Málokdo dnes ví, že Jolana Voldánová (40), držitelka novinářské Ceny křepelek i TýTý, populární moderátorka Událostí České televize, profesně nezačínala v televizi, ale v rozhlase. Po listopadu 1989 působila až do rozpadu federace ve veřejnoprávním Československém rozhlase (komerční rádia tehdy prakticky neexistovala).
Do redakce zpravodajství České televize nastoupila v roce 1993 jako moderátorka Denních zpráv a Večerníku. V roce 1994 krátce moderovala zpravodajsko-publicistický pořad „21“ na programu ČT 2 a od roku 1995 až dodnes je moderátorkou Událostí (svého času i pozdně večerní relace Události Plus).
Moderátoři Událostí České televize si do konce loňského roku drželi výsadu moderování jediné zpravodajské relace denně. Letos jim přibyla povinnost střídat se ve směnách při moderování Večerních a Nočních Událostí. Poslední z hlavních zpravodajských pořadů ČT končí krátce po půlnoci. Narušilo to nějak životní styl nejznámější z moderátorek ČT Jolany Voldánové? Částečně prý ano. Jolana Voldánová ale dokáže vypnout a, jak říká v tomto dílu „Dietní policie“, umí relaxovat i při řízení auta.
Myslíte si, že žijete zdravě?
Myslím, že přiměřeně ano.
Kolik hodin denně průměrně spíte?
Jsem velký spavec, takže když se mi to povede, optimálních je pro mě osm hodin. Ne vždy se mi to ale podaří, třeba na dnešek jsem spala pět hodin. Ale snažím se to pak vykompenzovat někdy jindy. Ideálních je pro mě sedm, osm hodin.
Od letošního roku moderujete kromě klasických Událostí na směny i Noční Události, které končí po půlnoci. To vám asi spánek narušuje.
Ano, a než přijedu domů a dostanu se do postele, jsou dvě hodiny ráno. Než se mi podaří usnout, jsou třeba tři hodiny. Když pak ráno vstávám v sedm s dítětem, rozhodně to nebývá osm hodin spánku.
Jak často pijete kávu a alkohol?
Kávu piji, ale otázka je, co za ni považujete. Takové to klasické silné espresso si dám třikrát týdně. Jen když na něj mám opravdu chuť a to nebývá denně. Ale jinak k snídani si dělám klasickou rozpustnou kávu s mlékem, je to takový můj rituál.
Jak jste na tom s alkoholem?
Mám ráda dobré bílé víno. Kvalitní, pokud možno suché víno z Moravy si dám docela ráda. Dvakrát, třikrát týdně dvě deci mi dělají vyloženě dobře.
Pivo vám nechutná?
Jestli vypiji za rok litr piva, je to hodně. A to ještě spíš toho nealkoholického.
Pijete tvrdý alkohol?
Tak ten jsem vyloučila skoro úplně. Jestli si dám výjimečně něco tvrdšího, tak možná tak dvakrát do roka Metaxu. Tu mám ráda, evokuje mi Řecko a slunce.
Kouříte?
Přiznám se, že ano, tomuto zlozvyku trošku holduji. Pár cigaret denně si zapálím, někdy více, někdy méně, ale v průměru zhruba deset denně.
Zkoušela jste s tím někdy skončit?
To je právě ten problém, v podstatě ani ne, protože zatím jsem nedospěla do stádia, že by mě to nějakým způsobem omezovalo, způsobovalo nějaké zdravotní obtíže. Samozřejmě vím, že je to jen otázka času. A že s tím dřív nebo později budu muset skoncovat. Zásadně ale nekouřím doma, jedině venku na zahradě. Vůbec mi nevadí nekuřácké restaurace, naopak. Líbí se mi, když jsem někde, kde není zakouřeno, a svou cigaretu si můžu dát klidně venku. Nemám s tím problém. Ale cigareta patří k mému rannímu rituálu, ke kávě a sezení na terase. Přiznávám, je to moje neřest, kterou se zrovna nechlubím.
Dodržujete pravidelnost ve stravě? Míváte snídani, oběd a večeři, nebo jíte ve chvíli, kdy na to máte zrovna čas?
