Nikdy nekupuju porcované maso. Stavím se občas na jarmarku, koupím prase, dám ho na vodítko, do síťovaného pytle vezmu přes rameno nějaká ta kuřata a po cestě domů prase uvážu ke stromu, kuřata odložím a vykopu si u sedláka brambory, kořenovou zeleninu, cibuli a česnek.
V zimním období to takto dělat nejde, takže zeleninu nakupuju v supermarketu. Z ekologických důvodů nepoužívám mikrotenové sáčky, ale cibuli, mrkev a brambory strkám do obrovských kapes kabátu po dědečkovi. Už zdálky na pokladní křičím: „V kabátě mám mrkev a cibule, chcete je vidět?“ Žádná pokladní zatím o kontrolu nestála; většinou mě přátelsky zdraví „no nazdar“, což zejména od těch sličnějších ve mně vyvolává úsměv na tváři a skryté naděje. Jedné z nich jsem natrhal kytku v parku; zaplatil jsem příslušníku Městské policie. Nemohla uvěřit, že se dají tak krásné květiny u nás sehnat, takže se při mém příchodu k pokladně s květinami zmohla jenom na zvídavou otázku „Za co?“
Ti, co kupují jídla pro lenochy, snad ani nevědí, co je pravý život.