Jedí jen syrovou rostlinnou stravu. Jsou blázni?

27. 10. 2009

Sdílet

Je dnes vůbec možné odmítat tepelně upravenou stravu a neumřít hlady? Dá se přežít jen díky rostlinám? Vitariáni tak žijí a kupodivu vypadají spokojeně, i když neokusí ani normální sušenku nebo křupavý vepřový řízek. Dokázali byste vy bez toho žít?
Filip Říha

Mezi českými strávníky se pomalu, ale jistě šíří nový trend výživy. Po vegetariánství, kdy se lidé z různých důvodů vzdávají masa, nebo veganství, kdy odmítají veškeré živočišné produkty včetně mléka a vajec, se u nás objevilo vitariánství. Jde o zcela nový pohled na výživu, na rozdíl od dvou předchozích směrů zcela odmítá jakoukoli tepelnou úpravu potravy. V praxi to znamená, že vitariáni si nedají ani obyčejnou sušenku, protože byla upečená a vyhnou se i normálním těstovinám s omáčkou ze zeleniny, protože oboje bylo uvařeno. Zdá se vám to postavené na hlavu?

Zvědavost mě donutila pátrat po tom, jak takoví vitariáni žijí v Česku. Co vlastně jedí? Stačí jim to vůbec? Nemají hlad? Navíc, jak nakupují, když kvalitní čerstvá zelenina a ovoce nejsou zrovna doménou českých obchodů. Proto jsem vyrazila za živými vitariány a dokonce ochutnala jejich jídlo.

Čtěte téma: Jak poznáte, že vám doma roste anorektička?

Energie skrytá v zelenině

Na první pohled se vitariáni nijak neliší od běžné populace. Pravda, bývají obvykle štíhlí, ale jinak nemají žádnou tělesnou vadu. Sami ale uvádí, že méně trpí civilizačními chorobami a také méně často onemocní třeba chřipkou. Ve skutečnosti ale žijí odlišně než zbytek obyvatel Česka. Samozřejmě chodí do práce, mají své přátele, koníčky, avšak zcela jinak přistupují k jídlu a ke všemu, co s ním souvisí. „Pouze syrová strava si v sobě zachovává opravdovou energii, chuť, vitamíny, minerály a enzymy. To vše se teplem ničí. Jídla pak musíme dochutit různým kořením, aby nám vůbec chutnalo,“ je přesvědčen Filip Říha, mladý vitarián, který založil cateringovou společnost Ráj chutí nabízející pouze „raw food“ čili syrovou stravu.

Sám Filip se ke svému přesvědčení dostal skrze osobní zkušenosti. „Živil jsem se poradenstvím manažerů. Radil jsem jim, jak zvýšit zisk a snížit náklady. Cestoval jsem po celém světe a žil v neustálém stresu. Po čase jsem začal hledat, jak se správně stravovat, abych svému tělu dodal dostatek energie,“ popisuje svůj příběh. Filip byl z etických důvodů vegetarián, tedy odmítal jíst maso kvůli tomu, že zvířata žijí v hrozných podmínkách a nakonec se musí zabít. Později přešel k makrobiotice, což je výživový směr a filosofie v jednom založená na tom, že konzumace například mléka, jednoduchých cukrů, tropického ovoce, potravin cizího původu, tedy i brambor, je špatná. Cílem makrobiotiky je skrze jídlo dojít k duchovnímu růstu.

Dokážete si představit, že byste jedli pouze syrovou rostlinnou stravu?

Nakonec se Filip dostal k vitariánství, nebo jak on sám říká, vita stravě. Pobýval v Izraeli, kde objevil „úžasný a revitalizující vliv syrové zeleniny a ovoce“. „Čím víc jsem se o to, kdo jsem, co jím, zajímal, tím méně se mi chtělo dělat práci, kterou jsem se do té doby živil,“ říká. Nakonec se vrátil do Česka jako nadšenec pro vita stravu.

Co jíte, když nic nemůžete?