V tomto směru jsem svoje stravovací návyky dost výrazně upravila. Hodně mi pomohly děti, protože jsem se vždycky snažila, aby snídaly, než jdou do školy a do školky, a tudíž jsem se naučila snídat s nimi. Děti mají rády tousty s medem a marmeládou, nebo všelijaké cereální obiloviny s mlékem, jogurty. V tomhle směru dobře snídáme všichni. Snažím se jíst minimálně čtyři porce jídla, ne-li pět, denně a musím říct, že mi to vážně dělá dobře. Fascinuje mě, že když člověk jí častěji a méně, nemá nejmenší problém s váhou. Pak si můžu dát k snídani třeba i koblihu.
Řídíte se při nákupu potravin tím, co je zdravé? Kontrolujete, co je napsané na obalu?
Přiznám se, že moc ne, protože nakupuji pro pět lidí a čas v supermarketu považuji za nutné zlo, takže se tam zdržuji co možná nejmíň. Napíšu si většinou doma seznam a podle něj jedu. Je pravda, že jsou věci, které mám vyzkoušené a kupuji je pravidelně, takže vím, co kupuji. Ale že bych byla šílenec, který se u každého pytlíčku nebo konzervy a obalu podívá na to, kolik éček obsahuje a co všechno v něm je, to ne. Na druhou stranu ale kupuji věci, u kterých to, myslím, zase tak moc řešit nemusím, protože už je mám důkladně proveřené.
Když vás něco bolí, jdete hned k doktorovi?
K doktorovi chodím strašně nerada, takže se pokud možno snažím to vyřešit sama a teprve když si opravdu nevím rady, jdu k odborníkovi. Už jsem zavedla pravidelnost preventivních a velice důkladných prohlídek, takže minimálně jednou za dva roky jdu na celkovou prohlídku. Jediný lékař, ke kterému chodím velice často, je ženský lékař, a potom také zubař. K těm chodím opravdu pravidelně, každého půl roku.
Necháváte se očkovat? Třeba dobrovolně proti žloutence nebo prasečí chřipce?
Dobrovolně se očkovat nenechám. Děti jsem ale nechala očkovat jak proti klíšťové encefalitidě, tak proti žloutence.
Řekla jste, že nerada chodíte k lékaři. Pokud řešíte doma nějaký zdravotní problém, sáhnete spíš po léku, nebo ho řešíte jinak?
Pokud to jenom trošku jde a můžu se obejít bez antibiotik, což platí i o dětech, neberu je. Máme výbornou pediatričku a s ní se vždycky snažíme najít nějaký jiný způsob. Jsem docela velký příznivec homeopatik, i když nevím, zda nefungují na principu „víra tvá tě uzdravila“, nebo jestli je jejich efekt skutečný. Ani mě to upřímně řečeno nezajímá, ale na naši rodinu homeopatika docela fungují. Ve chvíli, kdy někoho začne bolet v krku, a to i v případě, že mám podezření na anginu, nasazujeme homeopatika a ona většinou opravdu zaberou. Takže antibiotika opravdu jen, když už to nejde jinak. Ani si nevzpomenu, kdy jsem je já sama brala naposledy. Poslední dva roky to ale určitě nebylo. Myslím, že jsme si výrazně pomohli i přestěhováním na venkov. Letošní zima byla sice dost dlouhá a krutá, děti byly stonavější, ale jinak jsou obecně daleko zdravější a otužilejší, než když jsme bydleli v Praze. A mě se to týká také.
Čtěte téma: Homeopatie nevyléčí všechno. Něco ale ano
Podle WHO jsou homeopatika neúčinná při léčbě vážných nemocí, jako je tuberkulóza, dětská úplavice, malárie či AIDS. A co v případě ostatních nemocí? Jde taky o vyhozené peníze?
Sama tedy léky moc neberete?
Opravdu moc ne, po prášku ale sáhnu třeba ve chvíli, kdy mě bolí hlava. Abych mohla fungovat, musím nepříjemnou bolest rychle zahnat. Rozhodně nejsem z těch, kteří by čekali, zda je to přejde samo. Okamžitě si beru brufen nebo jiný prášek proti bolesti. Mívám občas problémy i s krční páteří, ale ty se snažím řešit spíš masážemi.
Brufeny berete hodně často?
Když vám řeknu, že dva do měsíce, bude to asi hodně blízko pravdě. Mám výhodu, že netrpím na migrény ani na nějaké extra bolesti hlavy, takže to bývá opravdu výjimečně. U nás doma se léky obecně nějak moc nejedí. Mému muži musí být opravdu hodně zle, aby si vzal dobrovolně nějaký prášek. Já jsem k tomu trošku náchylnější, ale neřekla bych, že by to bylo něco extrémního. Věřím spíš potravinovým doplňkům na přírodní bázi a vitaminům. Ty bereme celou zimu.
