Jednokolky: Večerníček by se divil

S fotografem Filipem Singerem jsme vyrazili na pražskou Letnou, kde na nás čekal teprve šestnáctiletý jednokolkař Tomáš Urban (v době vydání tohoto článku již sedmnáctiletý – narozeniny oslavil počátkem srpna; pozn. red.) v doprovodu novodobého artisty Daniela Fajmona, kterého může čtenář znát z článku o skákacích botách.

„Teda kluci, vy máte rozbitý kolena!“ vypadlo ze mě místo pozdravu. „Tak se pozná jednokolkař, ale snad ještě častěji to odnášejí holeně,“ odpovídá Tomáš a ukazuje svá povrchová zranění. Dnes bez chráničů, ale vždycky s helmou na hlavě. Začátečníci by si ovšem měli kromě hlavy chránit jak kolena a lokty, tak dlaně, na které se zpočátku dopadá často. Pochopitelně stačí chrániče, ve kterých jezdíte na in-linech.  

Báli byste se Večerníčka? Báli…

Jednokolky nejsou žádnou novinkou, znali je už naši dědové. Vždyť nejslavnějším jednokolkařem je dnešní čtyřicátník Večerníček. Podle kluků borec, který ovšem zvládl pouze šlapat a rozhazovat noviny. Kdežto oni dokážou s jednokolkou náročnější triky – sjíždějí schody, vyskakují na lavičky a přeskakují překážky, ve vzduchu se otáčejí o 180 i 360 stupňů, nebo jezdí v místech, kde bych se bála i jít – například po zábradlí na vysokých mostech.

Nejlepší jednokolkaři z Čech a Moravy, někdy přijedou i zahraniční hosté, se sjíždějí v Brně v rámci akce Brno UNI Days, kde předvádějí, co se za uplynulý rok naučili. Některé soutěže jsou zaměřené na složitost a provedení triků, jiné na celkový umělecký dojem, kdy jednokolkař „tančí“ na hudbu. Někdy vystupují synchronizovaně v párech nebo ve skupinách. S jednokolkou si ovšem můžete užít i sjezd, divokou jízdu lesem a podobně.

Večerníček ovšem nejezdí na terénní jednokolce, ale pohádky uvádí na tzv. žirafě, která je vyšší a má řetěz. „Žirafa vypadá hrozně složitě. Když se na ní projíždím, tak ostatní lidé prchají, protože mají pocit, že na ně určitě spadnu. Takového prostoru nemám nikdy ani na skákacích botách,“ říká Daniel Fajmon, zatímco na své žirafě žongluje a dodává, že samotná jízda není vůbec složitá. „Chce to jen překonat prvotní strach a zvyknout si na trochu jiné těžiště.“

Jednokolky z hypermarketů nebrat!

Jednokolky určitě získávají na oblibě, dnes je můžeme vidět v parcích, lesích i na ulicích. Někteří lidé využívají jednokolku jako dopravní prostředek do práce, ale i na výlety. Jsou lidé, kterým nedělá problém ujet na nich i padesátikilometrové vzdálenosti! Ten, kdo chce na jednokolce jezdit na výlety, si samozřejmě koupí trochu jinou jednokolku než ten, který s ní skáče přes překážky. Existuje několik typů a prodávají se třeba i s přehazovačkou nebo s brzdou.

„Svoji první jednokolku jsem si koupil v hypermarketu asi za pět set korun, samozřejmě mi příliš dlouho nevydržela,“ vzpomíná Tomáš Urban. Pokud byste si ji chtěli koupit, určitě sáhněte do prasátka alespoň pro dva tisíce korun. Dražší typy už mají lepší ráfek, takže se vám z něj brzy nestane osmička, rámy vydrží případné nárazy a můžete se pustit do nějakých triků. Sjíždět na jednokolce z Penny schody by nemuselo dopadnout dobře. Samozřejmě pokročilejší jednokolkaři musejí investovat trochu více.

Jak začít

Důvodů, proč se na jednokolce naučit, je víc – jízdou rozvíjíte mozek, rovnováhu a koordinaci pohybů. V některých čínských provinciích jsou dokonce jednokolky součástí tělesné výchovy.

Poprvé nasednout není ovšem žádná legrace. Člověk má tendenci šlápnout nejprve dopředu, jenže tak mu jednokolka podjede. Nejdříve tedy šlápněte na zadní šlapku! Někdo se učí jezdit sám, ale Tomáš jednoznačně doporučuje začít s nějakým parťákem, který vás může přidržet za ruku.