Rád bych přidal několik myšlenek:
1/ nabídka se řídí poptávkou (je zajimavé, že se tohoto podnikatelského nápadu (nabídnout zdravější kuchyni k té „standardní“) zatím „chytlo“ tak málo restauratérů)
2/ stravujeme se opravdu odporně – koukáme na obal a řídíme se chutí, místo aby nás zajímalo složení (přitom si nemyslím, že bychom měli jíst jenom zeleninu, nebo že by vegetariánské jídlo mělo být nechutné)
3/ vždy mě rozesmějí odpovědi typu „tělo má jít do hrobu zhuntované“ – to se totiž rychle vytrácí, když přijdou první zdravotní problémy a dotyční jsou potom překvapeni, že je poškození trvalé a ne že „do hrobu“, ale že s tím budou muset ještě několik (desítek) let žít
4/ chybně nastavený zdravotní systém – modernímu zdravotnictví se vyčítá, že léčí následky né příznaky a s tím souhlasím (v číně bral lékař plat pouze v době, kdy rodina nebyla nemocná). Někdo, kdo si vědomě poškozuje zdraví (kouřením, fritama,…) by měl platit asi jiné pojištění než ten kdo se stravuje zdravě, ten, kdo myslí dál než jeden rok dopředu a chce i po 60 žít důstojný život
5/ někde jsem vyčetl že léčba obezního člověka je 3× nákladnější než „běžného“
6/ děti jsou budoucnost a to nejenom naše, co je naučíme a co jim předáme je jenom na nás
V zásadě souhlasím, zvláště pak u bodu 4 s každým slovem!
Pokud o svoje tělo pečuji, jím zdravě (a tím pádem platím i dražší potraviny), stát ani pojišťovna se o mě nezajímá a nijak nepřispěje ani mi nedá žádnou „výhodu“. Ti, kdo snídají gothaj a pivo pak čerpají obrovskou část finančních prostředků na to, aby se uzdravili.
Od zdravotnich pojistoven bych chtel vetsi podporu sportu a od statu vetsi dane na cigarety a alkohol. Ostatni bych nereguloval. Taky si dam radsi celozrne pecivo a ovoce, sve rodine varim atd.. Vyhodu dostaneme tu nejvzacnejsi, totiz pevne zdravi. Zatimco se sousedem „gothaj-pivoněm“ se rozloucime v sedmdesati, my si budeme dal hrat s vnoucaty, mozna i pravnoucaty.