN (České občanské sdružení proti CHOPN), „proto je velmi důležitá prevence tohoto onemocnění." A típnutí poslední cigarety.

Kdo nekouří, nepochopí

Kuřák s CHOPN samozřejmě ví, že má tuto nemoc z kouření. „Stydí se, že nedokáže přestat, ale ono to není jednoduché,“ popisuje Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku. „To všechno zhoršuje jeho psychický stav, snižuje sebevědomí a vede k tomu, že má depresi, protože pořád kouří.“ Docentka vzpomíná na pacientku, která před svým plicním lékařem úzkostlivě tajila, že kouří: „Co by si o mně pomyslel, že jsem debil, mám CHOPN a kouřím,“ říkala. Žena musela začít chodit i k psychiatrovi, měla deprese, protože byla nemocná z kouření a stejně s ním nedokázala přestat. „Je to začarovaný kruh,“ říká Eva Králíková. „Léčba závislosti je u kuřáků s CHOPN stejně účinná jako u jiných kuřáků, ale měla by být nabízena aktivněji. Většinou totiž začali kouřit dřív než kuřáci bez CHOPN a jsou víc závislí – a to je důvod, proč nemůžou přestat.“ 

Dokonce ani transplantace plic není dostatečný důvod k tomu, aby někdo dokázal zahodit cigarety. Z pacientů po transplantaci u nás dál kouří 20 %. Na někoho nemoc přeci jen zapůsobí. „My kuřáci víme, že cigárko ke kafi je vždycky dobré. Kdo nekouřil, nepochopí,“ říká Gustav Hulínský. „Přestat kouřit, to bolí. Jako každý zlozvyk, jako každá droga.“ On se rozhodl, že přestat musí. Do sedmi dnů od určení diagnózy skončil s cigaretami, dva měsíce bral léky. Už sedm let si nezapálil a poznal, že se bez toho dá krásně žít: „Hlavně nemám ty zoufalé pocity, kdy jsem třeba pozdě večer zjistil, že mám málo cigaret a musel jsem je někde shánět, protože by nebylo v noci a po ránu, co si zapálit.“

Kouření není svobodná volba

Podle Evy Králíkové by plných 70 % kuřáků chtělo přestat. „To není žádná velká svoboda, radši by nekouřili. 1,75 milionu lidí si koupí něco, co vůbec nechtějí,“ komentuje odbornice na odvykání kouření. 40 % kuřáků každý rok zkusí přestat. „To je milion lidí, ale většinou to zkoušejí bez pomoci a nenapadne je, že je to nemoc, s níž by jim lékař mohl pomoci.“ Samozřejmě by neměli kouřit sami lékaři – nyní je mezi nimi 16 % kuřáků (viz galerie).

Léčba závislosti předpokládá, že kuřák chce přestat. Jako u všech závislostí má dvě části: první je změna životních stereotypů a prožívání dne – to musí člověk udělat sám, připravit si nekuřácká řešení pro situace, kdy byl dříve zvyklý si zapálit. „ Nejprve vám to musí sepnout v hlavě,“ říká Gustav Hulínský.

Za druhé tu máme léky. „Rozhodnutí je podstatné,“ potvrzuje i Eva Králíková, „ale léky to udělají podstatně snazší. Člověk se nemusí cítit tak šíleně.“ Léky jsou účinné, ale pozor – nejsou proti kouření, jsou proti abstinenčním příznakům. Pokud si někdo pořídí lék a myslí si, že spolkne tabletu a ono se to vyřeší, je zklamaný, protože takhle to nefunguje. Léky jsou významnou pomocí v tom, že člověk není tak nervózní, nepřibere tolik, snadněji odvykání překoná.

Podle zkušeností lékařů se také často stane, že kuřák, kterému navrhnou nějaké léky, se vyděsí: Ježišmarjá, není to nebezpečné? „Vůbec ho nenapadne, že kouření ve skutečnosti snižuje účinnost řady léků, například na ředění krve. Největší interakce jsou v oblasti psychiatrických léků.“ (Přitom kuřáci trpí častěji než ostatní depresemi a demencí.) A už vůbec si neuvědomuje, jak nebezpečné jsou samotné cigarety.

