Jak to tak čtu, tak ta Janina jen skutečně vražedné poruchy příjmu potravy nahradila poruchou, která ji přímo nezabíjí, ale normální to stále není. A stále trpí obscesí jídlem, té se nezbavila. A dávat to jako přiklad je výzva k porušování zdraví. Stejně škodlivá jako fotošopované modelky.
Kvůli tomu, co jsem prožila, a s vědomím toho, že nejsem na sto procent vyléčena – a nikdy nebudu, tak je to pro mě záchrana.
Tak nevím, možná to má v hlavě srovnané, ale pořád není vyléčena.
Její problémy jsou psychického rázu, psychiku řídí mozek, mozek bez sacharidů a cukru nefunguje, ona sacharidy a cukry omezuje, a kruh se uzavírá. Je to prostě zakouslé do ocasu a amatérská samoléčba možná chvíli fungovat bude, ale co potom?
tsd
Víte, ony anorektičky umírající hladem se také cítí výborně, jsou hrdé na svou pevnou vůli a obdivují své tělo. Prvním krokem v léčbě je právě je tohoto skvělého pocitu zbavit a dost často se to nepodaří a ty holky pak končí tragicky. A i jim se zdá, že to mají v hlavě skvěle srovnané a to ti všichni okolo nějak nechápou, co je dobré, a co špatné.
Takže se mnou souhlasíte (narozdíl od Wisterie), že to, že se někdo cítí výborně, vůbec neznamená, že na tom výborně opravdu je. A že tedy Janina na tom může být mnohem hůře, než se cítí a než to tento zcestný článek, postavený na subjektivní výpovědi jedné osoby bez jakéhokoliv pokusu o objektivní hodnocení stavu, popisuje.
Naopak jsou samy se sebou stále nespokojené, proto nejedí a extrémně hubnou. Podléhají i vlivu okolí. I potom jsou schopné o sobě říci, že jsou tlusté.
Jakmile je člověk sám se sebou spokojený, nedělá takovéhle extrémní věci.
ČLÁNKY DO MAILU