Tedy z ní jsem si odnesl nenávist k dušené mrkvi, "přírodnímu řízku"(prý jsem se z něj pozvracel) a špenátu(nechutná slizká hmota smrdadlavá).
Takové to stanovisko, že sje nutné se těmto jídlům vyhnout. Jenže když uvaří někdo jiný a "zlomí vás", pak se začnou dít věci a nepochopíte, proč jste jídlo odhodili na černou listitnu.
Vystřízlivění z řízku přišlo brzy- patří k nejchutnějším jídlům - tedy když to není kuřecí posledních 5 let.
To samé dušená mrkvev - lahodné měkké kostičky a delikatesní špenát - asi se to musí víc osolit.
Ano, takhle to funguje. Všechno je to hlavou. Škoda, že špenát se prodává hlavně mražený, kašovitý hadrovitý, a vypadá pak jako když už byl jeddnou použitý.:-) Neviděla jsem prodávat lístky čerstvého špenátu.
U dětí se navíc doporučuje aby jídlo nejméně 7-1O krát museli sníst i když jim nechutná. Po této době, pokud ho tělo shledá užitečným, tak zajistí aby jim chutnalo. Pozor na znechucování psychické, třeba mezi sourozenci.
Jinak musím přiznat, že existují i potraviny na které si mé tělo zcelo prokazatelně zvykalo postupně a bez problémů jsem je začal trávit, a tedy i vyhledávat jako potravu, až více než po roce. Zřejmě než se uzpůsobila střevní mikroflóra a tělo nenašlo správné využití.
Myslím, že u kravského mléka a sýrů, u Číňanů, někdo zmiňoval, že tento proces, který stále není dokončen, trval nejméně jednu generaci.
ČLÁNKY DO MAILU