Vlákno názorů k článku Jsem rodič, a kdo je víc? od agent - V zásadě je článek populistický a černobílý. Myslím, že řada...

V zásadě je článek populistický a černobílý.

Myslím, že řada lidí velmi dobře ví, jak fungují úřady, či naše soudy. Kolik pochybení, chyb, arogance a dokazování si moci od oficiálních státních institucí tu je.

Ani mnoho dospělých se kolikrát neubrání před chybami, či tvrdohlavostí úřadů. A jsou jich tisíce, a to jsem ještě optimista!

Dokážu si velmi dobře představit, kolik dětí by špatně dopadlo, kdyby stát dal větší moc nad matkami.

Vytáhnout jeden případ a začít táhnout do boje co by se mělo, to mi velmi zavání tím, jak novináři a média vytáhla do boje proti prasečí chřipce a udělala z ní středověkou morovou ránu.

Ve skutečnosti tyhle věci musí rozhodovat chladná hlava. Na jednu misku vah dát co přinese větší konstrola nad matkami a na druhou co ubere. Můj odhad je, že zvětšit moc státu nad rodiči je daleko větší zlo, než to nechat tak jak je.

Vždy najdete jeden extrémní případ – a ostatně myslím, že zrovna případ z článku je velmi snadno žalovatelný a kdyby byla vůle, mají problémy. Není třeba zavádět nic nového.

Média mají strašnou moc vytvářet paniku a hysterii a tento článek je toho jasným dokladem. Ať uděláte jakékoli opatření, nikdy absolutně nezabráníte smrti dětí. Vždy budou existovat rodiče jako v článku a na druhé straně vždy budou umírat lidé – děti, či dospělí vinou pochybení, či špatného jednání úřadů. Vždy!!! Můžete se rozkrájet, na obou stranách se dělají škody a vždycky budou.

Dnešní stav je právně dostatečný, pokud úředníci a soudy budou dělat svojí práci. Pokud ne, nepomůže ani x dalších ustanovení.

V podstatě souhlasím s Vaším komentářem k článku. Moc médií a určitý druh ukvapené vyplašenosti nahrává extrémistickým hodnocením. Absence odborné i životní zkušenosti, loajalita k současným trendům v politickém myšlení „vládnoucích“, redaktorek a redaktorů i ve zprávách TV může v mnoha lidech vyvolat nepřiměřené reakce a strach z postihu i názoru. TV NOVA je velkým příkladem současné mediální manipulace v mnoha otázkách lidské svobody se rozhodovat i myslet.

Nevidím moc velký rozdíl v tom, zda-li necháte jako rodiče od 14–19 h dítě na ulici bez dozoru a jinými tzv. riziky. Mohou dokonce jezdit na kole po silnici,chodit prostředkem komunikace za zatáčkou, hrát si u železničního přejezdu a mnohdy zaměstnaní rodiče( pracující i na „vysokých“ postech)netuší, kde jejich dítě vlastně bylo. To je prosím realita velké většiny kolem nás. Dívejte se kolem. Přesto dětem hrozí více nebezpečí často bohužel doma, než při hraní. Každopádně to neberu na lehkou váhu. Ohrožení je dnes velká řada.
Vše nové bývá vždy většinou předmětem kritiky ze strany konzervativních postojů na věc.
Pokud by odborník z řady lékařů zjistil, že podobné druhy(létání)te­rapií pod odborným dohledem skutečně zjevně prospívají, jak by se mělo postupovat v případě těch co kritizují a vynášejí soudy ve chvíli, kdy o tom vlastně nic něvědí. Kolik by si měl odsedět redaktor, sociální pracovník apod., který bránil rozvoji nových terapeutických metod v podobném případě. Jaký finanční postih např. by měl postihnout redaktory , kteří se dopustili porušení zásad slušného chování a prokazatelně manipulovali veřejným míněním. Nejsem naivní , abych čekal na takové zákony. Každý případ i člověk je individualita a nelze měřit naprosto stejně, na to nelze zapomínat!

Strašák jehovistů je na tomto místě velkým přehmatem. Tato skupina jistě nepatří mezi běžné typy rodičů. Náhled na ně je opravdu individuální a myslím, že těmto lidem je třeba mnoho pomáhat, je -li vůle oboustranná, nebot´se sami stali obětí šeredných manipulací podobného typu!

