Nikdy nekupuju porcované maso. Stavím se občas na jarmarku, koupím prase, dám ho na vodítko, do síťovaného pytle vezmu přes rameno nějaká ta kuřata a po cestě domů prase uvážu ke stromu, kuřata odložím a vykopu si u sedláka brambory, kořenovou zeleninu, cibuli a česnek.
V zimním období to takto dělat nejde, takže zeleninu nakupuju v supermarketu. Z ekologických důvodů nepoužívám mikrotenové sáčky, ale cibuli, mrkev a brambory strkám do obrovských kapes kabátu po dědečkovi. Už zdálky na pokladní křičím: „V kabátě mám mrkev a cibule, chcete je vidět?“ Žádná pokladní zatím o kontrolu nestála; většinou mě přátelsky zdraví „no nazdar“, což zejména od těch sličnějších ve mně vyvolává úsměv na tváři a skryté naděje. Jedné z nich jsem natrhal kytku v parku; zaplatil jsem příslušníku Městské policie. Nemohla uvěřit, že se dají tak krásné květiny u nás sehnat, takže se při mém příchodu k pokladně s květinami zmohla jenom na zvídavou otázku „Za co?“
Ti, co kupují jídla pro lenochy, snad ani nevědí, co je pravý život.
Rada bych tu chvili pela ody na predkrajenou cibuli. Nejenze ji koupim pekne mrazenou v pytliku, takze se mi nekazi (uz zadne shnile cibule ve spajzu), ale navic ji nemusim krajet! Jak ja NESNASIM krajeni cibule! Vubec si to jidlo pak neuziju, protoze jeste par hodin frkam a slzim a jeste po 24 hodinach je na mne citit cibuli i z mist, kam se zcela urcite nedostala! Pritom je cibule vyborna a zdrava, jen na ni jsem choulostiva na syrovou. Obcas si porad koupim celou (samozrejme v pytliku se samolepkou z vahy) na prikrajeni do salatu nebo tataraka, ale do teplych jidel je ta mrazena predkrajena plne dostacujici.