Bezpečné cigarety a zdraví kuřáci

I kuřáci se bojí vedlejších účinků léků, i oni sledují složení potravin a všelijaká éčka. „U cigaret nám přitom vůbec nevadí, že absolutně nemáme informaci, co kouř obsahuje. Kdybychom měli mít alespoň ty základní čtyři tisíce chemikálií v čitelné podobě, tak se to nevejde do cigaretové krabičky, kuřák by si musel koupit brožurku,“ podotýká Eva Králíková (viz galerie). „Cigarety nejsou normální spotřební zboží, nic jiného na trhu nezabije polovinu konzumentů. Kdyby tu byl třeba sýr, který by vás při pravidelné konzumaci připravil o patnáct let života, to by se o tom psalo od rána do večera. Ale cigarety to dělají a nikoho to nezajímá. Můžete se otrávit třeba toluenem, ten ale není vyrobený k čichání. Cigarety jsou vyrobené ke kouření.“

 Ministerstvo zdravotnictví má na svém webu rubriku „nebezpečné výrobky“ (mzcr.cz/obsah/nebezpecne-vyrobky), nebezpečné potraviny sleduje zase resort zemědělství (SZPI potravinynapranyri.cz, SVS eagri.cz). Když proběhla např. aféra s dioxiny ve vepřovém mase, mohutně před ním varovala média i kompetentní orgány. Eva Králíková se podívala, kolik dioxinu je v tabákovém kouři: „Zjistila jsem, že kilo kontaminovaného vepřového nedožene jednu cigaretu. Ale o tom se nepíše.“ A myslíte si, že jsou cigarety uvedeny mezi ministerskými „nebezpečnými výrobky“?

Když už tu padla ona polovina zemřelých kuřáků – jistě znáte příklady lidí, kteří kouřili celý život a dožili se ve zdraví devadesátky. A také zastánce kouření, kteří jimi rádi argumentují,  v duchu logiky: je to dobré, někteří přece přežijí. Eva Králíková existenci takových kuřáků nepopírá: „Jedna Francouzka se před časem dožila 112 let. Ptali se jí, jak to dokázala. ´Přestala jsem kouřit, když mi bylo sto,´ odpověděla. Ano, kouření zabije ´jen´polovinu kuřáků. Jinými slovy polovinu nezabije. Ti žijí třeba stejně dlouho, jako kdyby nekouřili. Říká se tomu také Churchillův syndrom. Jsou také podstatně víc vidět, než ta druhá půlka; ta už je někde pohřbená.“

Jsme na úrovni rozvojových zemí. Otvíral by snad Obama továrnu na cigarety?

Jak člověk pozná, že se stává kandidátem CHOPN? Člověka k lékaři přivádí nejčastěji zadýchávání, které se stupňuje (viz galerie). „Pokud si tyto příznaky uvědomuje kuřák, dokonce i bývalý kuřák, je diagnóza CHOPN velice pravděpodobná,“ říká Stanislav Kos. Vítězslav Kolek, přednosta Plicní kliniky FN Olomouc, doplňuje: „K lékaři jdou většinou lidé, kteří již nějakou dušnost vnímají. Jde spíše o starší generaci, nedokáží rozlišit, zda se více zadýchávají následkem věku nebo kvůli nemoci. Praktik by měl jít po příznacích. Bez příznaků mohou být lidé, kteří nevyvíjejí přílišnou aktivitu, nesportují, nechodí na procházky ap. Tam se to zjistí spirometrií.“ Ta ale není státními penězi příliš podporována, přitom by podle primáře Kose pomohla odhalit nemoc a zahájit včasnou léčbu: „U nás zajímají všechny okamžité náklady, ne ty způsobené nemocí za nějaký čas. Proto se neprovádí spirometrie, je to prý příliš drahé. Ale jak drahá bude léčba člověka s CHOPN za deset let?“ K tomu je třeba připočíst i související sociální výdaje, což u nás také nikdo nesleduje.