Samozřejmě mě zajímalo, co vitariáni vlastně jedí, když se většině jídla, které konzumujeme, obloukem vyhýbají. Základem vita stravy jsou syrové rostliny a jejich plody. Tedy vitariáni konzumují čerstvou zeleninu a ovoce v nezměrném množství. K tomu si dávají klíčky, nikoliv však obilné, protože obilí je podle nich špatně stravitelné. Vitariáni se řídí svojí tzv. potravinnou intuicí, neboli jim jejich tělo samo řekne, co chce a co potřebuje.

„Perfektní je klíčící vojtěška, v prvních lístcích je koncentrovaná celá energie rostliny,“ přesvědčuje mě Filip a nalévá mi šťávu vylisovanou z římského salátu a jablek. Má brčálově zelenou barvu a na první pohled působí dost podivně.

Ze zvědavosti nápoj ochutnávám a překvapuje mě svou nasládlou chutí. Rozhodně chutná lépe než vypadá. „Litr šťávy ze syrové zeleniny a ovoce vám dokáže nahradit celé jedno jídlo. Sám některé dny piju jen čerstvé zeleninové a ovocné šťávy,“ popisuje. Vitariánství ovšem nestojí jen na šťávách. Vitariáni jedí prakticky všechno rostlinného původu, jen to tepelně neupravují. Pochutnávají si na kokosovém „pudingu“, banánové zmrzlině se švestkami, dokonce mají syrovou variantu guláše nebo špaget, ty jsou ovšem syrové a z cukety.

Nezbytnou podmínkou pro správnou stravu vitariána je ale to, že musí být připravovaná s láskou, jinak správně nefunguje. „Čistě teoreticky bych mohl jít do jakékoliv restaurace a dát si zeleninový salát, jenže nevím, jestli kuchař nebyl zrovna naštvaný. Jeho emoce se přenáší do jídla, což je problém,“ říká Filip, a tak si raději sám „vaří“. Příprava vita stravy mu zabere zhruba 45 minut denně a stojí asi 100 až 150 Kč na den.

Vitariáni získávají zeleninu a ovoce od ekologických farmářů, které podporují svým nákupem. Mimochodem Ráj chutí nabízí i odběr čerstvých bio bedýnek.

Čtěte více: Chcete čerstvé suroviny od farmářů? Zkuste bedýnkování…

Pokud ovšem nabídka místních zemědělců nestačí, vydávají se na nákupy i do běžných obchodů. Navíc v zimě jim nezbývá nic jiného, než konzumovat syrové ovoce a zeleninu z druhého konce světa, což není zrovna ekologické. „Vím, že dlouhé cestování mého jídla není správné pro životní prostředí, ale myslím, že je lepší jíst vita stravu než normální jídlo. Díky tomu mám více energie, kterou mohu věnovat lidem kolem sebe,“ je přesvědčený Filip Říha.

Pro normální lidi skvělé, ale jen občas

Vitariánství přišlo do Česka z USA, kde je poměrně rozšířené. Dokonce k němu inklinují hollywoodské celebrity jako Demi Moore. Nijak neobvyklé nejsou ani speciální vitariánské restaurace. Američtí vědci se však vůči vitariánství staví rezervovaně. „Je to pořád lepší než jíst u McDonald´s,“ uvedla prof. Marion Nestle z New York University pro deník New York Times, když ji pozvali do vitariánské restaurace. „Pro mnoho z nás je občasná konzumace tohoto jídla skvělý nápad. Avšak nikoliv jako životní styl. Obávám se u vitariánů o nedostatek vitamínu B12, který se nachází pouze v potravinách živočišného původu,“ dodává. „Nechci ale říct o tomto jídle nic hnusného, protože vypadá skutečně dobře. Navíc si samozřejmě můžete toto jídlo vychutnat, aniž byste museli nutně koupit i jeho filosofii,“ uzavírá.

Autor článku

Autorka je už od dětství velmi zvědavá a neustále se ptá, proč něco tak je nebo není. Miluje vaření a výpravy za chutěmi a vůněmi.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).