V Německu je už běžné, že restaurace na jídelníčku uvádějí, jakou skupinu éček jídlo obsahuje (většinou jsou u jídla čísla např. 1 až 6). U nás tato informace chybí. Když pak v restauraci nabízejí dětem třebas palačinku se sprejovou náhražkou šlehačky, v níž není žádné mléko, ale zato spousta chemikálií (často včetně umělých sladidel, které podle některých studií přispívají k dětské hyperaktivitě), je to smutné.
Vsak ona ta slehacka jednou za cas ditko nezabije, pokud ho rodice denne nenapajeji barevnou chemickou limonadou. No a pokud ano, tak jedna slehacka navic uz taky takovy rozdil nebude.
Hmmm, tak tomu se říká pravá nefalšovaná omezenost. Napadlo vás někdy, že i ti z nás kteří odmítají pojídat jedy a nechtějí vypadat jako koule mají právo na prožití plnohodnotného života… už zmiňovaná návštěva v ZOO, kino, výlet po památkách atd. a nemají zájem nosit sebou batohy s nezávadnými potravinami aby pak někde v parku mezi exkrementy psích miláčků poobědvali. Ach jo.. kdy už odzvoní americkému stylu života který se tady tak pěkně zahnízdil a lidi začnou myslet hlavou
To maji ovsem smulu. To bysme take mohli za chvili chtit, aby kazde restaurace povinne podavala jedno vegetarianske, jedno veganske, jedno bezlepkove, jedno zlucnikarske, jedno cukrovkarske, jedno makrobioticke, jedno koser a v neposledni rade jedno zdrave detske jidlo. No a vlastne proc jen od kazdeho jedno, vzdyt i tyto skupiny obyvatel maji jiste pravo vybrat si z bohatsiho vyberu, ze. To samozrejme v prijemnem prostredi a za mirne ceny. A samozrejme aby na kazdem takovem miste ta restaurace byla a byla otevrena dle potreb kazdeho pocestneho.
Nicmene, pokud onech odmitacu pojidani jedu bude dostatek, nepochybuji ze i nabidka podobnych restauraci bude brzy dostatecna.
Velice Vám přeju mít možnost poznat, co nabízejí restaurace na západ a na jih od nás, a porovnat. Pak se možná taky zamyslíte nad tím, proč tolik Čechů přímo programově vyhledává nekvalitní jídla. Když restaurace dělá knedlíky z průmyslového polotovaru, hranolky z mražených polotovarů, jídlo z mikrovlnky a šlehačku ze spreje, není to nic než lenost. V cizině zpravidla restaurace nabízejí lepší jídlo, než si mohu udělat doma, u nás ne. A s tím odmítáním jedů jste to úplně nepochopil – ať už účka jsou či nejsou škodlivá, jisté je, že svědčí o nižší kvalitě potravin. Dobré čerstvé potraviny nepotřebují být obarvovány barvivy či zahušťovány emulgátory.
Ale ja si v Cesku umim dat lepsi jidlo, nez si mohu udelat doma. Neni to vsak levne natoz zadarmo – ani u nas, natoz na zapad a jih od nas. Ocekat ovsem ze za 69 korun v restauraci Na Kocande dostanu nejaky zazrak je dosti mimo. Na druhou stranu bych rad videl, kolik z rozhorcenych diskuteru by bylo ochotno zaplatit za kvalitni detske jidlo dvojnasobek. Popripade kolik jich ve sve restauraci to kvalitni detske jidlo za 69 korun podava.
Není to jen otázka nákladů, ale i určité lenosti kuchařů: bramborová kaše z čerstvých brambor není dražší než kaše z prášku, ale dá trochu víc práce, zato je mnohem chutnější. Podobně je to se šlehačkou ze smetany verzus ze spreje, s hranolkami z čerstvých brambor verzus mražených.
Hlavne take znalosti kucharu kdyz uz mas kvalitni suroviny.
V ceskych restauracich se mi stava ze na kasi je vybran nevhodny typ brambor a slehanim z ni udelaji bramborovou <nechutna vec>. Tradicni kase ma byt neco mezi jemnym pyre a stouchanymi brambory. Ma drzet tvar a ma jit rozsekat nozikem. Malinke hrudky nejsou na skodu. Hlavne nemixovat! Nema to byt bleda nechutna vec misto ktere byste si nejradsi dali jen ty brambory.
Je zcela zásadní rozdíl v počtu osob trpící celiakií a počtem dětí, nemyslíte?
Pokud už se restaurace chlubí tím, že nabízí dětská jídla, neměla by spoléhat jen na to, že dítě se spokojí s pokrmem ze syntetické směsi – dítě si přece nebude stěžovat, že ano.
To samozřejmě ano, ale článek se zabývá tím, co se nabízí v jídelním lístku jako „dětská jídla“. Až objevím menu, kde bude na výběr sekce „žlučníková dieta“, „celiakie“, „diabetes“ a tak dál a budou zde podobně nevhodné pokrmy jako u těch dětských, napíšu o nich také článek.
ČLÁNKY DO MAILU