Bral jsem probiotika v životě dvakrát, vždy po léčbě antibiotiky (mám s antibiotiky malou zkušenost, zato katastrofální).
Poprvé mi probiotika pomáhala od křečí zažívacího traktu (způsobenou patrně přemnožením nějakých nežádoucích bakterií) a od neschopnoosti těla zpracovávat vitamín B (patrně antibiotika v kombinaci s mnohem dřívějším očkováním proti hepatitidě A+B).
Musel jsem je však brát docela dlouhodobě (asi půl roku), při vysazení se mi vždy problémy rychle vrátily. Také jsem je bral v mnohem větším, než doporučeném množství (v jedné chvíli jsem doporučenou denní dávku překračoval i více než 6x).
V případě nedostatku vitamínu B, který se projevoval mimo jiné i neustále prokvetlými nehty a pro mne citelnými tiky oka, které však okolí nepozorovalo a tuhnutím šíje (podobně jsem reagoval na předchozí očkování proti zmíněné žloutence), jsem musel ještě dlouhodobě brát vitamin B, později už jen jako pangamin. Stačilo trochu snížit dávku a hned jsem to poznal jak tikem, tak na nehtech. Doktor jen pokrčil rameny a řekl, že když mi vytamín B pomáhá tak ho mám brát. Zhruba po roce, jsem situaci vyhodnotil tak že jsem definitivně uzdraven, nevím z čeho přesně.
Co se týká probiotické léčby - je to docela drahá záležitost, takže jsem svou domácí výrobu jogurtů rozšířil i o pěstování některých probitických kultur a mixů. Fungovalo to, ale oproti třeba Actimelu jsem oněch probiotik vypil mnohonásobně více (5-10x), každý den, dokud jsem probiotika bral.
Při mé druhé zásadnější zkušenosti s probiotiky, kterou jsem řešil opět křeče zažívacího ústrojí po léčbě antibiotiky, nebylo nutné řešit tento problém dlouhodobě. Spolehl na výrobky jedné firmy, a jejich dávkování překračoval jen krátkodobě a postupně snížil dávkování. Pil jsem jen kefíry a acidofilní mléka, žádné speciální kultury jsem už nepěstoval.