Na české hory jezdím pravidelně a ráda, i když srovnání se zahraničím se člověk neubrání a výsledek je leckdy neveselý.
Co se mi u nás (někde) nelíbí
Nesmyslně napálené ceny. V lyžařské chatě hranolky nebo párky formou „samoobsluha s tácem“ za sto třicet, když u vedlejšího kiosku je zvládnou téměř o stovku levněji. V restauraci stejného provozovatele o sjezdovku dál a o pár metrů výš – jeden sladký knedlík stojí přes sto sedmdesát korun, svařené víno devadesát. Ceny jak natvrdo překlopené z Alp, jen bez těch velehor kolem, bez příslušných služeb a mnohdy bez personálu, který se o hosty stará… jako o hosty (čest výjimkám).
Někde je obsluha vyloženě nepříjemná (lezou jim tam lidi), jindy ji „jen“ nenapadne otřít opatlané stoly, uklidit zbytky po předchozích návštěvnících, sklidit sníh z venkovních lavic, aby si bylo kam sednout…
A co je platné, když personál dře, až se z něj kouří, ale je ho prostě na tu masu lidí málo, majitelé šetří. O svátcích a prázdninách jsou narvané boudy a restaurace, za barem a na place přitom pobíhá pár splavených zmatených brigádníků. Pak na nějakou kreativitu není čas ani energie. Takže se nedočkáme lehátek s dekami, přestože prostor by tu byl, rychlejší obsluhy a lepší organizace, aby se zkrátily dlouhatánské fronty, natož příjemného pocitu z návštěvy a jídla.
Co se mi u nás (někde) líbí
Po letech fritovaných hranolků, smažáků a rozmrazovaných bramboráčků, kterými se naše hory nijak nelišily od zbytku země, se blýská na lepší časy.
Mnohé horské boudy si pečou vlastní pečivo, takové, o jakém se může Pražákovi jen zdát. Čerstvé, voňavé, chutné, žádný rozpečený polotovar nebo rohlík gumák bez chuti a bez zápachu.
Pak už stačí ke křupavé housce horká polévka, klasika – zelňačka, česnečka, bramboračka nebo taková kulajda s místními houbami. A praskající kamna, co víc chtít.
Nebo klidně na stojáka u kiosku (ještě líp v lehátku na slunné terase) chleba se škvarkama a cibulí. I v Čechách jsme znovu objevili, že stačí úplně obyčejné věci, když jsou dobré a kvalitní.
Vedle slaného pečiva se pečou i koláče, kynuté, nadýchané, s tvarohem, povidly, v létě plné místních borůvek. Z těch pak je v zimě požehnání, které na sebe bere podobu borůvkových lívanců, borůvkových knedlíků a blbouna se žahourem – obřího kynutého knedlíku nacpaného borůvkami a s borůvkovým přelivem.
Prostě jídla víceméně obyčejná, ale neobyčejná tím, že z dobrých surovin, mnohdy lokálních, co vyrostly někde na stráni, čerstvě uvařená či upečená. Na dietní pobyt na horách pak zapomeňte…
ČLÁNKY DO MAILU