Rád se podelim o svou zkušenost. Pil jsem pravidelně od dvaceti let.
Žádné výčitky svědomí jsem nepociťoval protože jsem se nikdy neopil na mol. I po deseti pivech jsem se choval normálně nikoho jsem nenapadal a moje děti si myslely že jsem nebyl v v životě opilý.
Když mi bylo 48 let začal jsem si připadat divné, pivo už jsem pil místo snídaně a začal jsem být apatický vůči svému okolí.
Do práce jsem chodil ale už mě nic nebavilo a začali první problémy. Bolestí nohou, žaludeční šťávy které mě v noci dusili, krvácení z konečníku a další.
Jednou v noci jsem se probral po tom co mi vznikly žaludeční šťávy do krku, měl jsem pocit že se udusim a začalo mi být strašně špatně. Srdce mi bilo jak o závod,krev z nosu a už jsem neusnul. Trvalo mi týden než jsem se odvážil jít k lékaři. A to jsem spal maximálně tři hodiny denně zbytek času jsem chodil po bytě. Myslel jsem z počátku že to je absťák ale alkohol můj stav jen zhoršoval. Tak jsem se ocitl po 23 letech u lékaře na pohotovosti. Dostal jsem co pro to a bylo pro mě za minutu 12. Na doporučení lékařky jsem dávky kvůli nebezpečnému absťáku začal pomalu snižovat. Po dvou dnech jsem konečně usnul a spal snad dvanáct hodin. Za šest dnů už jsem nepil žádný alkohol.
Chci jen říct nebyl problem přestat nepiju tři roky a asi mám štěstí že mě chlast nepritahuje. Těch deset dnů kdy jsem myslel že umřu (podle krevních testů k tomu nebylo daleko) mám pořád v paměti. Sem tam si zajdu na birrel a blbé poznámky že teď už pít určitě mužů přehlížím.
Místo do hospody jsem začal investovat do stříbrných mincí a jsem spokojen.
Můj velký dík patří manželce která stála při mně. Pamatuji když mi řekla,, Ty to dáš věřím ti. A mi tě s dětmi potřebujeme. ,, Je fakt že rodinu jsem nikdy neokradal na chlast jsem si vydělal po fuskach. Takže finančně nikdo netrpěl. Ale těžce vydřené peníze jsem vyhodil za chlast.
Jo a ještě něco. Když přestanete pít ztratíte falešné přátelé.