Pokračování rozhovoru čtěte dále…
Lékař říká: Nejradši bych byl jejím osobním strážcem
MUDr. Jan Hnízdil se zabývá komplexní rehabilitací a psychosomatikou. Jak říká, nedokáže se smířit s tím, že by se situoval do role „policisty“ životního stylu a někoho známkoval, byť symbolicky. Proto jsme právě jeho požádali o komentář, bez „známkování“ a „doktorských rad“.
Být dietním policistou paní Voldánové je pro mne velká čest. Nejradši bych byl jejím osobním strážcem. Je totiž moc sympatická.
Když z obrazovky hlásí katastrofické zprávy, nepřipadají mi zdaleka tak katastrofické. Stejně jako já miluje tekuté řecké slunce – Metaxu.
S léky to nepřehání. Dřív než nasadí antibiotika, zkusí se vyléčit odpočinkem a homeopatiky. A ono to funguje. Jestli pomáhá jenom víra, není rozhodující. Líbí se mi i to, jak přizpůsobila svoje stravovací návyky dětem. To může jedině prospět.
S manželkou jsme v tom pokročili ještě o něco dál. Každý večer si po osmé hodině vlezeme k naší desetileté Johance do postele, jíme různé dobroty a povídáme si. Občas si k tomu dáme i Metaxu. Paní Voldánové to mohu jen doporučit.
MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice
…pokračování rozhovoru:
Jak relaxujete? Dokážete vůbec vypnout od práce?
Určitě ano. Mám výhodu v tom, že dokážu relativně relaxovat i v autě. Mívám sice puštěné rádio nebo hudbu, ale jen jako kulisu. A stále častěji jezdím v téměř úplném tichu. Dokážu vypnout, čtu si třeba do tří do rána, ale musím být doma sama a musím mít volný víkend pro sebe. Pak se dokážu za dva dny zrelaxovat kolikrát víc než za týdenní dovolenou.
Sportujete? A pokud ano, pravidelně?
Nejsem zase až tak velký sportovní nadšenec. Je pravda, že od chvíle, co jsem se pod vedením mého tanečního partnera ze Star Dance naučila trochu tancovat, máme nárazové období v roce, většinou v plesové sezóně, kdy docela pravidelně trénujeme a tančíme. Kromě toho, pokud to vyjde, chodívám jednou týdně hrát tenis. Na dámskou čtyřhru. V zimě lyžujeme.
Jste spokojená se svým životním stylem? Nebo byste něco změnila?
Asi bych měla trošku zvolnit tempo. I když o sobě tvrdím, že si umím věci dobře zorganizovat, nepodaří se mi to samozřejmě úplně vždycky. Takže občas podléhám typickému stresu.
Jak dlouho myslíte, že tu ještě budete?
Abych pravdu řekla, v životě mě asi nenapadlo položit si takovou otázku. Záleží i na tom, které geny jsem zdědila, co všechno si sebou životem nesu a jak se s tím dokážu vypořádat. Pokud se nestane něco neočekávaného, myslím, že tady ještě nějakou chvíli vydržím. A vy chcete přesně vědět, kolika let se chci dožít?
Můžete si tipnout.
Ale já si asi vůbec nechci tipovat, jak dlouho tady ještě budu. Líbilo by se mi, kdybych odešla na vrcholu sil. Strašně nerada bych se dožila toho, že bych musela být na obtíž své rodině. Když budu svěží, samostatná a soběstačná v osmdesáti, proč ne. V opačném případě, děkuji, nechci.
Dietní policie:
Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné
„Nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není,“ říká v rozhovoru matador českého, slovenského i světového filmu. „Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé…“
Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju
Typický filmový záporňák hodně pracuje: „Jsem tak trochu workoholik, i když mám volno, na víc než pět hodin spánku denně se stejně nedostanu…“
Alice Nellis: Nemám čas vysedávat po doktorech
Její nejnovější film Mamas & Papas o moderním rodičovství právě běží v kinech a jeho autorka říká: „Jakmile přijdu domů, čekají mně tam moje dvě malé děti, takže nevím, co je náročnější. Relaxuji asi prací.“
Kateřina Kalistová: Chybí mi bio supermarkety
Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je vyznavačkou biopotravin: „Určité zlepšení v nabídce tu je.“
ČLÁNKY DO MAILU