Hlavním tématem knihy Smrtící byznys, thrilleru z lékařského prostředí, je problematika falešných léků dovážených z Číny. Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o jeden z největších problémů celosvětového zdravotnictví a odhaduje se, že v nejchudších zemích je třicet až šedesát procent léků falešných.
V lepším případě obsahují místo účinné látky mouku nebo cukr, v horším případě jed na krysy, nemrznoucí kapalinu, leštidlo na parkety, rtuť a jiné těžké kovy či chemikálie. Někdy obsahují jen trochu účinné látky, aby prošly základními testy, což je mnohdy horší, protože to vytváří resistenci na léky. Falešné léky se do Afriky dováží z Číny a z Indie, některé jsou vyráběny i na území černého kontinentu. Jsou k dostání na trhu, v neregistrovaných lékárnách a bohužel i v těch registrovaných či v nemocnicích.
Galerie: Kde se padělají léky?
Má cesta k tématu falešných léků
Pravidelně létám do Keni, kam jsem se dostala poprvé v roce 2005 jako dobrovolník jedné neziskové organizace, poté jsem založila vlastní organizaci a mezitím jsem Keňu navštívila ještě čtyřikrát. Většinou jsem se pohybovala v nairobských chudinských čtvrtích nebo na keňském venkově. Měla jsem tu řadu zážitků, které jsem chtěla sdílet, a hlavně jsem poznala mnoho zajímavých lidí, jejichž silné příběhy by vydaly na knihu. Tak jsem se před několika lety dostala k psaní beletrie z afrického prostředí.
O tématu falešných léků jsem se dozvěděla zcela náhodou. Oslovila mě žena, která strávila několik let v Ugandě jako dobrovolnice. Chtěla sepsat svůj příběh, nebo alespoň něco na jeho motivy beletristickou formou. Sešly jsme se a ona mi o všem vyprávěla. Její příběh byl zajímavý, ale ne dostatečně na to, aby utáhl hlavní dějovou linii knihy. Domluvily jsme se, že se zkusím podívat po nějakém zajímavém tématu, které by její příběh doplnilo. A tak jsem začala hledat informace a narazila jsem na problematiku falešných léků.
Protože ráda píši o závažných problémech černého kontinentu, okamžitě mě toto téma zaujalo. Říkala jsem si, že kniha bude „dva v jednom“ – napínavý příběh a současně osvěta, protože – jak jsem zjistila – většina lidí o falešných lécích nikdy neslyšela. Stejně tak jako do té doby já. Příběh se nakonec od vyprávění oné paní vcelku dost odklonil, ale protože jsme se na začátku domluvily, že se jedná o tvůrčí proces, nevadilo to.
Tweetování s šéfem ugandského Interpolu
Než jsem začala psát, věnovala jsem se sběru informací a přípravě knihy, která mi zabrala téměř půl roku. Byla jsem v kontaktu se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, jakmile jsem potřebovala informace ohledně problematiky falešných léků, napsala jsem jim a téměř vzápětí mi přišla odpověď.
Román Hany Hindrákové Smrtící byznys se věnuje problematice falšovaných léků
Co se týče Světové zdravotnické organizace, čerpala jsem především z jejích studií. Další organizací byla National Drug Authority Uganda, která se věnuje tamní problematice falešných léků. Zpočátku se mi nedařilo navázat kontakt a už jsem plánovala, že kvůli tomu do Ugandy poletím. Půl roku jsem jim každý měsíc posílala e-mail, ale všechny zůstaly bez odpovědi. Potom se to konečně zlomilo a získala jsem požadované informace. Dále jsem po Twitteru komunikovala s ředitelem Interpolu v Ugandě, abych získala informace k operaci Mamba, což byl zátah na překupníky s falešnými léky. Protože se jedná o knihu z lékařského prostředí a já jsem vystudovala ekonomii, vedla jsem také hodiny rozhovorů s mnoha lékaři. Nechtěla jsem, aby lidé z oboru o mé knize řekli, že je to snůška nesmyslů.
Ohledně Ugandy jsem vše konzultovala s několika lidmi, kteří tam pravidelně jezdí. Také si pamatuji, že před lety si mi ženy na keňském venkově stěžovaly, že ačkoliv braly antikoncepci, stejně otěhotněly. Takže je možné, že jejich „léky“ obsahovaly místo účinné látky mouku nebo cukr a prostě nefungovaly. Postavám z mé knihy, které mají reálné předobrazy, jde však doslova o život, stejně jako tisícům dalších v chudých částech Afriky vydaných napospas smrtícímu byznysu.
ČLÁNKY DO MAILU