Situace souvisí s úrovní prevence a legislativy v ČR a s přístupem naší věrchušky ke kouření. „Léčba sice existuje, je účinná, ale také velmi drahá. Prevence je levná a nejúčinnější, ale bohužel u nás zatím velice nedostatečná,“ říká Vladimír Koblížek z Plicní kliniky FN Hradec Králové. „Souvisí to i s naší legislativou, kdy se nám zatím nepodařilo zvolit parlament, který by byl schopen přijmout účinná opatření na omezení kouření ve veřejných prostorách. Jsme na úrovni rozvojových zemí,“ doplňuje Stanislav Kos.

Eva Králíková to komentuje: „Představitel státu by nás měl vést lepším směrem. Miloš Zeman při návštěvě Philip Morris vyděsil svým prohlášením i představitele této tabákové firmy. Dokonce i na jejich stránkách si přečtete, že neexistuje bezpečná cigareta a že každá poškozuje. Vypadá to, že si Philip Morris najímá naše prezidenty, už prezident Klaus otevíral jejich nový závod. Mám na to hodně reakcí ze zahraničí, protože je to skutečně raritní. Představa, že by Obama šel do takovéhle firmy, je opravdu absurdní.“ „Pan prezident začal – a doporučuje začít – kouřit v 27 letech,“ zmiňuje ono „slavné“ prohlášení Miloše Zemana také Stanislav Kos.

K tématu: Philip Morris se (ne)ohradil proti Zemanovu tvrzení o kouření. Falešnou zprávu poslalo Česko bez kouře

To je ovšem prezident jeden z mála, podle odborníků člověk začne kouřit, dokud nemá rozum, ne v dospělosti. Proto fungují opatření typu zákaz kouření a vysoká cena cigaret. Pro mladé lidi představují omezení, nezačnou kouřit. Závislý kuřák si cigarety koupí, i když budou stát sto padesát korun, ale mladý si to rozmyslí, když závislost ještě nemá.

Nekuřácké veřejné prostory jsou podle odborníků absolutní základ legislativy a to nejenom uvnitř. Například v New Yorku se nekouří ani venku, od roku 2011 platí zákaz kouření i na ulicích, veřejných plážích, v parcích. Ve srovnání s USA máme v populaci o třetinu víc kuřáků (viz galerie). „Ve Spojených státech se už se dostali pod 20 %, v New Yorku kouří cca 10 % lidí, ale cigarety tam stojí 15 dolarů a není tam na ně všudypřítomná reklama, jakou tady vidíte, i když si kupujete rohlíky,“ říká Eva Králíková. „Přitom opatření, která snižují kouření, jsou zadarmo nebo se na nich dokonce vydělá. Za méně cigaret s vyšší daní se vybere více peněz. Aby byly cigarety méně dostupné než před dvaceti lety (při porovnání průměrného platu tehdy a dnes), musely by nyní stát alespoň dvě stě korun a za deset let by to měly být třeba čtyři stovky.“

„S postupnou změnou garnitury politických představitelů by mohlo dojít k tomu, aby se náš stát zařadil mezi jiné západní země, s koncepční politikou, spíše protikuřáckou než váhající v tom, co nám řeknou voliči,“ doufá prof. Kolek. Eva Králíková upřesňuje: „Přitom nekouří 70 % voličů, 80 % voličů si přeje nekuřácké restaurace – a přesto je nemáme.“ A Stanislav Kos uzavírá: „Nejde o protikuřácká opatření, ale o opatření na ochranu nekuřáků. Je nás většina, ale na naši ochranu se toho dělá málo.“

Čtěte dále: Jaké kouření je bezpečné? Vodnice, slimka, nešlukovat?