Jiří z Poděbrad (1420–1471) pocházel ze šlechtického rodu pánů z Kunštátu. Jeho otcem byl husita Viktorín z Poděbrad a původ Jiříka byl dost možná nemanželský. Postupně se vypracoval až na místo zemského správce a nejvyššího hofmistra po dobu nezletilosti následníka trůnu Ladislava Pohrobka. Protože mladík však krátce před svou svatbou s dcerou francouzského krále nečekaně zemřel ve svých 17 letech, byl Jiří z Poděbrad nakonec zvolen českým králem.
Smrt Ladislava Pohrobka byla záhadná a spekulovalo se o tom, že byl dokonce otráven, moderní výzkumy z roku 1984 však prokázaly, že mohl zemřít na vzácnou formu leukémie.
Přesto však byly okolnosti smrti následníka značně podezřelé. Třeba i proto, že krátce předtím byl jeho maďarský strýc, který za něj v době nezletilosti prakticky vládl, úkladně zavražděn svým vlastním synem. Toho dal Ladislav Pohrobek popravit, i když byl podporován tehdejší maďarskou šlechtou. A ta se klidně mohla pomstít. Navíc nároků na trůn bylo ze všech stran rozhodně více.
Právě Jiří z Poděbrad měl na starosti Čechy a leckomu připadalo zvláštní, že Ladislav Pohrobek umírá zrovna po jeho příjezdu Prahy, a to tak, že mu dokonce i na těle naskáčou černé skvrny. Podle pověsti mu manželka Jiřího z Poděbrad, Johana, podala otrávené jablko.
Jako politik byl Jiří velmi ctižádostivý a lstivý a nebylo by divu, kdyby se snažil získat český trůn. Byl to však vynikající diplomat, který nestál o žádné válečné konflikty, proto uměl obratně kličkovat v politice a hrát to na obě strany.
Syn zemřel na syfilis
Král Jiří z Poděbrad byl v době nástupu na trůn podruhé ženatý, jeho první žena Kunhuta, s níž měl asi sedm dětí, zemřela při porodu dvojčat – dívek, které přežily. Z prvního manželství se skoro všechny Jiříkovy děti dožily dospělosti, jen nejstarší syn Boček byl údajně postižený.
Z manželství s druhou ženou Johanou ale některé děti zemřely krátce po porodu či v prvních letech života. Celkem měl přes deset dětí, zvláště v prvním manželství přicházelo jedno za druhým. Dcera Kateřina, jedno z dvojčat, se provdala za maďarského krále Matyáše Korvína, ale zemřela ve svých čtrnácti letech při porodu dítěte, které rovněž nepřežilo. Druhé z dvojčat Zdenka, řečená Sidonie, se provdala za Albrechta III. Saského a dožila se šedesátky.
Jiříkův syn z druhého manželství Hynek (řečený Jindřich) se stal známým i proto, že přeložil Boccaciův Dekameron. Sám také psal a zajímal se o alchymii. Žil však poměrně nezřízeným životem na turnajích i rád si užíval se ženami, čímž si uhnal syfilis. Jako jeden z prvních historicky doložených Čechů tedy onemocněl syfilidou a v mladém věku 40 let na tuto nemoc zemřel.
Žádný pohyb, jen dlouhé sezení
Jiří z Poděbrad byl rovněž poměrně sexuálně náruživý, ale sportu a turnajům moc neholdoval, postavou měřil sotva 165 cm a byl celkem zavalitý. V pozdějším věku hodně ztloustl, což se mu také stalo osudným. Zdravotní problémy ho ale sužovaly od mládí. Moc se nepohyboval a jen seděl, protože už se ani pohybovat nemohl. Silně mu otékaly nohy a nakonec ho zradily vnitřní orgány – játra a ledviny. Před smrtí trpěl na otoky celého těla. Zemřel vsedě ve svém křesle, kde krátce předtím vyřídil a podepsal několik písemností.
Galerie: Král Jiří z Poděbrad
Na základě pozdějších antropologických výzkumů, které prováděl český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Emanuel Vlček, bylo zjištěno, že Jiří z Poděbrad trpěl vodnatelností, zpomaleným metabolismem a měl rovněž problémy s játry a také žlučový kámen o velikosti holubího vejce.
Po smrti husitského krále spravoval zemi až do nástupu Vladislava Jagellonského na trůn Jiříkův syn Jindřich Starší, Moravu a Slezsko však ovládal Matyáš Korvín. Každopádně nenávist katolické církve k Jiřímu z Poděbrad neskončila jeho smrtí – katolíci v roce 1623 svrhli jeho sochu a kalich, které zdobily průčeli Týnského chrámu.
Zdroje:
Vlček, Emanuel. Čeští králové 2 : Atlas kosterních pozůstatků Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Habsburků pohřbených v Praze, s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Praha: Vesmír, 2000
Michlová, Marie. Smrt a pohřby slavných aneb Poslední cesty osobností našich dějin. Řitka: Čas, 2016.
Wikipedie.org