Ten clanek neni jen populisticky, ale je vylozene hloupy. Neuvadi vsechna fakta a zavani senzaci.
Proc neni receno, jetli to dite skutecne melo sanci byt vyleceno, nebo jak dlouho po tom, co ho rodice vzali domu zemrelo? Nebylo to nahodou tak, ze rodice usoudili, ze dalsim „lecenim“ by se jen prohlubovalo jeho utrpeni a tak si ho vzali domu, aby mohlo v klidu dozit?
To je ciste moje spekulace, ale jako rodic si takovou situaci umim docela dobre predstavit.
Tusite vubec pani novinarko jak velkou zatez takova vec na cloveka klade a jake je hrdinstvi se s tim smirit a pokusit se blizkemu jeho zbyvajici cas na svete maximalne zprijemnit?

Dobrý den!
Článek záměrně neuvádí konec popsaného příběhu. Protože není důležitý.
Takže nejenže nijak nehodnotím a ani nechci, protože s otcem dítěte jsem v kontaktu, fakt, že se rozhodli rodiče vzít dítě z nemocnice a dál jej neléčit. A paní anonymní přispěvatelko, či přispěvateli, ano – vím, co to je, když má člověk doma někoho blízkého a ten mu umírá. Sama jsem kvůli tomu nechala práce a pět měsíců jsem se o něj starala, než zemřel.
Pokud se přestanete pohoršovat a přečtete si text ještě jednou, pak zjistíte, že je o něčem jiném: měl nastínit, jaká práva a povinnosti mají rodiče vůči svémudítěti a kam až sahají práva dítěte a kdo je chrání. Jedna věc je, co s dítětem doma provádíte v domění, že je to pro něj to nejlepší. A druhá věc je, jak se na to dívají zákony. A ukazuje se, že u nás zřejmě nejsou dětská práva tak dobře chráněna, jako jinde. Nic víc, nic míň text neříká. Mějte se.

Vážená autorko, tohle je přeci naprostá demagogie. Nechme teď stranou citovou úroveň celého problému, rozeberme ten vykonstruovaný zá­věr:

„A ukazuje se, že u nás zřejmě nejsou dětská práva tak dobře chráněna, jako jinde.“

…dokážu si celkem živě představit, s jakou mírou elánu ten sedmiletý chlapec dupal nožkou, že chce na další chemo… a jestli byl někdo z lékařů schopen garantovat úspěšné vyléčení, tak už se těším, jak se rozšíří počet českých držitelů Nobelovy ceny. Nevím, co se tam přesně odehrálo, ale představa, že to bylo takhle, se myslím výrazně rozchází s realitou.

…potom ovšem nechápu, co je špatně na tom, že se rodiče rozhodli tuto nepříjemnou léčbu s nejistým výsledkem ukončit, pokud s tím chlapec souhlasil. Nebo snad chcete „chránit nečí práva i když to sám nechce a korigovat svobodná rozhodnutí“ ? To se ovšem dostáváme do úplně jiného právního systému, který svým přístupem k lidským právům a svobodě volby celkem seriózně nabourává celou podstatu Vaší argumentace.

A pročpak jste to takhle hezky do toho článku nenapsala, paní Petrášová? Musíte počítat s tím, že ne všichni čtenáři mají chuť odkrývat Vaše enigmatické záměry či snad dokonce číst Vaše texty „ještě jednou“. Navíc, když je přímo pod zásadním odstavcem anketa, co se má dít s rodičem, který se chová „nezodpovědně“. Prostě, když chcete něco napsat, tak to prostě napište.

Takže to řekněme přímo: Autorka článka potřebovala vytvořit dojem jaký se jí hodí (říká se tomu tzv. manipulace) a tak záměrně vyloučila fakta, která se jí nehodí.

Nic nového pod sluncem.

Osobně jsem proti, aby stát měl větší moc nad dětmi i lidmi. Bylo by to větší zlo, už teď se dějí nepěkné věci. Stát může dítě zachránit i zabít a obojí se současně děje. Je třeba mít možnost se státu i bránit, to zachrání spoustu životů. A v některých případech zase bohužel by větší moc byla potřeba.

Protože neznáme fakta a celou pravdu, tak jediné co z článku skutečně vyplývá je, jaký dojem a na jaký názor chtěla autorka textu čtenáře naprogramovat.