Stokrát opisovaná nepravda se stává pravdou – asi tak by se ve stručnosti daly shrnout informace, podle nichž jsou jedny z nejčastěji sbíraných hub v ČR – babky (hřib žlutomasý) za každých okolností jedovaté a jejich konzumace způsobuje rakovinu. Takovou zprávu vypustil před čtyřmi roky do mediálního prostoru mykolog Jiří Baier (o případu jsme informovali v článku: Plesnivé babky rakovinu nezpůsobí aneb nesmysly o houbách). Přestože se od tehdejší jeho prezentace následně distancovalo vedení České mykologické společnosti, informace se dodnes šíří v různých verzích na různých „osvětových webech“. Naposledy na portálu Žena.cz na počátku tohoto měsíce (www.žena.centrum.cz: Nesbírejte houby babky. Jsou jedovaté, zjistili vědci).
„Jedovatost“ babek je samozřejmě velmi atraktivní teze, která ovšem staví na detailech vytržených ze souvislostí, jak už to tak v naší společnosti bývá. Faktem totiž je, že je za určitých okolností částečně pravdivá. Jenže se netýká všech babek, netýká se pouze babek, a pokud se týká rizika rakoviny, pak to zvyšuje konzumace jakýchkoli toxinů nejen při konzumaci hub. Jak to tedy ve skutečnosti je?
Jak poznat nebezpečnou babku
Zločincem, který způsobuje „jedovatost babek“, je druh parazitické vřeckovýtrusné houby nedohub zlatovýtrusný, který skutečně napadá plodnice těchto všeobecně oblíbených hub již v raných stádiích růstu. Napadená babka se opticky pozná podle toho, že je její povrch, obvykle nejprve na klobouku, pokryt bělavým povlakem, který postupně mění barvu na žlutou až hnědožlutou barvu.
Takto napadené houby nepochybně každý houbař zná a pozná, první stadia napadení babek nedohubem ale na první pohled rozlišitelná nejsou. To znamená, že nedohub může být i na jakoby zcela zdravých houbách, i když to tak nevypadá.
Co je ale nejdůležitější: I když je schopnost nedohubu vytvářet toxické (jedovaté) látky známa, záleží vždy především na tom, v jakém stavu houbu sebereme a kolik jedovatých látek v tomto stadiu obsahuje. Pakliže přitom jde o stav, který není viditelný lidským okem, je koncentrace toxinů zcela zanedbatelná a konzumace takových hub není prakticky žádným rizikem – kdyby totiž byla taková, jak se to snaží někteří zastánci zdraví prezentovat, asi by byl už náš houbařský národ zcela zdecimován. Mladé a viditelně nenapadené babky tedy můžeme klidně sbírat dál, jen bychom je měli co nejdříve zužitkovat, a pokud možno nesušit.
Nedohub napadá všechny hřibovité houby
Pokud bychom se přitom řídili principem předběžné opatrnosti a snažili se z konzumované stravy absolutně vyloučit veškeré rizikové látky v surovinách pro přípravu pokrmů v pokrmech samotných obsažených, zemřeli bychom podle všeho hlady. Rizikové látky totiž obsahují prakticky veškeré plody přírody, včetně zdravého ovoce a zeleniny a samozřejmě průmyslově produkovaných zemědělských komodit. Třeba v podobě nepatrných koncentrací reziduí chemického ošetřování plodin, ale i v podobě obranných látek rostlin vůči svým predátorům.
Uvedený princip předběžné opatrnosti lze navíc aplikovat na většinu našich jedlých hub. Zmiňovaný nedohub zlatovýtrusný totiž nenapadá jen babky, ale všechny hřibovité houby – babky mají jen tu smůlu, že jsou poměrně měkké a nedohubu tím poskytují lepší podmínky k pomnožení. Kromě toho se i v ČR vyskytuje více druhů nedohubů, které zase napadají jiné druhy jedlých i nejedlých hub. Pokud bychom tedy chtěli brát tezi Jiřího Baiera do důsledků, můžeme do konce života zapomenout na veškerý sběr a konzumaci hub.
Jak je to s tou rakovinou
Za příklad mediální zkratky lze také označit vliv konzumace babek na vznik různých forem rakoviny. Neexistuje totiž žádný konkrétní výzkum a vědecky podložené tvrzení, které by dokazovaly přímou souvislost konzumace „plesnivých babek“ s rakovinou. Samozřejmě je známo, že nadměrný přívod toxických látek do těla může rozvoj rakoviny podpořit.
To je ale obecné riziko týkající se – budeme-li se držet oblasti hub – veškerých sebraných, různými plísněmi napadených hub a hub nesprávně skladovaných. Týká se však také konzumace veškerých potravin, které jsou napadeny plísněmi, vyjma těch, kde je „ušlechtilá plíseň“ součástí receptury a složení příslušného potravinářského výrobku.
Houby, včetně nedohubem viditelně nenapadených babek, můžeme tedy bez problémů sbírat dál. Pokud se přitom bude část potenciálních sběratelů řídit katastrofickými scénáři teoretických rizik, alespoň v lese zbude víc hub pro „normální houbaře“. Letos by se to vlastně docela hodilo, díky dlouhému suchu a vysokým teplotám moc velké houbařské žně, i když zaprší, zřejmě čekat nelze.
ČLÁNKY DO MAILU