Rodina Novákových se vzdala společných večeří již před léty. Nikdo už ani neví proč. Možná to bylo tehdy, kdy dcery-dvojčata dosáhly věku, ve kterém trvaly na tom, že budou jíst, co chtějí a kdy chtějí. Možná společné večeře skončily tenkrát, když se otec začal vracet z práce později. Anebo poté, kdy matka znovu nastoupila do zaměstnání jako zdravotní sestra a po šichtě se vracívala domů unavená. Ať už byl důvod jakýkoliv, jisté je, že rodinné večeře se u Nováků již nepřipravují.
Nejen co, ale taky jak jíme je důležité
Případ Novákových není u nás nijak výjimečný. Podle průzkumů se v Česku dvě pětiny členů rodin s dětmi nejsou schopny během týdne sejít ani u společné večeře. Jak vyplývá z průzkumu agentury J.L.M., u společné snídaně se občas sejde pouhých 37 % rodin. Situace se trochu zlepšuje o víkendech, kdy společně se svými dětmi obědvá 78 % rodičů.
Psychologové přitom soustavně zdůrazňují, a výzkumy to potvrzují, že společné setkání rodiny u stolu má obrovský význam. Především vytváří pocit jistoty, které děti cítí z toho, že jsou členy rodinné pospolitosti. Dále společné stolování usnadňuje vzájemnou komunikaci a zvyšuje pravděpodobnost, že se děti svěří se svými problémy. Příprava oběda rovněž učí vymezení základních rolí v rodině. V neposlední řadě společná rodinná jídla podporují zdravé stravovací návyky. A to nejen v u dětí, ale významným způsobem k tomu dochází v i případě dospívajících, zejména dívek.
Alespoň třikrát týdně jezte spolu
Začlenit do společných rodinných jídel děti, ze kterých se stávají teenageři, nemusí být snadné, může to ale sehrát klíčovou roli při odvrácení takových problémů, jako jsou poruchy příjmu potravy, obezita a nepřiměřená výživa. „Rozšířeným názorem je, že teenageři nechtějí být v blízkosti svých rodičů a že jsou pro pravidelné rodinné stravování příliš zaneprázdněni,“ říká profesorka Barbara Fiese. „Rodičům se nemusí podařit, aby rodinu shromáždili kolem stolu po sedm dní v týdnu, ale dokážou-li naplánovat tři rodinná jídla týdně, významně tím ochrání zdraví svých náctiletých potomků.“
Z výsledků více než sedmnácti nedávných studií o stravovacích návycích, v nichž bylo zapojeno přes 182 000 dětí a adolescentů, vyplývá, že u teenagerů, kteří se svou rodinou stolují alespoň pětkrát týdně, se pravděpodobnost, že budou trpět poruchami příjmu potravy, snižuje o 35 procent. Děti, které s rodinou stolují aspoň třikrát týdně, měly rovněž o 12 procent nižší pravděpodobnost, že budou trpět nadváhou, než děti, které se stravují s rodinou méně často. A rovněž měly o 24 procent větší pravděpodobnost, že budou jíst zdravé potraviny a vypěstují si zdravé stravovací návyky než školáci, kteří se svými rodinami nestolovali ani třikrát týdně.
Přečtěte si: Jak si vychovat nejedlíka
Podle výzkumů mají rodiny, které společně stolují, větší pravděpodobnost, že zůstanou ve vzájemném spojení, což může teenagery povzbudit k tomu, aby v rodině mluvili o nezdravém chování, do něhož zabředli, a o ostatních problémech, které prožívají.
Studie ukázala, že dospívající lidé mají zájem na tom, aby se účastnili rodinného stolování, a že jedí zdravěji, pokud se stravují se svými rodinami.
Podle odborníků výzkumy o vývoji adolescentů naznačují, že dospívající chtějí zůstat v kontaktu se svými rodiči. „Rodinné jídlo jim poskytuje prostor, kde se mohou pravidelně setkávat se svými rodiči a svobodně se vyjadřovat,“ tvrdí Barbara Fiese. „Pokud rodinné stolování není vynucené, pokud rodiče zcela neovládají konverzaci a dospívající mohou přispět k rodinné interakci a mají pocit, že z ní mají prospěch, starší potomci se pravděpodobně rádi zúčastní,“ dodává.
Rodinné stolování je prevencí před zlozvyky nejen v jídle
V jiné, podobně zaměřené studii zkoumali více než 1500 studentů v době, kdy studovali střední školu, a později v době, kdy účastníkům bylo dvacet let. Badatelé zjistili, že společné rodinné stolování v době adolescence vychovalo participanty k tomu, že ve své dospělosti konzumovali více ovoce, zeleniny a důležitých živin. Časté společné stolování naučilo dívky, aby jako dospělé jedly snídaně, u obou pohlaví pak vedlo k tomu, že mladí muži a ženy kladli větší důraz na strukturovaná jídla a společenské stolování. Mimoto v dospělém věku ve výrazně vyšší míře přijímali vápník, hořčík, draslík a vlákniny. Výsledky výzkumu tak zřetelně naznačují, že společná rodinná jídla v období dospívání souvisejí s lepší kvalitou jídelníčku v době rané dospělosti.
Čtěte téma: Když jídlu chybí láska
Společné stolování může předejít poruchám příjmu potravy, které trápí hlavně dospívající dívky
Novější zpráva rovněž poukazuje na to, že dospívající dívky, které často stolují se svými rodinami, budou s nižší pravděpodobností o pět let později užívat pilulky na hubnutí, projímadla nebo jiné extrémní prostředky ke kontrole své hmotnosti.
Jiný výzkum zase prokázal, že rodiče, kteří pravidelně stolují se svými náctiletými dcerami, jim snižují pravděpodobnost, že začnou pít nebo kouřit. Dívky, které uváděly, že pravidelně stolují s rodinou (aspoň pětkrát týdně), užívaly výrazně méně návykových látek než ty, kterým společná rodinná jídla chyběla. U chlapců nebyl zaznamenán výraznější rozdíl, stejně jako u předchozího uvedeného výzkumu. „Nevíme, proč vidíme prospěch u dívek a ne u chlapců,“ říká Marla Eisenberg z University of Minnesota. „Existují důkazy, že komunikace a interakce s rodinou se u chlapců a dívek liší, takže je možné, že rozhovory o chování nebo jemné "prověřování“, k němuž dochází během jídla, mohou chlapci a dívky chápat různě."
Chvála autoritativní výchovy
Za zmínku stojí jeden prvek, který podle výzkumů podporuje pravidelné rodinné stolování: autoritativní styl výchovy. Jako autoritativní byli označeni rodiče, kteří jsou empatičtí a zachovávají respekt, ale současně umějí jasně vymezit hranice a svá očekávání. Ukázalo se, že zachovávání společných rodinných jídel může být snazší pro rodiny s autoritativním stylem výchovy, protože mají zažitou určitou rutinu, kdežto pro jiné typy rodin může být náročnější a vyžadovat více času.
„Ačkoliv je třeba dalšího výzkumu, výsledky naznačují, že je důležité, aby odborníci na výživu a další poskytovatelé zdravotní péče podporovali autoritativní styl výchovy, aby se zvýšila pravděpodobnost, že v rodinách budou stolovat společně,“ říká vedoucí výzkumu Jerica M. Berge.
Na závěr shrneme, co nám jednohlasně a jasnou řečí doporučují odborníci: Zachovávejte v rodinách společné stolování, kdykoliv je to jen možné, a to i za cenu, že si to bude vyžadovat určité oběti a větší přísnost při dodržování stanovených rodinných pravidel.
ČLÁNKY DO MAILU