Před takovými patnácti lety jsme na každém rohu našli vylepený letáček s nabídkou rozvozu pizzy. Malé výrobny v garáži slibovaly nevídané. Eidam třicítku na tvrdém korpusu pobryndaném kečupem. Studená placka bez chuti a zápachu dovezená v čase, který vyhovoval rozvozcům, nikoli vám. (Paměť občas překvapí.) Od té doby už se ale naštěstí hodně změnilo, nejen na straně nabídky, ale i poptávky. Lidé už si neobjednají kde co a hlavně, nabídka jídel k dovozu je významně širší. My jsme vyrazili do nové liberecké výrobny, kde připravují fantastickou moderní, neotřelou a svěží kuchyň, kterou rozvážejí v ulicích severočeské metropole. Jíme s Mírou je podnik, za kterým stojí parta báječných, milých, energických lidí, ze kterých sálá nadšení, vášeň a skromnost. Pojďte se přesvědčit.
Dělat něco, co vás baví, je ten správný směr
Jíme s Mírou najdete v nejkrásnějším cípu Liberce, na Starém městě. Žádné centrum, žádný šrumec, stará vilová zástavba nedaleko zoologické zahrady. Právě zde se loni v říjnu začal z plenek klubat projekt, za kterým stojí Mirka Benešová. Ano, ta Míra, nikoli ten Míra, jak by se mohlo zdát (a jak už se mnozí nechali zmást). „Patnáct let jsem strávila v domácnosti, a když moje dcerka odrostla, začala jsem přemýšlet, co budu dělat. A protože mi v Liberci chyběl podnik, který by dělal jídlo, které mi chutná, tak jsem se rozhodla, že si takový založím. Já totiž hrozně ráda vařím, stoupnu si k plotně v devět ráno a do odpoledne vařím a peču a čas mi při tom hrozně dobře utíká. Dělat něco, co vás moc baví, při čem se skvěle cítíte, to je asi ten správný směr, kterým se vydat. Tak jsem to zkusila,“ vypráví Mirka Benešová.
A přestože Jíme s Mírou nedisponuje žádnou velkou reklamou, obchody jim docela šlapou. Na to, že fungují zejména na doporučení od kamarádů, v plném provozu od listopadu loňského roku, se jim nevede zle. Denně prodají i dvacet meníček. Je to rozjezd pozvolný, ale jak říká majitelka, jde to všechno přesně tak, jak to jít má.
Inspirace přichází i od foodblogerů
Nenajdete tu klasická menu: polévka, hlavní chod, dezert. V nabídce jsou snídaňová menu, několik druhů tortill, salátů, smoothies, bezlepkových kaší s rozvarem, sendvičů, zázvorových sušenek nebo pudinků z chia semínek. „Všechno, co tu nabízíme, je vyrobeno z pečlivě vybraných surovin, je to taková ta domácí poctivá výroba. Já vím, že se teď s tím ´domácím´ roztrhl pytel, už je to takové ohrané, ale ono to asi líp popsat nejde. Často jsem vyrážela s bývalým manželem do zahraničí, kde jsem tento způsob přípravy a chutě hodně navnímala. Vždycky, když jsme se pak vrátili, najednou mi takové jídlo hodně chybělo,“ vypráví majitelka, která o vaření přemýšlí dnem i nocí, hodně o něm čte, zkouší nové recepty, ale nakukuje pod pokličku i foodblogerům.
