> Delejte druhym co chcete aby oni delali vam.
Je vidět, že znáte Bibli mnohem lépe, než já. I když jsem to napsal „překrouceně“ (nezkontroloval jsem si to přesně podle Mt. 7.12), řídím se tím takto: Chci, aby se jiní oprostili ubližování a usmrcování, dělám (= podporuji) tedy neubližování a neusmrcování. A i kdyby byl tento postoj jakkoli pasivní, vyrovnává se s tím mé svědomí lépe, než kdybych ubližování zvířatům (a zároveň prostředí) podporoval.
> kdo je blizni ovypravel znamy pribeh o milostivem samaritanovi
Ano, váš známý zvířata mezi bližní nepočítal. Někteří lidé ano.
Noe – budiž, v nouzi – proč ne, život člověka je bezesporu cennější (též příklad s křepelkami při Mojžíšově putování pouští, pak ale dostávali už „jen“ manu).
Rád bych to shrnul: Na počátku byl člověk mírumilovný. Potom se „pokazil“ a zatvrdil své srdce. Mojžíš tedy s Bohem „usmlouval“ přikázání a posléze si je židé upravili a změkčili – mj. tak, že to Ježíš komentuje třeba takto: „Mojžíš vám dovolil propouštět vaše manželky kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to tak nebylo.“ (Mt. 19.8)
A všechno to nakonec svědčí o určitém vývoji, který má člověk projít, aby se vrátil k Bohu, z něhož vyšel. Ježíš nepřišel zákon zrušit, ale naplnit jej. Naplnit jej a povýšit poselstvím lásky. Zákon „Oko za oko“ nahradil zákonem „Miluj svého bližního.“ A ani tehdy jej mnoho zatvrzelců nepochopilo a překroutili a změkčili to učení.
My si můžeme vybrat, jak se k tomu postavíme. Informací máme dost. Srdce taky nosíme stále ssebou. Někdo se s ubližováním a zabíjením ztotožní, podporuje je nebo se pokrytecky vymlouvá, že „on nic nezabíjí a zvířata se můžou…“ Jiný dělá, že je nevidí, že „To přece ti druzí…“ A někteří se rozhodli… Jak psal jeden z předchozích diskutujících: „K tomu musí člověk dojít.“
Omlouvám se za mnoho písmenek.
Pohoda, hezký den