„Musím říct, že mě inspiruje třeba Bjukitchen. Připravuje tradiční jídla, ale v moderním pojetí. Tohle přesně mě moc baví, proto se tento trend snažím přenášet do jídel, která tu nabízíme,“ říká Mirka a hned přidává jeden tip: „Když třeba dělám lívance, tak použiju špaldovou mouku, přidám ricottu, čerstvé ovoce, řecký jogurt, zakápnu medem… a najednou to, co znáte, má takový jiný, modernější šmak.“ Chceme to vidět, chceme vidět středobod celé liberecké výrobny, kuchyň, ve které se všechny dobroty připravují. Po pár krocích od hlavních dveří vstupujeme do jedné z nejhezčích kuchyní, které jsme dosud navštívili. Je tu denní světlo, samé čerstvé suroviny, ořechy, semínka, vločky, vše precizně srovnané v policích. Nablýskané hrnce a naběračky hází prasátka, voní tu čistota a čerstvá jídla. Ze zaměstnanců čiší nesmírná loajalita, zájem a obrovská chuť dělat věci co nejlépe.
Kvalitní suroviny jsou základem skvělého jídla
Neodoláme a ochutnáváme z denní nabídky. A jen si spokojeně mručíme. Dokud neochutnáte, neuvěříte, jak dokonale chutná zdejší hitovka špaldová tortilla s vajíčkem, plátkem avokáda a salátem, sendvič s míchaným vajíčkem s lososem, čočkový salát s grilovanou zeleninou, quinoový salát anebo absolutní zázrak – brownies bez mouky.
TIP: Hříšně zdravé brownies. Ale neříkejte, že je z fazolí
Připravit jídlo v moderním stylu je trendy, ale bez dobrých vstupních surovin byste se na hlavu mohli stavět a stejně by tak dobře nechutnalo. Ví to i Mirka Benešová, která na kvalitu potravin hodně dbá a co jde, snaží se nakupovat od regionálních prodejců. „Třeba kvasový chleba do sendvičů pečou přímo pro nás v Lučanech, ten jednou ochutnáte a už nebudete chtít jiný. Jablíčka máme od pana Drobného z Pěnčína. Od pana Foldy z nedaleké Raspenavy bereme maso, z nějž připravujeme bezlepkový řízek pro saláty. Vajíčka máme z volného chovu. Od května budeme odebírat od farmy Lukava čedar a fetu, kterou už teď hodně přidáváme do salátů. Musím říct, že opravdu hodně času věnuji nakupováním takových těch fajnovějších věcí. Samozřejmě, že bych mohla jít a nakoupit všechny suroviny na jednom místě a o té kvalitě až zas tak nepřemýšlet, ale já jsem prostě přesvědčená o tom, že kvalitní věci mají výrazně lepší chuť,“ vysvětluje majitelka.
Brzdu jsem tu viděla jen v možnostech objednávání. Na internetu si musíte zvolit jídlo ideálně den předem, nebo dopoledne týž den. „Fungujeme trošku jinak než třeba rozvozoví kurýři, kteří rozvážejí jídlo z restaurací i do hodiny. Oni jídlo ale jen vozí, často bez nějakého vztahu k němu, zatímco náš kurýr Kryštof ví o našich pokrmech všechno. Ví, jak s jídlem zacházet, dokáže o něm vyprávět, protože přesně ví, jaké suroviny v něm jsou použité i jak se jídlo připravuje. V tom spatřuji naši přidanou hodnotu. Myslím, že v dnešní době také lidé hodně oceňují, že ručně na obaly sendvičů píšeme názvy sendvičů nebo přání. To se už dnes také moc nenosí,“ míní majitelka.
Vydáváme, neobsluhujeme
Výdejna či výrobna mi zní tak obhrouble, že se mi k podniku s až rodinnou atmosférou skoro nehodí, ale přesně vystihuje, oč tu běží. Objednáte na internetu, osobně vyzvednete nebo si za čtyřicet korun necháte po Liberci dovézt (nad sto padesát korun je rozvoz zdarma). Není to restaurace ani bistro, tady si jednoduše nesednete, prostory nejsou dimenzované ani na dvojici stolků. Bohužel. Už dnes toho Mirka ale trochu lituje: „Možná, že tohle taky není konečná stanice, třeba někdy v budoucnu přijde nabídka na větší prostor, kde si lidé budou moci sednout a dát si i kafíčko.“
ČLÁNKY DO MAILU